Když jsem dorazil, byly to úplně nezajímavé sklepní prostory, ve kterých pobíhaly dvě ustarané holky, stírající prach, rovnající židle a lepící papírové cedulky na dveře. A jeden ustaraný a notně utahaný kluk, osazující výčepní stolici. Prostor zněl dutě a kroky se odrážely od čerstvě vymalovaných stěn. Ve vzduchu se kromě posledních zbytků stavebního prachu vznášela slaboučká vůně primalexu, říznutá nepatrně sklepní vlhkostí a vůní čehosi dobrého. Podél stěn stály narovnané přepravky s kabely, vercajkem, odřezky materiálů všeho druhu a dva lehounce orosené KEGy. Zabouchnul jsem za sebou mříž. Zase doma.
Lidi se začali scházet pomalu a jakoby neochotně, jako by tušili, že sami organizátoři ještě úplně nevěří tomu, že je to pravda a že se to povedlo. K ohlášenému začátku v šest večer bylo připraveno vše, kromě hostů. Obě pípy vymyté a propláchnuté, trubky, z nichž by se dalo jíst, kdyby to mělo smysl, lahve vyrovnané a nachlazené, mňamky, chladící se v lednici, ceníky na stolech, hračky rozvěšené, prostor v mezích možností nasvětlen. Prostor došel výrazných změn - z gotické mučírny je gotická úchylná knajpa se stolky a židlemi, rozestavěnými mezi inventářem a hračkami. Osu tvoří zářící okýnko, za kterým se skrývá barokuchyňka křížená s výčepem. Světlo z okýnka protíná prostor napříč a osvětluje ondřejský kříž na protější stěně, vymezující osu druhým uzlem. Okénko je nové, kříž zůstal na svém původním místě, stoly s židlemi jsou po obou stranách osy, hračky pak dále u stěn. Asi nejúchylněji působí židličky, rozestavěné kolem poutacího stolu s kládou. Je tu útulno, i když zatím nezalidněno. Vycházím do foyeur, dosud nezabydleného. Starý bar je pryč, stejně tak, jako složitá soustava kočičích šplhadel a prolézaček. V další fázi zde bude příjemné posezení pro zrovna neakčnící a nekonzumující jedince. Klifiš prostor po levé ruce zatím zůstává původní, stejně, jako kancelář, zato herna bojových sportů na konci foyeur je k nepoznání, má novou vyhřívanou podlahu, teplé útulné osvětlení a několik důvěrně známých hraček z Danielina sklepa (buďtež mu vzpomínky úchylů nakloněny).
Ta osa má v sobě cosi magického. Zcela proti záměrům pořadatelů se lidi rozesazují po obou jejích stranách, tváří do prostoru. S přibývajícími úchyly se stávající sesedávají, aby nově příchozí měli kam postavit židličku, objednat si pití a s údivem ve tváři sprásknout ruce nad tím, kolik práce bylo vykonáno za - dva týdny ? Asi ano. V těch dvou týdnech jsou dva kontejnery staveništního rumu a odpadu, bourání, zedničina, instalatéřina, elektrikařina, malování, mytí, úklid, truhlařina, tesařina, natírání hraček. Behind the scene příprava zcela nového webu, grafiky, rezervačního systému na pronajímání prostor přes týden a registračního systému pro registraci na pravidelné víkendové akčnosrazy, ladění přístupových práv, debat nad tím, co ze starého bdsmklubu převzít a co udělat jinak nebo nově. Brigády lidí, kteří v rámci svého volného času přišli, natáhli rukavice a pomohli. Někteří si pamatují tahání uhlí ze sklepa na Staré poště, jiní mezi úchyly dorazili až v dobách, kdy Stará pošta už byla minulostí a nicky jejích organizátorů mají možná zafixovány jako jména šedovousých starců / prošedivělých stařen z mramorových náhrobků a ocelorytin v učebnicích. Nyní jsou svědky toho, jak atmosféra na Staré poště vypadala v dobách jejího rozkvětu a mnohé z oněch prehistorických vykopávek sedí spolu s nimi ve stejném prostoru a zálibně se šklebí nad pivem do nových prostorů.
Kolem osmé už je v prostorách docela slušně plno, úchylové spokojeně upíjejí z lahodností, v pivě pečené buřty (specialita Vaškova) jsou pozřeny a podél osy to pomalu začíná jiskřit. Fro mizí, aby z uklízečky a pokojské metamorfovala v arabskou krásku s Tisíce a jedné noci a tlupa starých úchylů se po sobě nechápavě dívá a hledá vysvětlení toho, proč nedají dohromady ani blbých padesát metrů provázků. Nakonec bereme zavděk inventárními, skládáme nějaké řetízky, taháme z aut dostupný materiál a během dvacíti minut se knajpa plní čilým úchylným ruchem. Zleva od osy praskají jiskřičky violet wandu a Fro se zavázanýma očima, svázanými tlapkami a soupravou kolíčkosvorek po těle zkouší, jestli ta místnost bude fungovat i v novém provedení, na pravé straně osy sviští bičík, cinkají řetízky a projevuje se Muflon. Mezi tím se proplétají úchylové všeho vyznání a orientací. Hrací zóna se postupně rozšiřuje a u kola se neočekávaně ocitá i úchylečka, původně rozhodnutá jenom nasávat atmosféru. Náladu trochu kazí jen dvojice marodů bez vlastního přičinění, smutně sledující dění.
Chvíli poté, co se vyhraní a vyjiskření úchylové zkondenzovali kolem okénka, zmizely záhadně Nenufer s Fronémou, aby Nenu následně pozvala úchylstvo k malému obžerstvení do šatlavy. Obžerstvení bylo podáno na elegantním, byť špatně zafixovaném servírovacím podnosu a skládalo se ponejprv z šunkových rolek s křenovou šlehačkou, později bylo rozšířeno i na feferonky v různém stadiu aplikace a anatomicky tvarovaný kus křenu, záhy nabyvší přezdívky z vlastního rozodnutí zlého králíčka Rudolfa. Nemalé potěšení pak skýtaly způsoby, kterými si úchylové rolky servírovali - od banálního uchopení rukou až po sofistikované způsoby krmení z úst do úst, založené na transportních a zbývající šlehačku olizujících jedincích. Volné feferonky pak byly použity coby náhrada kapsicinové masti a dochucovadlo pro finální očistu tácu vykonávajícího Muflona. K rituálnímu sezdání Rudolfa s podnosem nakonec nedošlo, náhradou byla úchylná pohádka Domi.D a rituální okusování Rudolfa přítomnými úchylkami, doprovázené silnými erotickými výboji.
Dvojice péra prezentujících pekelných vyslanců dorazila již do předpůlnoční uvolněné atmosféry a záhy splynula s okolím, aby svou přítomností doplnili úchylné spektrum o poslední chybějící odstíny. V dalším rozvoji dění pak (kromě marodů, vyžadujících klid a ošetření, únavy přípravami hodně poznamenaných organizátorů a vyhranosti akčnících) zabránil i událostmi nabitý program následující soboty a pozdní hodina. Úderem půlnoci proto byla sešlost rozpuštěna a její účastníci rozvezeni po domech, domečcích, bytech, rentgenových laboratořích a jiných adekvátních místech.
Když jsem odjížděl, svítila z prostor již téměř pozapomenutá atmosféra Staré pošty a pocit zabydlenosti, jako by to tu takhle vypadalo odjakživa. Tomuhle projektu přeji opravdu hodně zdaru.
