vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci
Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Honza Bondy(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.).
Před léty jsem bavil spolucestující při projíždění exponovaných úseků silnic rozborem formalit přeměny divoké prostituce v koncesovanou živnost: stanovení pojmů, souboj ministerstev školství, zdravotnictví, vnitra, financí, pro místní rozvoj, práce a soc. věcí a možná i kultury o ne/zařazení problematiky do působnosti resortu; názvosloví, pravidla, hierarchie, kvalifikační předpoklady, učební plán, osnovy, lektoři&lektorky, závěrečné zkoušky ... před komisí; naturální korupce...
Doba pokročila, vláda projednává návrh zákona o regulaci nejstaršího řemesla, brzy se jím začne zabývat parlament. Při této příležitosti není vyloučené, že se "veřejná diskuse" může dotknout i bdsm-prostituce, a tím téma sadomasochismus vystoupí z temnot. Jak by podobná diskuse mohla probíhat, můžeme odvodit z jednání o registrovaném partnerství: ani značná tolerance veřejnosti a vstřícnost odborníků (sexuologů) nedokáže pohnout bigotní tupostí některých lidem zvolených zástupců v zákonodárných sborech.

Nepřeháním. Česká veřejnost je sice nadprůměrně tolerantní k sexuálním radovánkám i ke gayům (ve srovnání se světem), mám dojem, že nemá z čeho si vytvořit vlastní názor na bdsm-hry. Příčin je mnoho: neznalost, nezájem, lhostejnost, nedostatek použitelných informací, dezinformace atp. I s tímto základem však může diskuse propuknout, a jak víme, není pro řadu lidí ("odborníků", politiků) naprosto žádný problém, halasně zaujímat pevná stanoviska k věcem, o kterých nikdy ani neslyšeli. Informací o bdsm má veřejnost ještě podstatně méně než např. právě o homosexualitě - moje léty vycvičené kontrolky potenciálních průšvihů začínají žhnout.

Jímá mě hrůza při pomyšlení, že tato diskuse bude vedena via "Trní", "Kotel", nebo pod taktovkou "profesionálek". V tom okamžiku se "komunita" (v naprosté většině slušní, vyspělí lidé, bavící se v soukromí některými prvky bdsm) v očích veřejnosti nutně musí proměnit v tlupu dementních deviantů, plazících se na vodítku pod ranami biče, s pérem v zadku, olízat boty znuděné "dominy".

Vlastně toho sami o sobě víme dost málo. Jen velmi zhruba se dá odhadnout: 100-200 lidí chodí často na akční srazy, možná až 500 se občas přijde podívat na velké gala-večírky s programem (podle registrací), v posledním roce přibylo alespoň na "neakčních srazech" hodně nových tváří.

Kolik je celkem "bdsm-nakažených" se odhaduje ještě hůř. Např. podle počtu přístupů ke článkům na bdsm.cz četlo téměř 30 000 lidí článek o bondage (/art/clanek.asp?id=47), která je současně podle ankety o stavu bdsm (http://www.bestijka.cz/anketovnik/anketa.asp?IDankety=9) nejoblíbenější bdsm-praktikou (počty přístupů k různě zaměřeným článkům zhruba odpovídají oblíbenosti praktik ve zmíněné anketě). Přivřu-li vidoucí oko a zdvojnásobím toto číslo (=zahrnutí lidí bez přístupu na internet nebo odpadlíků, kteří nečtou www.bdsm.cz) dostanu se přibližně na 1% sexuálně aktivní populace. Zhruba před dvěma roky jsem četl rakouské statistiky, které uváděly 3 - 5%, existují i mnohem odvážnější odhady, pravda je asi někde mezi.

S určitostí ani nevíme, jaký je v široké veřejnosti o sadomasochismu převládající názor. Z odposlechnutých rozhovorů: "vůbec nebyla schopná něžného sexu", (komentář k filmu Klavíristka), "von by se jim jinak nepostavil" (z rozhovoru vanilek v restauraci), "voni nejsou schopní jít s holkou na Petřín" (výrok sexuologa - co by si tam s ní asi počali?:). Další střípky do mozaiky např. z encyklopedie sexuality: "TV jsou schopní vzrušení pouze před zrcadlem (kolik TV žije spokojeným rodinným životem ... víte sami:). Nic moc povzbudivého, spousta nesmyslů. Mnohem lépe se poslouchala např. rozhlasová debata s Dr. Uzlem: "klidně mu ten latexový obleček dopřejte", k dalším praktikám (bondage) se už ovšem vyjádřil poměrně zdrženlivě. To jako zodpovědný sexuolog musí - v rozhlase neví, ke komu promlouvá.

Uvnitř komunity existuje obava z reakcí široké veřejnosti: nepříjemných sankcí při "provalení", nechuť (strach) z vyčnívání z průměru, obava z nepřijatelnosti tohoto sexuálního jednání, vědomí společného pytle s "kriminálními devianty" a většinová nečinnost (spoléhání na to, že to nějak dopadne, popř. že se postarají jiní). Ověřené (doložené) případy nějakého systematického pronásledování výhradně z důvodu bdsm-pozitivity neznám, moje osobní špatná zkušenost byla víc "opatrné otření v celkovém kontextu" (správci IS se dostanou všude) než příčinou potíží.

Poslední zkušenosti jsou naopak poměrně příznivé: ať reakce personálu v Ariadne, nebo zadání zakázky na ušití lycrové kukly a trikotu - účel jsem netajil (budu dělat ukázky bondage + nerad se fotím), nikdo ani "necek", prodavačky neprchaly, nezamykaly se, dalo se s nimi naprosto pohodově popovídat.

Začínám sdílet názor, že problémy bdsm-komunity se zabývá a vytváří jen bdsm-komunita sama, laická veřejnost - pokud tuší, že sadomasochismus není jen pouhá fikce - je buď zcela lhostejná, občas snad i zkusí napodobit něco z filmů, ale současně také vnímá katastrofické zprávy o občasném řádění nejrůznějších deviantů, příp. o jejich zaslouženém potrestání.

Naopak v komunitě samotné to vře: vztahy nejsou nijak ideální, stále je cítit rivalita, prosazování vlastních zájmů, myšlení pinďourem (vaginou, análem) ... lhostejnost. Komunikace vázne, často je vedena tak, že jsou z ní patrné krví podlité oči diskutujících. Kamarádství není časté, přátelství na život a na smrt je už poměrně cizím pojmem a vzájemné padání do náruče řídkým jevem. Pojmy typu smysl pro fair play, slušnost, pochopení, vzájemný respekt, nezištnost, čestné jednání - posuďte sami. Znatelné je roztříštění do mnoha skupinek, daných zaměřením členů, jejich osobními vztahy a zájmy, popř. jejich podnikavostí (akčností). Toto hodnocení vychází z aktivit na internetu nebo na srazech. O mlčící většině nelze usoudit nic.

Zvláštní kapitolou jsou pražské "velké nekomerční srazy" bdsm-příznivců. Od jejich počátků (Mayday - podzim 2000?) se v průběhu let rozdělily na akční a předváděcí. Časem vznikl a ustálil se jakýsi "návštěvnický kodex" (téma na samostatný článek), jehož hlavním bodem je skutečnost, že pravidla hry si určuje výhradně ten, kdo si dá práci s pořádáním akce. Je to jeho výsada za vynaloženou námahu, čas, a někdy i (nemalé), z vlastní kapsy vynaložené peníze. Pravidelní návštěvníci si už vybrali to, co se nejvíce blíží jejich vkusu a nemají potíže vyhovět více či méně prosazované představě pořadatele. Nové (přizpůsobivé) zájemce nikdo nevyhání, po několika návštěvách buď zapadnou do celku, nebo se poohlédnou jinde.

S železnou pravidelností se však objevují troubové, kteří už po 1. návštěvě bez znalosti podstaty věci hlasitě prosazují zrušení mnohokrát prodiskutovaných a praxí prověřených pravidel, najdou se i idioti, kteří to stihnou dřív než vůbec nějaký bdsm-sraz navštíví. Z neznalosti, nepochopení, osobního nepřátelství nebo ignorantství k záměru pořadatelů (kdo chce, ten se dozví) vychází rovněž poměrně časté napadání i od návštěvníků jiných akcí. Organizátoři, usilující primárně o vlastní prestiž pravidelně vyšumí už při náznaku možnosti zlepšení některých detailů, slovo kritika radši vynechám. Z českých akcí znám pouze pražské srazy (a v blízkém okolí), je-li jinde situace jiná - tento popis je pouze o těch pražských.

Češi jsou pro okolní svět tlupa neovladatelných oportunistických individualistů, téměř totéž se dá říct o informaticích, uvnitř komunity je informatiků spousta.

Takový je výchozí kontext před případným pokusem o vytvoření přijatelného obrazu o bdsm-pozitivních (sadomasochistech) v očích široké veřejnosti. Zdá se Vám to proveditelné? Pokud by se ukázalo, že to je skutečně potřebné nebo dokonce nutné - někdo s tím bude muset nějak začít. Samo se nic neudělá. Dění v komunitě postrkuje jen několik málo osobností a nelze předpokládat, že automaticky budou chtít převzít i tuto úlohu - každý si stanoví své priority podle svých vlastních potřeb a své vlastní situace.

Otázkou je i co sdělit a jak to sdělit. Podat naráz komplexní informaci by bylo asi příliš odvážné, účinnější je po kapkách: je to zábava, na bázi dobrovolnosti, sadomasochisté nejsou kriminální devianti (doufejme, že alespoň v naprosté většině), není to o výkonu násilí (spankaři odpustí - cucky odletující ze zadků o tom těžko přesvědčí), pedofilie, zoofilie a (možná ještě i jiné filie) s bdsm nesouvisejí ... co ještě? Kudy do toho?

Sotva lze pomýšlet na to, že by se v příštích 10 letech projednával Zákon o registrovaném otroctví, ale cesta je důležitější než cíl, tlak proti bdsm ještě nenastal, nemusí nastat nikdy, ale co přijde, pokud jednou nastane?

Nápady? Náměty? Pokud možno konkrétní a proveditelné.