Další legenda, vymyšlená úchyly a šířená, kde se dalo došla naplnění. Jezdím černým autem s tónovanými skly. A s automatickou převodovkou. Má, pravda, kliky i zevnitř, a to i na zadních dveřích a není to Oldsmobile ani Plymouth. Je to Golf. Od Sixtů je napucovaný, až přecházejí oči a místní orgáni ho občas považují za oficiální vozidlo. Když jsem ho přebíral, podepisoval jsem - mimo jiné - i papír, v němž se zavazuji nepoužívat vozidlo k výdělečným účelům a provozování taxislužby. No, půjčovna míní a život mění.
Kravaťákův život ve městě K. (zvídaví mohou K. číst jako Kocourkov, modří vědí, ostatním to dojde) je v podstatě nudný. Myšlen je osobní život, nikoliv ten, za který kravaťák od penězodárce pobírá peníze a v jehož rámci dojde ke zplození dalších kravaťákových příspěvků. Noční život v K. je co do sortimentu omezen nálevnami s hrdými jmény jako Braunschweig, Švejk, Dresden, Pilsner, Oberschwein, Praga, Bavaria nebo Vosem čašek, pod nimiž občas ještě vykukují ne zcela zabílené nápisy jako Stolovaja nebo Pelmennaja, dále pak několika kasiny, v nichž utrácí peníze místní zlatá mládež a diskotékou Kosmos s obřím pannó Ciolkovského v průčelí dancingu.
Jak jsou všude v té zemi pěkné ženské, tak K. se nevyvedlo. Nejspíš to nějak souvisí s koncentrací vědců na čtvereční kilometr a průmyslem, orientovaným velmi dlouho na plnění brizantních hořlavin a okysličovadel do velikých létajících nádrží. Lze narazit na pár naleštěných lolitek, něco emo tvorečků s vytřeštěným výrazem a bázi tvoří to, čemu místní říkají sekretutky, zaměstnané převážně v automobilovém průmyslu. Veškerá má pátrání po úchylech, klubech nebo místech, kde se scházejí masochisticky zaměřené osoby mne opakovaně přiváděla k penězodárci, kde se ovšem praktikuje varianta sadomasochismu, na hony vzdálená konsensuálnímu pojetí. To černé auto tak tvoří kravaťákovu základní životní radost a pojítko s realitou, nacházející se asi o dvěstě kilometrů dál v městě M. a s úchylným kamarádem, bydlícím v městě O. na půli cesty do M.
A tak se jednoho dne pozdě večer (dalo by se říct i v noci) vracel kravaťák z reality v městě M. do hotelu, kde v městě K. bydlí a kousek za cedulí K., v místech, kde je pumpa, noční obchod s autodíly, čtyřiadvacítka pro tiráky a pár barů, kafíren a stánků s rychlým teplým jídlem do ruky i do kabiny mu mávla paní. Tak něco přes třicet. Na profesionálku nevypadala a začínalo chumelit, takže zastavil a paní si nastoupila. Jinam, než do K. z toho místa jet nejde, takže kravaťák pustil víc topení a když se mu nepovedlo navázat řeč, pustil si z přehrávače staré Who a koukal, aby mu před to krásné černé auto nevběhla nějaká světly zblblá dlouhonohá laňka, kterých jsou tamní březové lesy plné.
Kousek od centra si paní nechala zastavit v boční ulici a na přání hezkého večera se optala, co je dlužná. Když kravaťák odpověděl, že nic, prohlásila, že se tedy vyrovná alespoň naturou. Ne, že by kravaťák očekával naturální směnu přepravy za pět slepičích vajec či košík brambor, nicméně rychlost, rozhodnost a zručnost paní ho poněkud překvapily. Paní si utřela oblemtané prsty do kapesníčku, druhým symbolicky otřela volant a palubku, které též dostaly zásah a zmizela ve tmě, ponechavši konsternovaného kravaťáka neuspořádaným myšlenkám.
