Tak jsem si zase jednou početla :-) Něco takového by tedy moji milouncí, dobře a slušně vychovaní chlapečci rozhodně nikdy nemohli udělat. Nebo snad mohli ?
Balím si věci a snažím se umýt ze sebe nemocnici, ten těsně nadprahový těžko popsatelný zápach desinfekce, žhavé páry, krve a nervozity. Vždycky po operačním dnu ho cítím víc, asi tím člověk načichne na sále. Den stál opravdu za to, samé ošklivé případy, nic, co by člověku udělalo radost, ale koneckonců, naplánovala jsem si to sama. Do toho mi zvoní telefon, otráveně zvedám sluchátko. "Máte na lince manžela, spojím... . " Ach jo, copak zase Dieter zapomněl ? "Čau lásko, kup pívo, Torm se bude stavit." Zvedá se mi nálada. Kašlu na sušení vlasů, beru klíčky od Wartburga a mizím od neuklizeného stolu, plného nevyhodnocených snímků.
Doma klasika - nádobí neumyté, v předsíni nevynesený koš, na něm Tormova cestovní taška - proč si ten člověk nepořídí kufr, při jeho cestovním režimu - Dieter v kuchyni, od kluků z pokoje se ozývají hlasy. Líbnu manžela na čumák, v očích otázku. Ukazuje na dveře od děcáku a dává si prst na pusu. Potichounku otevírám dveře.
Kluci si uklidili ! To se tedy nevidí. Fakt si uklidili stoly i hračky, i když moc platné to není. Na podlaze jsou roztahané krabice, balicí papír a nějaké návody, uprostřed sedí Torm a ukazuje Uwemu, jak se nasazuje hřídelka. Ten Merkur musel stát majlant... Tiše zavírám dveře, navlíkám si zástěru a přesunuju se do kuchyně hodit na pánev alespoň pár bratwurstů, než bude dopečené koleno.
Pochlubit se přišli všichni tři - Uwe poskládal jakési autíčko, Klaus jeřáb - funkční - a Torm dotáhnul cosi, o čem kluci prohlásili, že je to Rhytmischebewegungemaschine. Dieter se rozchechtal hned, mě došlo až za pár minut, co že to Torm vlastně postavil. Je pravda, že na konci nebylo to, co si asi myslíte, konec té tyčky byl přidělaný k ruce panáčka a mával s ní sem tam ...
A pak nemám mít děti úchyly... A Torm se ještě diví, po kom jsou ...
