Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme letos (2026) ještě jednou (asi už popáté)  vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo:  Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.

 

Po delší době jsme sami doma. Těšila jsem se jako malé štěně na návrat páníčka. Aspoň si myslím, že takhle nějak se štěně cítí. A teď? Sedíš u stolu a pochutnáváš si, zatímco já Tě sleduju hladovýma očima. Žeru tě pohledem, nasávám každé Tvé gesto a vyčkávám, až se naskytne příležitost Ti posloužit. Koukneš po mně po očku. Pobavení, nad tím, jak mě napínáš...čekám a čekám a pořád nic. Už to napětí a nedočkavost neovládám.

 

Začnu na Tebe mluvit. "Viech si by si chtěla hrát." Z Tvého pohybu čtu, že Tě potěšilo, že ses dočkal :).

"Co bys chtěla hrát?"

"No, napadlo mě něco. Hra, která by mě mohla motivovat rychleji se učit německy, abych už nemluvila tak hrozně."

"A co by mohlo takovou potvoru motivovat?"

"Mohl bys mě zkoušet nebo bychom si prostě povídali." Odmlčím se. Čekám jak budeš reagovat.

"A dál?"

"Za každou chybu bych mohla dostat na zadek nebo pořádnou facku." navrhuju. Nejspíš příliš doufajíc.

"Ne, to by Tě vůbec nemotivovalo mluvit korektně, spíš naopak. A mě by pak bolela jen ruka. Krom toho bys byla hnedka zase nadržená, kdo má s tebou pak celej den vydržet." odpovídáš mi bez toho, aby na mě jen pohlédl. "Já navrhuju něco jiného. Budeš mít pro každý den konto s 25 body. Každý bod je jedna pusa. Když řekneš chybu, odepisuje se ti bod. Když ti nějaký bod zůstane, můžeš další den ode mne dostat za každý bod jednu pusu. Když jich uděláš víc, uberu ti body z dalšího dne."

Přemýšlím, kolik asi udělám za den chyb. Jestli bych se vůbec nějakého polibku dočkala. A jak je to podlé. Hezky podlé...On ví, že se ráda líbám...

"Teď jsi raději ticho, viď?"  

Ano, jsem ticho. Vstal jsi a díváme se navzájem do očí. Očima se pobaveně směješ nad mým pokusem. Sleduju jen Tvůj pohled, ani jsem si nevšimla, že jsi pohnul rukou. To zaregistruju až když mi drtíš silně bradavku. Reaguju okamžitě. Sykám vzrušením a bolestí, trochu jsem se prohnula...povolíš sevření a znova drtíš, ještě silněji, mneš bradavku a druhou rukou mi zajíždíš do rozkroku.

"Viech je zase mokrá. Jsou všechny češky pořád tak vlhký jako ty?..."