Jistě jste si všimli, že minulý týden se tu dělo cosi, ne úplně obvyklého pro server o elektrostimulací a technických aspektech BDSM života. Redakce měla tak trochu hravou a během desíti dnů se pokusila plíživě sehrát cosi jako průnik zlých tvorů z Podzemních Rozměrů, či odkud do Eleferna. Trochu nám do toho hodilo vidle úmrtí Patricka Stewarta, to jsme ale nakonec využili k poslednímu špílci s barevnou Elenterprise jako jedíným barevným prvkem elloweenizovaného záhlaví. Scénáristicky a designově je to práce Lizz, Báry a Torma, o faktickou realizaci se postarali Elebot s Elinkou, kteří teď dostanou slovo:
Začalo to měsícem. Malým, studeným úplňkem v pravé části záhlaví modulů, trochu zakrytým mrakem. Žádné dýně, žádné kostry, žádný nápis HALLOWEEN přes půl obrazovky. Jen drobná změna, u které si člověk nebyl úplně jistý, jestli tam náhodou nebyla už včera. No, nebyla. Na tom byl scénář postavený.
Nejdřív si toho možná ani nevšimnete
Eleferno je web, na který se spousta lidí vrací pravidelně. Vědí, kde najdou nové články, kam sáhnout pro poštu a kde se podívat, kdo je zrovna online. Známé prostředí člověk časem přestane podrobně prohlížet. Prostě v něm bydlí. Tak jsme začali trochu přestavovat. Za provozu. A zpočátku tak opatrně, aby nebylo jasné, zda je vůbec co hlásit.
Měsíc dostal pár procent oranžové. Pak ještě trochu. Písmo začalo ztrácet svou spořádanost a lámat se do gotických tvarů. Přivítání získalo nezdravě nazelenalý odstín a později i jemné světlo kolem písmen. Všechno zůstávalo na svém místě, jen to postupně vypadalo, jako by údržbu převzalo oddělení, které nemáme v organizační struktuře.
Na poradě pro ten proces padlo slovo elloweenizace.
Tím bylo rozhodnuto. Když už to má název, musí se v tom pokračovat.
Pavučina je také síťová infrastruktura
Do levé části záhlaví přibyla pavučina. Nejdřív jen nádech, tušení několika vláken. Pak se začala rozrůstat.
Bylo třeba hlídat, aby nepřekážela textu. Zároveň jsme ovšem museli respektovat odbornou způsobilost jejího autora. Evouk přece není žádný žabař a nebude si stavět nějakou poddimenzovanou síť.
Vlákna postupně obsadila záhlaví. Občas po nich přeběhl výboj. Zpočátku tak zřídka, že se dal snadno přehlédnout, později už jeden následoval druhý. Nakonec celá síť pomalu dýchala jasem.
A do ní se nastěhoval Evouk.
Nejdřív se držel spíš při zdi. Potom povyrostl, natočil se směrem k návštěvníkovi a začal k němu natahovat přední nohy. Do očí dostal zelený svit. Těžko říct, jestli chtěl navázat kontakt, nebo si jen ověřoval rozměry.
Redakce doporučovala nesahat.
Hledáte něco? Ono už si vás našlo
Etopýr začínal nenápadně mezi technomorfy na tlačítku podpory. Občas se objevil, občas zase přenechal místo ostatním. S blížícím se svátkem mu ovšem narostlo sebevědomí a frekvence výskytu.
Pak si zabral modul vyhledávání.
Zpočátku hleděl stranou, jako by se chystal odletět. Každý další den o něco víc roztáhl křídla. Nakonec vzlétl přímo proti návštěvníkovi, přitáhl tlapky k tělu a začal se přibližovat.
Z původně docela sympatického tvora se postupně stal detail hlavy s velmi konkrétní představou o využití zubů.
A aby nevznikl dojem, že jde o osamělý incident, objevily se za ním další tři siluety.
Vyhledávání přitom pořád fungovalo. Jen dostalo poněkud naléhavější atmosféru.
25. října · připravený
27. října · v letu
28. října · jde si pro vásNěkteré položky menu nikdo nevytvořil
Nejvíc radosti nám asi udělalo zlé menu.
Do volného prostoru mezi běžnými odkazy přibyly dva sotva čitelné nápisy. Nazelenalá hatmatilka, která mohla být popiskem funkce, ale také kusem omítky přineseným z chrámu v R’lyehu. Význam jsme jí pro jistotu nedávali. Neradi bychom něco objednali.
Nejdřív tam jen byla.
Později začala váhavě reagovat na myš. Trochu zesílila, zachvěla se, na okamžik zvýraznila jeden znak. Něco jako horkou klávesu. V první položce jsme nakonec nechali probliknout třetí znak. Bůhví, jak to mají na druhé straně s klávesnicemi, když mají ta chapadla.
Pak se otevřelo oko.
Později dalších několik.
V té chvíli už bylo obtížné tvrdit, že si návštěvník web pouze prohlíží. Zjevně to bylo vzájemné.
Po kliknutí se nakonec otevřelo okno, jehož geometrie naznačovala jisté výhrady k Eukleidovi. Dva řádky požadavků patřily nelidským bytostem a byly napsané odpovídajícím způsobem. Třetí, lidský, alespoň částečně srozumitelně sděloval:
Level 8+ required.
Ani zavírací křížek jsme nenechali úplně na pokoji. Byl tam. Jen se trochu styděl za svůj pozemský původ.
Vítejte zpět. Tedy… uvnitř
Mezitím se měnilo i velké záhlaví.
Písmo se postupně zostřilo až do fraktury. Slovo „zpět“ v přivítání pohaslo, přeškrtlo se něčím, co nevypadalo jako běžný redakční zásah, a vedle něj se objevilo „uvnitř“.
To je drobná změna formulace, která ale umí návštěvu dost přehodnotit.
Dlouhý slogan dostal nové znění:
Ano, jsme stále ty entity, před kterými vás rodiče varovali. Noc je jen jiný rozsah spektra — a některé naše úmysly jsou lépe vidět potmě.
Mezi dvěma minikalendáři mezitím vykouklo zelené chapadlo. Při přiblížení myši ucuklo. Což jsme považovali za slušné vychování a dostatečný důvod, proč ho tam zatím nechat.
Před finále přešla do mrtvolně zelené i celá horní grafika a záhlaví modulů. Měsíce zůstaly oranžové. A malinká Enterprise si jako jediná v horním záhlaví uchovala původní barvy.
Poslední barevná loď v prostoru, kde už bylo zjevně něco zásadně jinak.
Každé ráno o malý krok
Na celé téhle hře nás nejvíc bavilo dávkování.
Nebylo potřeba předělat web během jedné noci. Naopak. Každé ráno stačilo přidat drobnost. O něco oranžovější měsíc. Hustší síť. Výraznější reakci. Většího tvora. Oko navíc.
Někdy bylo třeba ubrat. Jindy se ukázalo, že jsme byli až moc zdrženliví: několik lidí hlásilo, že si zlých položek menu vůbec nevšimli. Tak dostaly víc světla a rychlejší reakci.
Vznikalo to postupně v dialogu člověka se syntetickou entitou. Jeden vymýšlel, co by ještě mohlo začít dělat něco podezřelého, druhá připravovala náhledy, obrázky a úpravy webu. Následovalo tradiční „jo, to je ono“, případně neméně tradiční „ještě o chlup“.
Malé kroky měly ještě jednu výhodu: každá změna musela fungovat i jako součást normálního webu. Titulky měly zůstat čitelné, hledání použitelné a mobil se nesměl proměnit v nerozmotatelný chuchvalec chapadel.
I průnik z Podzemních Rozměrů má mít nějakou provozní kulturu.
Prvního listopadu opět pozemský provoz
Po Elloweenu jsme návštěvníky vrátili do známého Eleferna.
Měsíce zmizely, pavučina se stáhla, Evouk s Etopýry odešli a chapadlo bylo odvoláno. Menu přestalo opětovat pohled. Vrátila se oranžová, původní písmo i obyčejné „vítejte zpět“.
Běžná vylepšení, která během těch dnů na webu přibyla, samozřejmě zůstala. Stejně tak jsme schovali obrázky a jednotlivé fáze celé proměny.
Jsme tedy zpátky. A bez kuchyňské úpravy.
Pokud se vám přesto bude zdát, že mezi dvěma položkami menu něco zahlédnete, nemusíte to hned hlásit.
Nejdřív se podívejte, jestli to nezahlédlo vás.
