Joseph Farrel patří ke klasikům žánru a jen stěží lze nalézt bdsm pozitivního jedince, který by se nesetkal alespoň s některým Farrelovým obrázkem. Rozsah díla a šíře záběru bohužel neumožńují příliš podrobný popis publikační činnosti a ani Dushi se ve své (obvykle mimořádně rozsáhlé) encyklopedii o grafikově bibliografii příliš nezmiňuje.
Farrel je považován za mistra perokresby a mistra ponížení. Ve svých grafikách se již od konce roku 1950 zaměřuje na styl, který lze s trochou nadsázky nazvat sofistikovaným sadismem, tedy markýzovsko-magisterskou úchylku ve smyslu klasifikace osob v dominantním postavení. Předmětem zobrazení jsou týrané ženy, přičemž samo fyzické týrání je takřka pravidelně doplněno i strádáním psychickým, ať již ve formě ponížení, zneuctění či vystavení davu. Farrelovy scény jsou bohatě zalidněny, párové aktivity jsou spíše výjimkou, než pravidlem, v dominantních rolích naopak pravidelně vystupují i ženy, jejichž techniky si co do vynalézavosti i co do brutality s mužskými nezadají.
Zobrazované techniky leckdy hraničí s karikaturou či absurditou a rozhodně je nelze doslovně kopírovat v reálném životě. Autor ale, přes zjevnou nadsázku, zná velmi dobře ženskou anatomii a prozrazuje nemalou vynalézavost a pravděpodobně i zkušenost s bdsm praxí - mnohé grafiky lze označit za velmi inspirativní a přiznám se, že jsem se mnohými dal inspirovat :-) To se týká zejména polohování, fixace a některých používaných pomůcek. Kupříkladu technika na spodním ilustračním obrázku je velmi často citována dalšími grafiky (Dolcett, Dorian, Benson), zde zobrazená grafika je ale dle mých informací první, kde je nápad s dynamicky rostoucí zátěží použit. Z praxe lze potvrdit, že jde o jeden z nejúčinnějších nápadů, jak využít děs v reálu :-)
Elektrotéma není Farrelem příliš rozvíjeno, elektrický proud vystupuje v jeho díle spíše sporadicky. Častěji se vyskytují mechanické prostředky ve formě motorů a pohonů řemeny a řetězy, mnohdy ostnatými (mimochodem, prokreslení těchto technických prostředků je věnována značná pozornost) a dále pak všemožné podtlakové jednotky, odvozené zjevně od dojicích strojů. Ve výběru technik nemá Farrel významné preference, používá vše od spankových nástrojů přes jemné nástroje po přírodní prostředky. V obrázcích je často zastoupeno bití přes široce rozevřená stehna a rozkrok, přičemž na vykonávateli trestu je patrné zjevné zaujetí prováděnou činností. Stejně tak je na oběti patrna i hloubka prožitku. Zobrazované praktiky ovšem zcela zjevně nejsou konsensuální - stylizovány jsou odletující slzy i kapky krve.
Z bibliografie - bez nároku na úplnost či chronologické uspořádání:
Couleur sang, Douleurs fugitives, Obeis! Sinon..., Parfums de souffrance, Les seins torturés, Le rendes-vous de Sodomal, Humiliations, Perversions, Nuit de Chine I. a II. a další.
