Prozření je film o tom, jak sadismus ku svému jménu přišel. Jak již je v tradici vlčího zobrazení obvyklé, sám příběh o novém jménu je poněkud - nekonvenčně podán. V historické hierarchii dějových řad pak Prozření patří na samotný konec vyprávění, zahájeného historickou Pohádkou a pokračující geniální Černokněžníkovou pomstou či poněkud béčkovým Rodinným stříbrem. Vše zmíněné je v Prozření citováno.
Role poživačných feudálů Altairovi sedí - obklopen úslužnými duchy (či přesněji duchyněmi), nádherou, a nebojím se toho slova - žrádlem cítí se Altair ve své životní roli. V Prozření jej tak vidíme jako zhýralého, životem znaveného a rozmařilostmi zahlceného hraběte, štvaného snahou po dalších a dalších požitcích těla (a pravděpodobně i ducha), naštvaného na uvadající potenci. Za nedostatek všeho uvedeného je tak právě plísněn lokaj, či spíše komoří, který péči o pánův blahobyt nevěnoval potřebné penzum pozornosti. Svůdná břišní tanečnice je vyhnána kopancem, její arabský společník, doprovázejíc tanec kvílivými zvuky píšťaly jest rozlíceným hrabětem napaden fyzicky a den končí špatně pro všechny zúčastněné, přičemž do dění vstupuje kapelmajstr, otec sedmnácti dcer.
Ráno nového dne je ve znamení intrik služebnictva, hraběcí snídaně, čtení došlé pošty a ohlášení příjezdu nevlastní dcery se snoubencem, francouzským hrabětem a liberálem, markýzem ze Sadů. Oba ohlášení se vskutku brzy dostaví, aby oku divákovu poskytli potěšení z dosud co do formátu nevídané žranice - pojídání mušle hrabětem je vskutku vizuální lahůdkou, stejně tak, jako markýzův souboj s jitrnicí. Po žranici je ohlášena krádež rodinného stříbra a předvedeny podezřelé/obviněné/odsouzené. Trest jest vyřčen a liberální markýz nahlas protestuje proti pošlapání základních lidských práv a absenci jakéhokoliv projednání před nezávislým soudem, o nelidskosti vyřčeného tělesného trestu nemluvě. Bez ohledu na markýzovy připomínky je ale první z provinilých služek připoutána na vehement, potažený žlutým brokátem a komoří přistupuje k pečlivě nacvičené akci s metlou. Metla je vybavena širokými hedvábnými stuhami, zavázanými na mašli a dekadentní komoří s ní předvádí pravé klenoty rokokové pohybové výchovy. Markýz je nadšen, kapelmajstr znechucen a bere dění pod taktovku vlastního smyčce. Ten vbrzku ztrácí žíně a ještě dříve, než je odhalen pěvecký talent první a absence pěveckého talentu druhé služky je nahrazen spolehlivější metlou. V rolích služek se na plátně postupně objeví Kateřina Tetová, Jana Krátká a jako bonus pro zasvěcené i vycházející hvězda Jana Myšičková. Během jejícho výprasku divák zjistí, že z dosud bohatě zalidněné scény zmizel hrabě, zjevně zaujatý probíhající exekucí. Následuje jedna z nejzábavnějších scén filmu, akusticky podané hraběcí páření se divákovi vryje do paměti nadlouho. Děním je zaujat i markýz, který se i přes nepřítomnost hraběte dožaduje pokračování exekuce, aby následně i s hraběcí nevlastní dcerou odvlekl neštastnou služku Myšičkovou do svých komnat. Děj spěje do neočekávaného finále - závěrečný joke je protentokrát z ranku brutálně naturalistických :-)
Prozření by zasloužilo širší prostor - veškeré dění probíhá v jediném, byť s láskou postaveném interiéru, který je v některých okamžicích přelidněn i přeplněn. Je pravdou, že po známé aféře se zneužitým státním zámkem Rožmberk a jeho obdobně zneužitým správcem není asi ochota k pronájmu stylových prostor nijak veliká, přesto by alespoň část scén zasloužila rozmachu. S ohledem na počet natáčecích dnů jde přesto o dílo vpravdě heroické.
Prozření velkého markýze je dobře odvedené práce sladěného týmu a osvědčených herců. V prostoru čtyřicícti minut najde divák vše v potřebné míře - od poněkud atypického spanku metlami a smyčcem po vkusný humor pro široké publikum i zasvěcené, od úhledných, dobře rostlých dívek po zručné dělníky metly a bičíku. Mechybí ani pro Lupus Pictures charakteristické figurky komické, vše v dobře a zručně namíchaném koktejlu. Recenzentovo hodnocení ? Tři a půl dobré, tvrdé hvězdičky.
