vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci

…Není to jednoduché avšak… Dimenze, ve které se ocitám od ,, Doby, kdy zastavil se čas´´ je jak bezedný kalich,  s  její nutkavostí vnitřních pochodů vyvěrající z hloubky sebe sama, mě přiměla zcela otevřeně učinit jakousi čubčí zpověď, snad právě pro urovnání si myšlenkových pochodů tady a nyní.

…Nejdřív na dny, pak hodiny a pak už jen minuty dělící vlastní představy, pod kterými uvnitř doslova hořím od samotné reálné podoby všeho, co se v době odloučení od mého Pána nakumulovalo - v rozměry pulsující a to doslova všude. Stav, jenž s těžkostí dokážu sama uvést zpět do tzv.regular modu nebo ještě jinak stav - ,,Nechtít nic ´´- naprosto  nemožné. Pro upřesnění, už jen samotná nerovnost vozovky po dobu 102 (taková vzdálenost nás s Pánem dělí) mou přeplněnost dráždí natolik, že je nutné zkoncentrovat všechno tak, abych byla řidičem schopným dorazit do cílového bodu, kdy v hlavě jen jediný obraz a zvuk -  ,,Pán a jeho kožený řemen´´.

 

… Má doba vyžádání si obojku (který mj. nosím téměř nepřetržitě a všude vč. zaměstnání podotýkám), pout, lana, kabelkového bičíku a neposlední řadě WARTENBERGEROVA KOLEČKA (úžasný kamarád ) je dobou mého vrytého Poprvé , kdy není cesty zpět, se však mnohonásobně umocnila pro -  jak říkám obyčejné lidi s obyčejnou věcí denního používání plnící funkci obepnutí kalhot…

 

…Když tedy zdárně zakotvím v cílovém bodě a celá rozžehnutá, nesoustředěná a přeplněná,  spočnu v Pánově náruči, přeju si jen jediné - ztrestat! Cítit jeho ruku silou uchopující mé husté dlouhé vlasy tak, až se podlomím pro začátek, abych věděla, že jsem a že je On…(tolik mi ten týden chyběl), cítit jak mě dotáhne k sofa a přes zadní opěrnou část ještě silněji přinutí se ohnout s pokynem vyhrnutí sukně bez a setrvat v pozici doby čekání (spodní prádlo resp. kalhotky v zásadě nenosím  čistě z hygienických a také praktických důvodů) a já nehybně se zatajeným dechem setrvám, protože to tak chci sama,dobrovolně s vědomím a přáním dostat se nad rámec všeho pochopitelného do stavu,kdy konečně vytryskne ne orgasmus běžný ,  ale ten z nitra popsatelný jedině něco ve smyslu Out of Space nebo tak nějak…pak zašeptám ,,řemen prosím ..,, Udělám Pánovi pomyšlení jen ať vytáhne ten řemen a seřeže mi zadek,´´ v duchu si říkám.

…Vím, že seřeže, protože mě miluje a já jeho, protože to pramení z vlastní vůle a je to jeden z nejhlubších projevů vyjadřující vzájemné prolínání a tvoření celku, tak to vnímám já. Pootočím hlavu a zrak upřu na svého Pána odepínající sponu řemene, pak níž nebo spíše jakoby současně vidím a to velmi výrazně tvarované ztopoření -  Pánův ocas,což ve mně opět jen umocňuje touhu k onomu slastnému trestu a já jen tiše opět špitnu: ,, prosím udělej mi to,ztrestej svou malou čubku ,, . A pak už jen vnímám zvuk řemene svištící vzduchem a bolest stupňující se s každým dopadem přes obě půlky znovu a znovu,dechová frekvence se zkracuje,tepová sílí a já se bráním  tomu vydat  jedinou hlásku, což po několika ranách není již možné,bradavky ztvrdnout rozkoší,uvnitř závratnou rychlostí vlhnu, nehty vrývám do opěrky a do očí se mi derou slzy ne z ran,jak by si ti tzv.obyčejně normální v uvozovkách mysleli,ale je to podmíněno  stavem,kdy  vyvěrám slastí celá a uvolnění , které přichází je naprosto osvobozující , dál už snad (říkám snad,protože nemůžu s určitostí tvrdit,že není ještě něco  jiného)neexistuje nic intenzivnějšího…stopy Pánova řemene jsou znatelné,kůže extrémně citlivá, tělo a duše v souladu  s přáním ať  setrvá co nejdéle..pak jen jeho laskavá náruč se slovy: ,,Miluju tě Kočičko moje´´ …

…na počátku své malé zpovědi jsem jen letmo nastínila určitou nelehkost dimenze onoho pomyslně bezedného kalichu jakožto symbolu vnitřního já,které od dob dospívání vědělo,že je možná? – snad? něco v jiných rozměrech od běžného pro mě zcela neuspokojivého,jen jsem tomu neuměla dát ani jméno ani podobu právě do,, Doby,kdy se zastavil čas´´ a do mého života vstoupil On – můj Pán ...