Abstrakt: Šimpanzice Klára našla strom plný banánů a nyní se s nimi vrací k tlupě. Nejdřív v předklonu pozdraví vedoucího samce Petra a nabídne mu plody, pak se podělí s ostatními, zejména se svými mláďaty. Jak to souvisí s BDSM?
Šimpanzice Klára našla strom plný banánů a nyní se s nimi vrací k tlupě. Nejdřív v předklonu pozdraví vedoucího samce Petra a nabídne mu plody, pak se podělí s ostatními, zejména se svými mláďaty.
Manželka Zora byla nakoupit a nyní se vrací ke svému manželovi dřevorubci Jardovi. Pozdraví ho, připraví mu jídlo a jde se věnovat dětem.
Subinka Zuzka přichází z práce. Cestou také nakoupila a nyní klečí před svým Pánem Zdeňkem a čeká na jeho rozkazy.
Předchozí tři situace nejsou na první pohled nijak neobvyklé, až na to, jak moc si jsou podobné. V čem ta podobnost tkví a proč přirovnávám dominanta k šimpanzovi? Ve všech třech případech jde o jasně dominantně submisivní (D/s) vztah, liší se v míře uvědomění. Ačkoli jsou šimpanzi velice inteligentní tvorové, troufám si tvrdit, že mezi sebou pravidla své D/s hry neřeší, že o ní zkrátka neví. Je to naprosto přirozený D/s vztah, který najdeme u všech společensky žijících živočichů. Vyvinul se proto, že skupina, které někdo vládne, je jako jednotka výkonnější, než skupina, ve které si dělá každý, co chce. Výjimkou není ani člověk, jako živočišný druh žije také ve stádech (komunitách, tlupách, … jak chcete), vznik jakési hierarchie je tedy zcela pochopitelný. Tak jako u šimpanzů, dokud měli lidé celý den co dělat, aby neumřeli hlady, přemýšleli velice málo sami o sobě. Dodnes si asi hodně šťastných manželek neuvědomuje, že žijí v područí svého chotě. Kdyby si to uvědomily, zřejmě by se proti tomu pod tlakem všeobecně rozšířené pověry o rovnosti pohlaví vzepřely a rozvod je na krku. V žádném případě netvrdím, že současná vysoká míra rozvodovosti je dána výhradně snahou žen vymanit se z přirozených D/s vztahů. Je to jen jeden z následků kulturní evoluce, která je příliš rychlá na to, aby se jí mohly přizpůsobit tak pomalé procesy, jako je lidská přirozenost. Ta je vázána geneticky a je tedy mnohem rigidnější, než kulturně předávané vědomosti. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy lidé (ženy i muži) se snaží překřičet svou vlastní přirozenost umělými (a nepravdivými) myšlenkami, ke kterým došli logickou úvahou. Opravdu, pokud vycházím z předpokladu, že muži a ženy jsou příslušníci jednoho druhu, neexistuje jediný důvod, proč by jedni měli být druhým nadřazeni. Pokud ale vycházím z předpokladu, že muži a ženy jsou opačného pohlaví a tedy že mají část genů a většinu psychických vlastností rozdílnou (a moderní výzkumy to potvrzují), pak bude zřejmě rozdílná i jejich schopnost vládnout a ochota se podřídit. Kulturní evoluce a schopnost komunikace se ale rozvíjí natolik rychle, že umožnila tuto lidskou přirozenost poznat a vědomě se k ní vrátit. To je onen třetí příklad z úvodu, ona hra dvou rozumných bytostí s jejich vlastními těly a vědomím, které se nebrání tomu, co dělá jeho druhé, neuvědomělé a těžko ovladatelné složce dobře.
Jak si již mnozí čtenáři (zejména skalní dominy :-) zajisté všimli, celý můj článek vysvětluje pouze jednu ze tří nevyřčených otázek, tedy kde se vzala ženská submisivita a mužská dominance. Druhou otázkou je, kde se vzala mužská submisivita a ženská dominance. Zcela z jiného soudku je třetí otázka, kde se vzala potřeba SM, protože ne každý D/s vztah musí nutně obsahovat SM prvky (viz například dřevorubce Jardu a jeho ženu). Najít odpověď na druhou otázku bude zřejmě docela složité, ale každopádně se na to chystám. Představu o tom, jak je to s potřebou SM snad mám, ale formulovat myšlenky je značně vyčerpávající, takže snad příště :-)
