Užitečná krátká dráha, vhodná pro zejména pro začínající a bázlivé subinky :-).
Anatomické opáčko
Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán ve speciální části textu. Musculus ischiocavernosus je relativně subtilní svalový snopec, orientovaný šikmo napříč genitálem, od úponů sedací kosti k bázi klitorisu. Průmět svalu prochází po vnější straně horní třetiny velkých stydkých pysků k jamce v kožní rýze na bázi stehenního svalu. Svalový snopec je s trochou cviku hmatný, zejména po stranách klitorisu. Úpon svalu leží na bázi klitorisu a sval při kontrakci tělo klitorisu stahuje směrem vpřed a dolů.
Základní účinná dráha přes musculus ischiocavernosus může být pouze asymetrická - žlutě naznačená dráha na dalším obrázku není drahou přes ischiocavernosus a bude probírána později. Příčinou je oddělení svalových snopců obou ischiocavernosů v bázi klitorisu. Praktické využití probíraných drah je se středointenzitními či plošnými elektrodami, lokalizovanými na začátku svalu v pánevní jamce a na podbřišku ve spodní části mons Veneris (u bázlivé subinky) či v okolí klitorisu. Vjem je prakticky vždy lokalizován do okolí klitorisu a kontrakce svalu je pociťována jako stimulace crus clitoridis, doprovázená záškubem svalového snopce. Zajímavostí dráhy jsou dvě stimulační maxima.
| ES | ET | ||
| Účinná frekvence | 28 Hz | 72 Hz | 5 Hz |
| Koeficient plnění | 20 % | 20 % | 30 % |
| Špičkový proud | 15 mA | 15 mA | 25 mA |
Dráha je vcelku zábavná v tom smyslu, že prakticky nezasahuje funkci svalů v poševní stěně - při nemožnosti vizuální lokalizace méně zkušená subinka nedokáže jednoznačně určit, co a jakým způsobem se vlastně děje :-) Ze stejného důvodu se dráha nehodí jako finální, dosažení vynuceného orgasmu je v této dráze poměrně obtížné. Dráha se ale výborně hodí jako některá z úvodních drah pro delší scénku nebo též pro seznámení novicek s tématikou.
Variantním využitím dráhy přes ischiocavernosus je použití středněintenzitní vaginální elektrody, orientované k přední stěně pochvy. V tomto případě jsou ovlivněna vnitřní vlákna ischiocavernosu a částečně i muskulatura poševní stěny a vchodu. Dráha přímo nezasahuje úpon svalu, účinek je dán převážně ovlivněním inervace báze klitorisu.
| Pochva | ES | ET |
| Účinná frekvence | 72 Hz | 14 Hz |
| Koeficient plnění | 5 % | 40% |
| Špičkový proud | 10 mA | 20 mA |
Pro ověření dráhy je ideální technikou využití sběrací elektrody těsně nad bází klitorisu (místo je nejlépe zjistitelné již při nevelkém vzrušení pohmatem, jde o linii, kde se mění pružně poddajná struktura topořivých tělísek báze klitorisu v měkčí tkáň mons veneris) a vlastního prstu, opatřeného středněintenzitním sběračem v úrovni druhé falangy. Bříško prstu je třeba opatřit bohatou vrstvou konduktivu. Posunem prstu pak lze snadno nalézt a trasovat průběhy jednotlivých vláken svalu a určit i intenzitu jejich stahů v závislosti na průběhu signálu.
Dráhy jsou subjektivně vnímány jako "podivně vzrušující". V běžném životě není podobný druh stimulace možné napodobit, pro subinku proto představuje principiálně nový prožitek. Stimulace je pociťována při nízkých frekvencích jako šikmý tah a tepání pod poštěváčkem, při vyšších frekvencích jako "mravenci v klíně". Bolestivý efekt je pak často formulován jako "vytrhávání".
Poslední probíranou variantou je příčná stimulace interní elektrodou ve vagině a sběračem na podbřišku.
Vjem je v tomto případě silně závislý na tvaru vložené interní elektrody a její proudové hustotě - tabulka účinných frekvencí zde selhává, působení v dráze je prakticky v každém případě vnímáno jiným způsobem, a to i při použití digitálního generátoru s dobře opakovatelným nastavením parametrů. Dráha bude ještě podrobněji rozebírána v části, věnované drahám přes klitoris, zde je třeba uvést spíše relevantní informace k stimulaci ischiocavernosu. Sval je stimulován fakticky napříč úponem, přičemž stimulace ovlivňuje oba isciocavernosy při symatrickém umístění elektrody. Pootáčením elektrrody z osy pochvy se pak dá dosáhnout vjemově mimořádně zajímavé nesymetrie - při vyšších hodnotách procházejícího proudu bývá zajímavá i reakce subinky na pootáčení elektrodou, jak reakce volní, tak neovladatelná :-) Elektrodu lze natáčet v rozmezí zhruba +/- 30 stupňů od osy pochvy. S použitím menší elektrody lze výhodně stimulovat i G-bod, případně zpřesnit jeho lokalizaci. Dobře se k tomu hodí dorsálně-litotomická poloha a pomocné užší speculum, jako elektroda pak středointenzitní kulička, nasazená na izolovaném nosiči. Pro tento případ je vhodné umístit sběrací elektrodu o něco výš, než je doporučeno v textu.
