Menu
Spokojeni?
Když tělo zvedne hlavu z prachu země, bouří a pučí slunci vstříc a sílí a v něm tepe míza, kterou tvrdnou bradavky a mysl jankovatí z toho svrbění na tom jednom místě.
Když vzhůru se z těla ke slunci začne drát žalud na pyji, tak, jako větve se rozkládají od stromku, i mysl rozkošatí se a erotických objektů najednou vidí všude jako listí.
Když strom už nemá kam by rostl, žije z vláhy kořenů a ze slunce, jako tělo nachází rozkoš v jídle a radost v dalším jitru, kdy se probudilo.
Bílý sex se už stal atelierní tradicí.
Sushi, Mexico, teď sedím na Indii.
Střídám misky a věrnost jednomu kuřeti neslibuji.
Se svou plackou pronikám do misek a smáčím jej rozkošnicky tu v té voňavé šťávě, tu zas v oné omáčce, nedbám na pořadí ani barvu.
Páchám zakázané a nepřirozené zvrhlosti s fenyklovými bramborami a rybou vindaloo.
Pomalu a soustředěně saji a ve rtech mnu záhyby kuřete tikka a vylizuji jeho šťávu.
Na kuřeti s pískavicí, mírném jako vyděšené mládě, dám odpočinout zhýralému jazyku těmito zvrhlostmi poblázněnému.
S vilností zakusujícího se vlka soustředím se na cizokrajný obyčej, v naší kultuře přísně zapovězený a jen šeptem vyprávěný: zapíjím rybu ananasovým jogurtem. Zhřešil jsem a jeslti mne někdo viděl, budu vysmíván, zneuctěn a nahnědo proklet.
Nejen moje oudy znavily se přemírou rozkoší.
Misky a taléřky, nad nimiž jsem prožil chuťový orgasmus se ulepené, ochmatané a použité válí přes sebe předemnou, jakoby to kdysi mohla být těla na posteli.
Odpusťte mi, už další nezvládnu, došly mi síly. Stydím se, chci vás všechny, ale nechám vás jiným.
I ostatní zhýralí strýčci hledí nezúčastněně na svoje pokořené oběti, rozjímají o tom, co bylo, jak asi chutnaly, která byla chladná a které patřil žár ještě na jazyce palčící.
Na poklopcích máme krupičkované fleky po našich chuťových orgasmech.
Ten více žlutých po kuřeti, ti zase červené z ryby.
Klopy košilí zabryndané barevnými šťavami vypovídají světu, že jsme se nebáli lízat, když bylo co.
Bílý sex.
Když se tělo už nedere nahoru ani vpřed, když žije z mízy od kořenů a z radosti od slunce, je v životě čas na bílý sex.
Na rozkoše s ledničkou.
Ostatně -- dalším krokem na naší cestě bude světlo na konci tunelu.
To je lednička otevřená v noci ve zhaslé kuchyni.
Její věčné světlo nám bude svítit jako maják zbloudilé lodi, až nám strejda Alzhaimer v hlavě zhasne.
Takže... co jsem to vlastně chtěl říct.
Že v Aťasu jsou gastro-orgie.
Že dneska byla Indie.
Že nejen sexem živ jest člověk, někdy je potřeba kus žvance.
Že i bílý sex může končit orgasmem.
Že mladík s bílým flekem nad opaskem je stejně omámeným požitkářem, jako ten tatík s červeně pobryndaným pupkem.
A že kdo zaváhá, nežere.
Jo a že... Užívejte světla. Protože jednou zhasne.
Život jednou skončí, jako když ledničku zaklapne.
-------------------------
Poděkování: india restaurant Masala royale & Atelier Kotelna