Během letošního výletu na východ (tentokrát výrazně dlouhodobějšího) se podařilo pořídit i obrázky ruské konstrukční školy. Ne vše je realizovatelné s českou technologickou základnou, mnoho konstrukcí je neopakovatelných (z důvodu nedostupnosti materiálu či technologie), mnoho naopak nepopsatelných (ať již z hlediska konstrukčního barbarství či přímé nebezpečnosti), leccos však za popis stojí. Autorem popisovaných věcí je Alexandr, žijící a pracující v Obninsku.
Saša pracuje v místě, kde není nouze o rozličné atypické materiály a technologické libůstky - v hračkách na obrázku je použita chromvanadová ocel, titan a wolframová měď. Pod číslem 1 je vibrační vajíčko s vlastním pohonem. Korpus je vytvořen z tělesa plováčku zařízení, vyvinutého v laboratoři, kde Saša pracuje. Do korpusu je vpájena tyčinka, sloužící jako rezonátor a současně nosič vibračního motorku s excentrem z mobilního telefonu, celek je nasazen na vysokopevnostní silikonovou bužírku, sloužící současně jako chránička přívodních vodičů. Místo přechodu bužírky do vajíčka je zatěsněno fenolformaldehydovou pryskyřičnou kompozicí.
Pod číslem 2 se skrývá věc, na jejíž použití nepanuje v eleferním týmu jednoznačný názor - uretrální elektroda.Je vyrobena z wolframové mědi elektrojiskrovým obráběním a elektrolyticky zaleštěna.
Číslo 3 je další technologická libůstka - vibrační vejce :-) s externím pohonem a náhonem pomocí bowdenu. Jako hnací jednotka slouží motor z gyroskopu, vlastní vibrace pak produkuje dvacítigramový(!!) excentr, umístěný v jiném typu plováčku. Bowden je opět chráněn vysokopevnostní silikonovou bužírkou. Měl jsem možnost shlédnout zažízení v chodu - vibrace jsou skutečně mocné. Celá konstrukce je nad očekávání ergonomická, výborně funguje jako vkládaný i jako přikládaný vibrátor. Zvláštností zařízení je vývod kovového pláště akční části na samostatný vodič - to dovoluje používat zařízení současně i jako středointenzitní elektrodu.
Pod číslem 4 je další uretrální elektroda, tentokrát vysokointenzitní, vyrobená z titanu. Pro zajištění těsnosti je použita smrštitelná bužírka s vysokým koeficientem smrštění a vnitřní samovulkanizační vrstvou. Za zmínku stojí připojení vodiče - kvůli problematické pájitelnosti je do tělesa elektrody vyvrtána dírka a vodič je pouze zalisován v přípravku (dobře viditelné v místě přechodu bužírky a elektrody).
Číslo 5 je experimentální průchozí bipolární véčko s titanovými axiálními kontakty. Nosičem je akrylátová trubice, do níž jsou vyvrtány otvory pro průchod vodičů. Titanové kontakty jsou lepeny horkou kyselinou octovou.
