Gelový povrch elektrod byl vyvinut s cílem zamezit průniku kationtů kovů z elektrody do kůže/sliznic a tím zamezit riziku vzniku kontaktní dermatitidy (nikl, chrom). Dál normalizuje pH a procesem neutralizace brání vlivu kyselin i hydroxidů na stimulované místo (hydroxid je neutralizován skupinou -COOH kyseliny glutamové a asparagové, kyselina neutralizována skupinou -NH2 argininu a lysinu), též případně vzniknuvším chromanům a dichromanům z chromu ve slitinách chirurgické oceli, chlornanům, chlorečnanům a chloristanům při použití povrchu ze zlata nebo platinových kovů (nevznikají, pokud je generátor bez stejnosměrné složky proudu). Jako bonus se prokázala výborná přilnavost a lepivost ke kůži/sliznicím. Gelem lze pokrýt libovolný i nepravidelný povrch kovové elektrody. Lze vyrobit elektrodu vhodnou na různá místa včetně nepravidelných a různě zakřivených. Gel do značné míry brání zkratu v případě nechtěného kontaktu s další částí elektrického obvodu. Suroviny k výrobě jsou běžně dostupné pro každého.
Nevýhodou je malá trvanlivost – elektrody je nutné použít do 1 dne, poté je již nutné gel rozpustit v teplé vodě a na kovový povrch nanést čerstvý gel. Příprava a nanesení gelu bývá ze začátku sice funkční, ne však příliš estetická – až několikanásobným opakováním lze získat manuální zručnost, vychytat drobné detaily a tím výsledný produkt optimalizovat.
Postup:
Povaříme vodu asi 5–10 minut, abychom ji zbavili rozpuštěných plynů (CO2 a v malé míře O2), necháme mírně vychladnout – pokud je z důvodu pohodlnosti tento krok vynechán / přeskočen, výsledný gel je napěněný = zhoršená elektrická vodivost.
Do malé varné nádoby (vhodná je třeba malá skleněná kádinka o objemu 50–100 ml nebo podobná kuchyňská varná nádoba) nasypeme 10 g farmaceutické nebo potravinářské želatiny a 0,5 g kuchyňské soli (množství soli není kritické, fungovat bude i 0,1–2,0 g). Přidáme 20 ml ještě teplé předtím povařené vody (vhodná je 20ml stříkačka se stupnicí nebo malý odměrný válec). Nádobku s gelem zahříváme ve vodní lázni o teplotě přibližně 90–100 °C a mícháme malou tyčinkou nebo lžičkou do rozpuštění želatiny, míchání musí být pomalé, abychom zabránili tvorbě bublin a pěny. Pokud se vytvoří malé množství bublin/pěny, lze se jich zbavit pomalým mícháním nebo jejich odebráním z povrchu lžičkou.
Necháme zchladnout na přibližně 50–60 °C, je vhodné použít teploměr, ale teplota není kritická, lze se převážně řídit konzistencí gelu. Uchopíme kovovou elektrodu, ponoříme do roztoku gelu, vyndáme, elektrodou rotujeme a pohybujeme ze strany na stranu, aby gel zůstal rovnoměrně rozlit po povrchu a neodkapával. Pokud je roztok příliš horký, na povrchu ulpí jen malé množství, je nutné nanášet více vrstev a déle elektrodou rotovat, aby gel vychladl a ztuhl. Pokud je roztok příliš chladný, nanáší se příliš tlustá vrstva gelu a z nádoby s gelem se táhne vlákno gelu. Použijeme jako podložku karton nebo staré noviny k zamezení znečištění odkapávajícím gelem nebo táhnoucím se vláknem gelu.
Po minutě až několika minutách je gel na povrchu stabilní a nedochází k jeho pohybu, stékání ani odkapávání. Elektrodu opět namočíme do gelu, tentokrát již jen krátce, abychom nezpůsobili rozpuštění předchozí vrstvy gelu, elektrodu vyndáme a opět jí rotujeme a pohybujeme, aby další vrstva gelu byla rovnoměrně rozlitá a rozprostřená a postupně vychladla a ztuhla. Opakováním naneseme přibližně 0,5–1 cm vrstvu gelu, hotový produkt zavěsíme za kablík a necháme vychladnout, pod produkt umístíme karton nebo staré noviny, aby případně odkapnuvší gel neznečistil místo (znečištění jde umýt horkou vodou).
Elektroda umístěná na perineu nebo v zadní části vestibulum vaginae se vlivem přirozené lubrikace a tepla rozpouští, na elektrodu naneseme přibližně 2× silnější vrstvu gelu (1–2 cm tlustou).
Nanášení několika vrstev trvá delší dobu, po kterou by došlo k vychladnutí gelu a změně jeho konzistence. Aby konzistence gelu zůstala po celou dobu stabilní, nádobku s gelem umístíme do vodní lázně, ve které udržujeme stabilní teplotu kolem 50–60 °C. Pokud lázeň nemáme, je nutné gel po vychladnutí opět zahřát, aby získal tekutou konzistenci a bylo možné pokračovat v jeho nanášení. Pozor – gel nezahříváme plamenem ani přímo na varném povrchu z důvodu možného vzniku pěny, gel zahříváme vždy jenom v horké vodní lázni.
Elektrody nikdy neinstalujeme na subinku přímo při výrobě (hrozí popálení kůže a sliznice), vždy je necháme vychladnout. Pokud je necháme chladnout jen krátce, jsou pořád spontánně lepivé. Pokud chladnou déle, povrch již nelepí, zůstává tvrdý a je potřeba povrch udělat opět lepivým a měkkým. K tomu lze použít dvou způsobů:
-
Umístěním do vlhkých úst a ponecháním v ústech přibližně 1 minutu – vhodné pro bradavkové elektrody. Pokud by se elektroda z bradavky přesto odlepovala, přifixujeme ji lékařskou lepicí páskou přes horní a dolní polovinu elektrody k prsu.
-
Ponořením do vody o teplotě 37 °C na přibližně 1 minutu, nutné použít teploměr, aby voda a tím pádem zahřátá elektroda nepopálila subinku při instalaci. Tato metoda je vhodná pro umístění na genitál, na který nedochází k přenosu bakterií z dutiny ústní.
Lze laborovat s množstvím vody a želatiny k dosažení vhodné konzistence pro požadovanou aplikaci, může vyhovovat měkčí nebo tvrdší gelový povrch. Pokud gel zahříváme příliš dlouho, dochází k odpařování vody a vzniku hustšího a tvrdšího gelu. Nanášení několika vrstev gelu trvá několik minut a při prvních pokusech i více než hodinu. Nádobu s gelem umístíme do vodní lázně o teplotě 50–60 °C (větší varná nádoba naplněná větším objemem teplé vody), která udrží stabilnější konzistenci gelu po delší dobu nutnou k nanesení několika vrstev.
Opakováním a drobnými modifikacemi lze získat cit a cvik a zlepšit efektivitu celého procesu, co se týče časové náročnosti i estetiky vyrobených elektrod. První pokusy mohou být rozpačité, ale je potřeba se nevzdat, vytrvat, opakovat. Je účelné též modifikovat poměry želatiny a vody k dosažení vyhovující konzistence. Uvedené množství surovin postačuje pro výrobu dvou bradavkových a 4 klitoridolabiálních externích elektrod – viz následující obrazová dokumentace.
Postup výroby bradavkové elektrody:
Z měděného drátu vytvarujeme spirálu podle obrázku
Tahem za konce spirály z ní vytvoříme konus podle obrázku 
Připájíme kablík.
Naneseme gel.
Nainstalujeme, viz obrázek v záhlaví článku. Bradavku je potřeba sevřít prsty a vtisknout do konusu, aby v něm nezůstal žádný vzduch a došlo ke kontaktu v celé ploše.
Přistoupíme k vlastní elektrostimulaci.
Postup výroby klitoridálních a labiálních externích nalepovacích elektrod:
Z měděného drátu uděláme malé očko o průměru kolem 0,5–1,0 cm.
Napájíme kablík.
Umístíme do trubičky z izolantu (širší brčko pro pití apod.) tak, aby bylo očko těsně u konce trubičky. Očko by mělo být o něco většího průměru než průměr trubičky, aby bylo v izolační trubičce fixované a nedocházelo k jeho pohybu.
Naneseme gel:
Nainstalujeme: 
Pozn.: Na elektrodu u vaginálního introitu naneseme přibližně 2× silnější vrstvu gelu, poněvadž se přirozenou lubrikací a teplem rozpouští, elektrody u klitorisu se nerozpouštějí prakticky vůbec. Zde jde o zapojení v topologii křížem kolem klitorisu, viz zde:
Přistoupíme k vlastní elektrostimulaci.
Btw bereš v úvahu proces výroby želatiny ? (kyselý/zásaditý) ? při želatinách kyselých se uvolnují chloridové ionty....