Jenom fikce....když sem se nudila:)
Příští zastávka:Touha
Jedu z práce nočním vlakem. Unavená, těším se do postele jako nikdy.V uších sluchátka a společnost mi dělá pár páprdů, kteří jedou z odpolední šichty se mnou.,,Right now in position,violent as polished steel,this is something different, don't know how big this feels"....Moje oblíbená hudba a vlak mě pomalu uspávají...
Najednou sebou cuknu a proberu se.Všude okolo je tma.Sakra je možný že sem usnula a přejela?To se mi přece nestává.Podniknu pokus se zvednou a projit vlakem ale zjišťuju že mám svázané nohy i ruce.Začíná mě obklopovat panika,co se to do háje děje?Co ej tohle za nepovedený vtip?Zavrtím se na sedačce a zjistím další nepříjemnou skutečnost.Jsem jenom v kalhotkách.Začínám se bát, strach mě obklopuje,s kým tu jsem, kdo mě svázal?Ve tme se najednou rozsvítí světlo,mobilní telefon.Ozve se zvuk vypínání a přístroj zhasne.
,,Ten byl Tvůj.“Mužský hlas prořízne ticho.Rozbuší se mi srdce.Co se mnou chce ten chlápek udělat.
,,Neubližujte mi, dám vám všechno co mám, proboha!“, vykřiknu do tmy.,,Mrtvá bych vám k ničemu nebyla.“
,,To je pravda.“ozve se suchá odpověd.
Ze tmy se ozve svit a moje tělo sebou trhne nahoru.Najednou tančím na špičkách napnutá jako luk.Když konečně najdu trochu pohodlnou polohu a strach mě začíná znovu zžírat, zaslechnu slaby zvuk.Co to bylo?Znělo to jako....nůž?Bože můj.
Ten člověk přišel ke mně, cítila sem jeho přitomnost.Rychle ale bezpečně a aniž by se dotkl mé kuže mi rozřízl triko podrpsenku i kalhotky.Pustila se do mě zima a...je to možné?Že by vzrušení?Ale notak huso hloupá uvědom si kde a s kým seš, přece tady nezačneš vlhnout.Ucítila jsem lehounké bodnutí do stehna a úlekem sem odtančila co mi lano dovolilo.
,,Jen se mi hezky předveď,“ ozvalo se za mnou.Cože mám?Předvádět se mu tady jak nějaká coura?Tak to nikdy.
,,Na to zapomeň!“odpověděla jsem tmě.
,,Ale notak, vím že se Ti tohle líbí, tak se necukej.“Zněla odpověd následovaná krátkým ostrým svistem.Než jsem stihla cokoliv odvětit,ozval se ten zvuk znovu a na noze mě zapálil jako čert.
,,Kdo myslíš že to vydrží dýl.“ uslyšela jsem na konci úšklebek a v tu chvíli začali rány dopadat z železnou pravidelností.Snažila sem se je vydržet, ale nešlo nekřičet, ten člověk mě nešetřil.Po deseti ranách přestal.Tekly mi slzy a bolelo me celé tělo jak sem se kroutil a snažila uniknout ranám.
,,Tak šup!Pěkně se párkrát otoč dokola.“Stejně sem nechápala k čemu mu to bylo, když byla skoro úplná tma.Ale nějak mě asi vidí.Vždyť i rány trefoval.Začala sem se pomalu otáčet.Slzy ponížení i bolesti mi padaly na prsa, a já přesto byla vzrušená.Odkud toho o mě ten člověk tolik ví?Pak se ucítila dotek.Teplý a příjemný, hladil mě po zádech a slej až na naběhlá prokrvená stehna.Na ranách po biči přitlačil, asi asbych si uvědomila kde to vlastně jsem.Pomalu vyjižděl dlaní nahoru po stehne a můj dech se začínal zrychlovat.
Pak jsem ztratila vědomí.
,,Slečinko vstávejte.Notak, slečno.“probudil mě unavený starý hlas.Zatřepala sem hlavou a rozhlédla se.Venku se rozednívalo,nasála sem čerstvý vzduch,a zdálo se mi jako bych ucítila stopu éteru.
,,Asi ste tady usnula slečinko,“povídá ten starý průvodčí.,,Teď jsem vás tady našel, to je zvláští že vás odtáhly až do depa.“Na tváři se mu objevil úsměv.,,Utíkejte domů, určitě tam na vás dávno někdo čeká.“
Zmateně mu děkuju a odcházím.Ještě se podívám na mp3 přehrávač, a zjistím že běží.
,,Come on down, my friend, it's time to meet your master.....you've left quite a mess here “
Pokračování příště..možná
Nakonec spešl věnování který si nemůžu odpustit.Tahle byla a možná ještě bude pro Tebe, Bože, snad se Ti líbila:) MRDAT
