vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci
    "Pane, udělám pro Vás a Vaši Paní cokoliv. Ponížení, scat, piss, já oddaný otrok pro všechno a poníženě žádám přijmout od služby."
    Večer pošlu toho cvoka doháje, ale teď klušu do roboty.
    Firma dostala kšeft a zaměříme kanální šachty v Neratovicích. Deset let studia geologie a stavárny a dvacet let praxe ve stavebních konstrukcích zaslouženě vydají svoje plody a na pár dní uživám několik lidí přikládáním metru k posranému betonu.
    A tak jde dílo od ruky a kačky naskakujou jako blechy na psa.
    A to by byl houbelec den, když bych nešlápnu do pořádnýho hovna a realitou nedostal zase jako podržce při vzletu.
    A tak před Dívčím Ekonomickým Lyceem Neratovice stojí shluk překrásnejch roštěnek, veliký oči, pevná stehna a bujarý smích, kalíšky s kafem a rychlé cigáro, než skončí přestávka. Vtipkujou, smějou se, dejchaj svěží, neplánovaně jarní vůni od řeky a lámou šípy slunečních paprsků protřepáváním svých vlasů, ve kterých každá moucna touží šťastně ukončit svůj zbytečný život.
    Už jen jejich dech a pohled zbaví každýho svéprávnýho kluka v okruhu jednoho sta metrů hrdosti a rozvahy a jeden každý zatuží být vprostřed toho kruhu, třebas ať vysmíván a tím nedopitým kafem poléván, hlavně že dostane svoje tři vteřiny šanci zaujmout.
    Každý muž zatouží ožebračit rodinu a zadlužit statek, jen aby se směl vrhnout do řeky těch plynoucích vlasů a nechat duši svoji utonulou odeplout tím směrem, kudy se ztrácí na konci přestávky dívčí smích a kouř v kapsách zmačkaných malborek.
     Stojím po krk v kanálu. Nikdo neobdivuje moje znalosti, nerespektuje obživu, kterou dobývám ze dna důstojnosti několika rodinám, nikdo si neřekne "když budeme tolik let poctivě študovat, možná to jednou budem dělat taky..." Co je platné, že umím bičem loupat růži list po listu.
    Holčiny procházejí a s krásně pokrčeným nosíkem (který ovšem nevidím, protože se schovávám pod přilbou na dně svojí hrdosti) nakukují do díry a pokud se líhne nějaký nápad v některé té bystré dívčí hlavince pod sluncem čechranými vlasy, ve kterých vězí pozapichované střepy zulámaných paprsků předčasně jarního slunce, pak jistě jen žeby mohly na toho ubožáka bezectného tam dole v kanále kolektivně tou dírou svrchu načůrat.

    "Pane, udělám pro Vás a Vaši Paní cokoliv. Ponížení, scat, piss, já oddaný otrok pro všechno a poníženě žádám přijmout od služby."
    Vydrbanej a rozpařenej z lázně v prádle ještě ze sušáku ztvrdlém otevírám mailer a drbu si hlavu: kdo z nás je vlastně ten skutečný ubožák? Měl tam dnska bejt, ohromně by si to užil.

    "Chlape, jak já ti rozumím. Taky jsem zaměstnanec...!"