Hlasovat mohou přihlášení členové. Přihlaste se přes přihlašovací formulář webu.
Výsledky se zobrazí po hlasování nebo po uzavření ankety.
Hlasovalo 19 členů.
Jak nakládáme s hlasem
Hlas je spojený s účtem kvůli omezení na jeden hlas a možnosti změny. Veřejnost ani běžná správa ankety nezobrazují, kdo pro co hlasoval. Nejde o anonymní hlasování. Neukládáme IP adresu ani údaje o prohlížeči.
Když je vám přes čtyřicet, začnete zjišťovat, jaké spousty lidí vlastně znáte a volky nevolky si děláte inventuru. A najdete zajímavé exempláře. Třeba v hospodě zjistíte, že znáte celkem dost lidí, jejichž snem je dostat do postele dlouhonohou dlouhovlasou blondýnu s čtyřkama kozama, aby jim ho vykouřila tak, až se bude prostěradlo zacucávat do prdele. Nejlíp ještě s kámoškou, a té by ho zarazili po samé koule, až by jí voči vylezly z důlků. A abych nezapomněl, obě by měly být pokud možno blbé, aby pak nevedly intošský řeči a radši skočily na Růžek pro točený do džbánku a mohly se, až to pívo přinesou, ocicmávat.
No, pak taky - nikoliv nutně v té samé hospodě - znáte lidi, co kamarádce udělali z odřezků trámků kříž, maskovaný jako stojan na kytky, aby maminka nic nepoznala, naučili se rusky proto, že jeden inža z Volgogradu má na webu moc zajímavé stránky o přísavkách nebo se pustili do luštění schémat a leptání plošných spojů, aby nemuseli vyklápět kešeň na generátor, který stejně nesplňuje jejich představy a požadavky na hračku do postele. A když o té kamarádce mluví, svítí jim oči.
Špatná zpráva je, že těch prvních je, alespoň opticky o něco víc. Ta dobrá zpráva je o tom, že ti první při rozhovoru o svém oblíbeném tématu používají takřka výlučně "bych", zatímco ti druzí "jsem".
Málokdo ví, kde to vlastně začalo. Clichy-sous-Bois je chudé předměstí na severovýchodě Paříže, které obývají především přistěhovalci ze severní Afriky. Obrovská nezaměstnanost, tvrdé policejní zásahy a diskriminace.
27. října před půl šestou večer v Clichy-sous-Bois vyjíždí policisté ke vloupání na stavbě a na místě zadrží šest mladých. Za deset šest rádio informuje o ukončení policejního zásahu.
Dvanáct minut po šesté je zaregistrován v místní trafostanici zkrat. Co se stalo?
Rozlehlá trafostanice uprostřed vilové čtvrti má na zdi barevné grafitti: "Neriskuj svůj život. Elektřina je silnější, než ty." Tu museli tři kluci přelézt, když se chtěli schovat před policií. Schovat?
"Mysleli si, že je někdo honí, ale nehonil," říká místní prokurátor. V již tak neklidném Clichy se ale rozkřikla fáma a nikdo neudělal nic proto, aby ji zastavil. Dva kluci ve věku 15 a 17 upálení elektrickým proudem, když zdrhali před policajty.
Jediný přeživší, který vyvázl s těžkými poraněními, pak řekl policii, že si byli rizika vědomi. "Utíkali jsme, protože utíkali ostatní." On sám za sebou žádné policisty neviděl, když utíkali.
Napozítří se koná tichý pochod - lidé nosí černá trička s nápisem "Zemřeli pro nic", v mobilech koluje fotka obou chlapců se slovy "Odpočívejte v pokoji." Den na to ministr Sarkozy, který 25. pronesl, že "zločinem promořené čtvrti by se měly čistit motorovou hadicí" a mluvil o "sněti" a "lůze" vyhlašuje nulovou toleranci pro nepokoje a posílá policejní posily. Nižší ministr pro rovné příležitosti veřejně odsuzuje užití slova "lůza." Další den se násilnosti šíří do ostatních čtvrtí, za dva dny překračují hranice Paříže...
Sobota je zvláštní den - člověk (obvykle) nemusí do práce, a to ještě i v následujcícm dnu. Nemusí přemýšlet o tom, že když se nevyspí, bude v práci jako moucha, nemusí hlídat (obvykle) horký služební telefon a nemusí spoustu dalších věcí. Pokud není člověk ortodoxním Židem, nemusí celou spoustu dalších věcí, naopak, zcela jinou spoustu zcela jiných věcí může. A to i včetně takových, s kterými by ortodoxní Žid nesouhlasil do hloubi duše - může například zacházet s ohněm, jak v jeho přímé podobě, projevující se hřejivými a poskakujícími plaménky, tak v jeho symbolické podobě s neméně hřejivými a poskakujícími jiskřičkami. Může vypadnout z rutiny a budit veřejné pohoršení na dálnici, neboť provoz je menší, než ve dny všední a obvykle protivně se táhnoucí cestu z jednoho velkého města do města jiného může vylepšit o aktivity, budící (ne)zaslouženou pozornost osádek míjených či míjejících vozidel. Může si povolit i jistý přepych, spočívající ve vyhledání starých přátel a strávení příjemné hodinky v jejich společnosti za poctivým hrnkem poctivého kafe nebo v důvěrně známém místě u obří vepřové flákoty, servírované méně usměvavou formou tamní obsluhy pod šíleným názvem stejk Mufíček. Může oprášit vlastní hračky, vyzkoušet hračky cizí a probrat jejich přednosti a nedostatky, může z poklidného, neuspěchaného hovoru vyloupnout lesklá zrnka nápadů, zasluhujících realizaci. Může celou spoustu věcí, s vědomím, že je teprve sobota a vpředu neděle, kdy bude možné vyspat se do růžova, vylézt z vany a konečně stáhnout fotky, pořízené v sobotu, z kapes a kufrů vytahat nové vzorky zábavně poskakujících motorků a s dobitými baterkami se pustit do testování.
Brněnské setkání ve Wacově režii bylo příjemné a velmi přátelské. Ostatně o tom již napsal pěkných pár řádek Milkov. Pro mne však tato zkušenost byla v čemsi zvláštní. Poměrně zanícený rozhovor s jedním z účastníků mne přivedl k myšlence alespoň v hrubých rysech načrtnout několik myšlenek na téma skutečného otroctví a ceny lidské kůže.
Jarní text tento, v jazyce archaickém zplozený a slovem cizáckým editorial pojmenovaný vytvořen byl jest sobě pro radost, jisté adeptce nauk jazykozpytných, Modroočka přezdívané pak pro potěchu. Všem, kteříž zmíněný jazyk archaický prokleli a do pekel horoucích zavrhli vzkaz předati mohu, by tito jazyky svými vlastními dobře sobě učinili, kamkoliv jimi dosáhnou, případně tak sobě navzájem učinili v párech či tlupách větších.
V době, přiměřeně dlouho uplynuvší po setkání úchylů všelikých v ratejně, Bourák zvané, když vzduté vášně utichly, shromáždili jest se úchylové pod vedením sobě podobných znovu, protentokráte v místě jiném, k účelu zamýšlenému neskonale vhodnějším. I svolal jest úchyly tyto činitel převeliký, mezi lidem zmíněným Rider či Altair zvaný do místa, Mayday pojmenovaného, kteréžto v okršku Vysočanském leží. Shromáždění ono uspořádáno bylo pod záštitou činitele Xdoma, an penízem vlastním úhradu nájmu prostor těch zaplacenou učinil a lahůdky přemnohé, jak bude dále popsáno pro zúčastněné zajistil, pročež patří mu dík převeliký všech zúčastněných.
V tomto článku nejsou vyjádřeny mé názory a postoje k BDSM a komunitě okolo. Údaje jsou obecné. Rozdíl mezi úchylnou veřejností a katolickou církví je zřejmý.
Můj průzkum je veden na základě reakcí lidí ve věku 16-78 s těžištěm mezi 20-ti a 30-ti lety.
Informovanost: Zkušenosti se znalostí tématu.
Hrůzná představa: O nejšílenějších představách, které jsem slyšel.
Tolerance: Přístup veřejnosti k dané úchylce. Jde asi o nejdůležitější část informací
Vážení čtenáři a příznivci, o průběhu akce SM party se blíže můžete dočíst v reportáži Bourák? Bouračka, na tomto místě bych se chtěl spíše zamyslet nad kompatibilitou bdsm komunity a disko mládeže. Výborný nápad vnesení osvěty mezi teenagery bohužel narazil na nezájem ze strany osvěcovaných a na zcela indiferentní přístup ze strany klubu Bourák. Pominu-li tupé gorily, flegmatickou obsluhu a naprosto nezvládnutý systém placení, zaslouží pranýřování zejména projev DJ, funkce kameramana a celkově zvládnutí scény. Nazmar tak přišla tuna nevděčné práce, kterou Altair s Tomášem Hervertem pro zdar celé akce udělali (výzdoba, příprava pódia, technologické zajištění a konečně organizace). Minimálně za to si zaslouží veřejné poděkování a byl bych velmi nerad, aby sžíravý sarkasmus reportáže vyzněl jako jejich obvinění. Opak je pravdou. Zkušenost je školou života, ale školné je občas nepřiměřeně vysoké. Má zkušenost z této akce se dá shrnout do teze, že masová osvěta je neslučitelná s komerční akcí - v konečném důsledku jsme získali produkt podobné kvality, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Ty ubohé děvenky, které v hrůze prchly v okamžiku, kdy se na scéně objevil nůž, v tom budou asi mít pěkný zmatek. (Pro ty, kteří na akci nebyli, podotýkám, že nožem se „holilo", převážná většina akce byla markýrována). Editorial se obrací ke čtenářům, proto bych rád otevřel téma - jakým způsobem provádět podobné akce do budoucna? Podle mého názoru by byla škoda nechat se otrávit jedním ne dost povedeným pokusem. A na konec - Ridere, Tomáši, Myshi, dík. Já jsem se přes všechny výhrady bavil vcelku dobře a materiálu na písemné výlevy mám na měsíc dopředu.
Tenhle tip je od Slušné holky, docela slušná a slušně přeložená sbírka comicsů. Větší série jsou tu spíš na ochutnávku, tak po pěti kouscích, ale pro orientaci v tématu a pr další vyhledá…