Kdo chce s vlky žíti
musí alespoň občas nahlédnout pod pokličku připravované produkce. Po delší době tedy opět recenze, ba dokonce dvojrecenze filmů diametrálně odlišných náplní, paradoxně však propojených hereckým obsazením. Nejprve však několik slov k okolnostem.
Termín premiéry byl protentokrát několikrát brutálně změněn vinou okolností, od vůle realizátorů nepříliš závisejících. Své tak k termínu dění vnesly (bez nároku na úplnost) události jako svatba Alexandry Wolf, akce s kryptickým názvem Střelcoviny s dvojím přesunem v kalendáři a časové (in)dispozice mnoha zúčastněných. Finální termín 10.12. ale již změněn nebyl, takže se v sobotu na obvyklém místě kromě tlupy svatebně oděných úchylů (a Darkness v malých černých koktejlkách) sešla vcelku obvyklá sestava konzumentů spankového umění. K vidění bylo avízováno dvé filmů, přičemž avízo slibovalo jeden temný a jeden ještě temnější příběh.
První prezentovaný snímek nese název Zrcadlo duše. Jde o komorní etudu dvou hlavních protagonistů (profesor - Lars Moebius, mimo jiné rada Ehrlich, a ošetřovatelka, famozní Kateřina dnes již Schubertová), kterým zpovzdálí sekunduje profesorova dcera (Michaela Trmotová) a něco epizodních osob (pošťák, řidič roadsteru, pan Šmíd), z nichž zejména hlas pana Šmída zaslouží všestranné ocenění procítěné hloubky herectví :-). Zrcadlo je, nehledě na minimalistické herecké obsazení velkým příběhem, který ovšem nelze nazvat zábavným ani při nejlepší vůli - špatně se vyvíjející příběh konči ještě hůře, než by divák mohl očekávat a herecké úsloví o pistoli na zdi je splněno do posledních detailů :-) Silně podaný příběh, v němž divák není schopen najít osobu, s níž by se mohl bez výhrad ztotožnit rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co LP v poslední době natočili. Scénář I.T. Millera (mimo jiné Šum) vypráví kamera Tomáše Hyky v prostředí luxusní vily stylem, z něhož běhá mráz po zádech.
Druhým snímkem je rozverná komedie z cyklu Ředitelna, pojmenovaná obtížně předložitelným názvem Immodesty - v českém kontextu snad nejlépe Nemravnost, natočená tradičnějším štábem, leč ve velmi podobném obsazení. Kromě Pavla Šťastného (v roli scénáristy a ředitele gymnázia Sv. Tomáše Pavla Šťastného) uvidíme opět Larse Moebia (v roli rady Ehrlicha), Kateřinu Schubertovou a Michaelu Trmotovou v roli studentek (trio posíleno Ester Slabou), Jana Zlatoústého a Petra Podhájského v roli dvojice tělocvikářů Tyrš / Henlein a další hvězdy LP - Nemravnost je filmem, v němž 75% času opanovává scénu šestice mužských protagonistů, diskutujících o možnosti existence ženského orgasmu. Do děje je netradičně umístěn i vehement, sloužící nejprve Henleinovi k demonstraci pohybů, vykonávaných nemravnou studentkou, následně pak Ehrlichovi k ověření možnosti poškození povrchu. Tato scéna pak patří k tomu nejlepšímu, co v autorské dílně Šťastný / Marco bylo zplozeno - názorným dokladem byl potlesk na otevřené scéně, mocné výkřiky "bis !" a "bravo !" z řad přitomných a v neposlední řadě i zlehka namožená bránice recenzentova.
Děj filmu lze bez újmy na jeho atraktivitě pro diváka přiblížit alespoň v synopsi. Prohřeškem proti školnímu řádu je tentokráte lísteček tělocvikáře Henleina, obviňující jednu ze studentek, že se pokoušela poškodit tělocvičné nářadí s cílem způsobit zranění německým studentkám, sdruženým v Turnverreinu. Ve spojitoasti s tím řeší školní rada mimo jiné i otázku existence ženské masturbace a ženského orgasmu, vše za pomoci odborné literatury a více či méně zdařilých a fakticky správných schémat :-) V závěru filmu jsou opět povolány studentky, aby bylo učiněno zadost i spankové stránce filmu, která je ovšem pojata poněkud ... ehm, jak to napsat ... atypicky. Již rozdychtěné tváře studentek v podání Trmotové a Schubertové ukazují, že něco je jinak a též zvukový projev v prvních výpraskových sekvencích dává tušit, že motivace chování páně ředitelovy a studentek se hrubě rozcházejí. I obvyklé formální díky po trestu nabývají zcela jiného rozměru a není vždy jisto, zda je ředitel schopen se s takto vzniklou situací vyrovnat. Vysvětlení podává až katecheta, který studiem odborné literatury odhalil pravou příčinu - závěr filmu je pak tvořen apokalyptickou vizí světa, v němž nebudou platit zažitá pravidla. Myslím, že v této vizi nalezne svoji noční můru snad každý :-)
Poslední dvojpremiéra je důkazem toho, že profesionalita LP roste s každým dalším filmem. Obě dílka, ač diametrálně odlišná a točená dvěma různými štáby ukazují shodně směr, kterým se produkce LP ubírá - nosný příběh, odvyprávěný s vysokou profesionalitou s v branži neobvyklým smyslem pro non-spankové detaily. Zrcadlo duše ani není de-facto spankovým filmem (stejně, jako scénáristova pvotina Šum), nýbrž spíše thrillerovou novelou se spankovými a bdsm atributy. Nemravnost pak, ač žánrově nevybočuje z tradičního žánrového rámce spankové komedie netušeným způsobem rozvíjí psychologickou linku příběhu Ředitelny a dále ozřejmuje divákem již v předchozích dílech tušený přerod vztahu studentek a ředitele Šťastného. V kombinaci s mužskými postavami pak vzniká dílko, nad kterým se dobře pobaví i divák, s perpetiemi Ředitelny neobeznámený. Film je doslova a do písmene nabit špílci, vizuálními gagy i inteligentním humorem.
Resumé ?
Zrcadlo rozhodně není oddechovým filmem a je třeba velmi pochválit produkci, která v rámci premiéry obrátila pořadí snímků tak, aby výsledný tísnivý dojem vyvážila relaxační Ředitelnou. Oba snímky ovšem představují velmi plodně strávený čas, zejména v nabídnuté kombinaci.
