vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci

... když tráví odpoledne na pískovišti. Tentokrát autobiografické povídání o jedné nečekané myšlence.

Ten den začal špatně. Už od rána chaos, ječení, brečení, vzteklé válení, rvačky a fňukání. Potomci povstali chvíli po šesté ráno a zkoušeli, čí nervy vydrží víc. V poledne už bylo jasné, že jejich.

„Jdeme na písek, bando!“ Idylicky si v duchu maluju pohodu jako z katalogu, usmívající se děti s lopatičkami, půvabná matka na lavičce relaxuje, konverzuje s jinými podobně postiženými. Nemohla jsem se mýlit víc. „Mamíííí, on mi hodil pííísek do očííí… bááábovičto, jestli se mi nepovedeš… mamííí, podivéééééj, bábovičtáááá…“

 Zatnula jsem zuby. Kolikátá? Probohaživýho, kolikátá? A kolik jich ještě vydržím, než začnu ječet?? Stop! Sedím na kraji pískoviště, směju se a důvod vysvětlit nemůžu.

Mnohokrát jsem na tohle myslela, ale nikdy ne v této situaci. Kolik těch proklatých bábovek už stihli udělat? 15? 20? To bych mohla vydržet, kdybys mi dal čas na vydýchání… Kdybych se ohnula támhle přes lavičku, ne, přes tu ne, ta je moc nízká. Ta vedlejší je akorát. Tam bych mohla stát předkloněná, s holým pozadím otočeným ke slunci, kůže rudne a UV filtr mě neochrání.

A to jsem na tom ještě dobře, 15-20 báboviček je horší průměr. Žena, co sedí opodál, na tom bude mnohem hůř. Její dcerky se pilně činí, báboviček je nejméně třikrát tolik. To je mi jí líto… ale ráda se podívám. Nedaleko pískoviště jsou solidní dřevěné prolézačky, hrazdy, síť, šplhací tyč, žebřiny. Jak sympatické a praktické předměty. Mohla by stát přivázaná u žebřin, bílé tělo svítí proti opršelému dřevu…hmmm… 60 báboviček, bude na co koukat.

Zato synka mrňavé brunetky pískoviště neláká, lopatku ještě nevzal do ruky. Tak to ne, holka, tak lehce z toho nevyjdeš. V tomto netypickém případě nebudu počítat bábovky, ale sjezdy na skluzavce. Brunetku už vidím stát zády u šplhací tyče, čekají ji těžké chvilky…

Další matky hbitě umisťuju k hrazdě, přivazuju k žebříku, ohýbám přes lavičku a počítám výtvory potomků. Dvě hlídající babičky a jednoho dědečka jsem milosrdně propustila bez trestu.

 Ten den začal špatně, ale pokračování měl skvělé. Ten den po mně na pískovišti zůstalo 5 mamin, které na to odpoledne nikdy nezapomenou