Když se na Elefernu a Facebooku objevila pozvánka na Malý akční elektrosraz, potěšilo mě, že se zase něco "elektro" bude dít. Protože byla povinná registrace z důvodu odhadu množství jídla na raut, došlo mi, že to bude asi Milkovova narozeninová párty. A nabízená lahůdka - "multifunkční uspokojovací jednotka" - slibovala zajímavý a vzrušující program.
Ale první zpráva, kterou nám Zu po příchodu do Atelieru sdělila, trochu pokazila radost. Milkov byl náhle odvolán do Ruska, aby si tam zahrál v nějakém gangsterském filmu.
"Nedá se nic dělat, musíme to oslavit bez něj", pravila posmutnělá Zu a šla pro něj aspoň vyfotografovat dobroty nachystané na rautovém stole. Pak oficiálně zahájila sraz, vysvětlila, proč se hlavní aktér nezúčastní a všichni jsme se vrhli na žrádlo. Všechno bylo výborné, ale plněné žampiony by asi nejvíc uspokojili Milkovův gastrosadismus.
Když se všichni nasytili a už jenom mlsně pokukovali na ovocný dort, zahájila Zu programovou část srazu. Uvedla Toma a jeho mašinku. Byla to taková obyčejná kovová škatule s čudlíkama, světýlkama a displayem, ale když Tom začal popisovat, co všechno umí, moje úcta k němu i jeho výtvoru vzrostla exponenciálně. Nedokážu popsat odbornou stránku, na to jsou povolanější, ale můj dojem byl, že je to artefakt nějaké mimozemské vyspělé civilizace a Tom je jejím vyslancem. Bylo to sci-fi, ani nevím proč jsem si vzpomněla na robotka z filmu Číslo 5 žije. Vlastně vím proč, Tom říkal, že se to dokáže i samo učit! Přístroj neumí snad jenom chodit, jinak všechno. Ale ani tady si nejsem jista, Tom by určitě dokázal přimontovat nějaké nožičky a hlasem navigovat mašinku k tomu či onomu subjektu. Vyprávěl třeba o možnosti elektrobondáže a dost mě pobavil komentář jedné účastnice, že by to mohl prodávat politickým stranám, které by si tak zajistily správné hlasování svých poslanců v parlamentu. Říkal také, že přístroj lze přes Bluetooth připojit k notebooku a „kdyby byl nějaký dominant třeba v Rusku a měl partnerku v Praze, mohl by s ní na dálku manipulovat".
V pauze jsme se dočkali porcování narozeninového dortu. Byl výborný a kombinace dortu a kávy s rumem neměla chybu.
Po přestávce následovala další přednáška, co všechno lze k přístroji (dal vůbec někdo té úžasné věci jméno?) připojit a jako ukázka posloužily elektrovodivé rukavice. Zájemci si to mohli vyzkoušet. Subinka položila jednu ruku na větší plošnou elektrodu a její domík si navlékl rukavici. Druhou rukou otáčela potenciometrem a dávkovala si tak brnění či jiné pocity z dominantových doteků. Domíci své protějšky hladili ve vší počestnosti po paži, ale dovedu si představit i jiná místa.
Bohužel, tady musí můj report skončit, protože poslední tramvaj mě donutila k odchodu. Třeba se najde někdo, kdo napíše, jak to pokračovalo dál. A hlavně se těším na slíbené další předvedení za účasti oslavence.
