Abstrakt: Život nejsou jen hrátky a rozkoše....
Polemika o smyslu bdsm ...
Jmenuju se Jirka Nebeský a kromě jiného mám rád sociologii, a tak mě před dvěma lety napadlo prozkoumat ze sociologického pohledu BDSM stránky, protože kromě dalšího jiného mám rád i BDSM.
Nechci tu probírat, k čemu jsem došel ze sociologického hlediska, to by bylo hodně speciální (jakmile text vyjde, umístím ho na Mezisíti a odkaz třeba prostřednictvím bdsm.cz zveřejním), ale chci probrat jedno téma, které mi připadá hodné uvažování.
Pokud to trochu zjednoduším, osobní vyznání těch, kteří se nějak identifikují se zkratkou BDSM, sice často mluví o nepochopení, kterého se BDSM dostává ze strany "sexuální většiny", ale zatím jsem v těchto textech nenarazil na žádný jasný příklad takového nepochopení. Zdá se mi, že ten zápas "proč nejsem normální?" se odehrává jen v hlavách těch, kteří jsou BDSM pozitivní, a na "většinu" je jen promítán, protože "většinu" většinou :-) vůbec nezajímá, jestli někdo je či není "na rákosky" a "na provazy".
Když se s trochou odstupu začtete do těch nestimulačních (nemasturbačních :-) textů na BDSM serverech, zjistíte, že se tu dost otevřeně prezentuje BDSM jako svého druhu víra. Když píšu "se tu prezentuje", nemyslím tím, že to někdo plánuje a vědomě vytváří, spíš k tomu prostě vývoj "sám od sebe" spěje. Všiměte si, jaký důraz se klade na moment obrácení (= coming out) a jak se BDSM prezentuje jako cesta ke spáse ("všichni jsou BDSM, jen to o sobě někdo ještě neví, a někdo už ví" = ten je osvícený) atd.
Často se mluví o nutnosti tolerance (ze strany "většiny") a o tom, jak by celá společnost měla BDSM respektovat. A občas se vede paralela s BDSM a homosexualitou. "Nepatříme do blázince, jsme také normální." Osobně ale nevím, že by někoho kvůli BDSM zavírali do blázince, dokonce ani že by se mu někdo poškleboval kvůli přiznané orientaci (hezky to vyjádřil jeden pisatel takového vyznání: "A co stalo, když jsem provedl svůj coming out? Nestalo se nic, všichni řekli, že je to moje věc.").
BDSM komunita jako místo k seznámení stejně sexuálně naladěných - to je pochopitený cíl, ale mně se zdá, že textově aktivní část vyznavačů BDSM směřuje k něčemu většímu - k BDSM jako vyjímečnosti.
Je to tak, nebo se mýlím?
Jenom s drobnou sublimační kličkou: dneska už se k tomu nebude nahlas hlásit nikdo krom pár gotiků.
Ale kolik lidí bude trvat na tom, že jim musí být prokazována úcta, protože oni se prohlásili za domíky... to nespočítáš.
A hned za nimi jde legie těch, co se budou koukat úkosem přes stůl na ty, co jsou tam prvně, nebo používaj tenkou rákosku, klečí málo nebo moc předpisově, nebo prosě jenom nechoděj dost let do týsamý hospody.
Ale... když se jim dostaneš pod kůži a oni si tě pustěj do života... najdeš tam úplně obyčejný, normálně zajímavý lidi, jako kdekoliv jinde .-)
Tento postoj tam ale vytváří jen několik málo jedinců (kteří se BDSM skutečně třeba věnují v životě jako výrazně dominantní náplni). Většina ostatních spíše mlčí, a ono to pak může působit, že je to obecný postoj BDSM lidí. Ale není tomu tak, je to zdání z výše uvedeného důvodu.
Např. Lajfko má řádově tisíce loginů, z toho dejme tomu 500 až 1000 je "vážných BDSM uživatelů". A uživatelů "prezentující BDSM skoro jako víru" jsou tam jednotky, přinejhorším desítky. Akorát vystupují "hlasitě".
Sexualita je jedna z nejsilnějších energií v člověku, a coming-out silně souvisí se sebe-přijetím, ještě lépe sebe-uznáním.
Divit se tomu, že někdo považuje sebe-uznání tak významné složky osobnosti za důležité? Není to spíše přirozený důsledek?
"a jak se BDSM prezentuje jako cesta ke spáse ("všichni jsou BDSM, jen to o sobě někdo ještě neví, a někdo už ví" = ten je osvícený) atd."
dtto,
k tomu výsledky experimentů a´la Zimbargo
Záleží na citlivosti jedince a konkrétní společnosti v okolí jedince. V mém okolí znám případ homosexuála, který spáchal kvůli této nevhodné kombinaci sebevraždu. Byl rodinou úzkostlivě vychováván s důrazem na křesťanskou "morálku", a zároveň se pohyboval ve společnosti lidí na malé vesnici, kteří se dokázali velmi agresivně pošklebovat nad jakoukoli odlišností, i mnohem menší než je homosexualita.
"Hezky to vyjádřil jeden pisatel takového vyznání: "A co stalo, když jsem provedl svůj coming out? Nestalo se nic, všichni řekli, že je to moje věc.")."
Ideální stav :)