Komunitní weby
Joanne's Reviews (otevře se v nové kartě)
Bomba největší - formálně stránky Joanne Summers (naší nové spoluautorky), fakticky ovšem britské Eleferno. Mnoho textů přebereme.
www.sexmachinereviews.co.uk
Nahlásit nefunkční odkazPovídky
Texty v této kategorii jsou FIKCÍ. V převážné většině případů jde o díla našich čtenářů a uživatelů, zveřejňovaná jen s minimálními redakčními úpravami, gramatickou a stylistickou korekcí.
- Základní údaje
- Napsal santaFreud
- Kategorie: Povídky
- Zobrazení: 1010
O tragedii přehrozné v tom clubu strašlivém
Podvečer dospěl, zestárl ve večer a za praskotu krbu meditoval o reinkarnaci v noc.Špunty už nezpívaly o svém vysvobození z hrdla lahve tak často a i jiná hrdla již byla volná a většinou jen znaveně dýchala.
V křeslech a gaučích rozvaluje se důstojná pánská smečka, tak důstojná, jak jen povolené župany či z kalhot vytahané podolky černých košil dovolují, hledí přes číše vín a koňaků na pohupující se přivázaná dívčí těla, na jejich prsa ještě znaveným dechem se dmoucí a rozjímá o záhadách pozemského žití.
- Základní údaje
- Napsal pavel kubal
- Kategorie: Povídky
- Zobrazení: 3679
Všimla jsem si, že na Elefernu dominují kočkofilové. Abychom nebyli diskriminováni my, co máme raději pejsky, napsala jsem pro pobavení krátký textík, popisující skutečnou událost.
- Základní údaje
- Napsal vysetrovatel
- Kategorie: Povídky
- Zobrazení: 2275
Předkládám čtenářům jednu ze svých starších povídek - či reportáží? Byla již dříve uveřejněna na Tvrzi, takže se omlouvám těm, co už ji znají. Chtěl jsem se tu, na Elefernu, jako autor trochu představit, spolu s Vivien, a s tím, jak to mezi námi "chodí"...
Jenom fikce....když sem se nudila:)
Příští zastávka:Touha
Jedu z práce nočním vlakem. Unavená, těším se do postele jako nikdy.V uších sluchátka a společnost mi dělá pár páprdů, kteří jedou z odpolední šichty se mnou.,,Right now in position,violent as polished steel,this is something different, don't know how big this feels"....Moje oblíbená hudba a vlak mě pomalu uspávají...
Najednou sebou cuknu a proberu se.Všude okolo je tma.Sakra je možný že sem usnula a přejela?To se mi přece nestává.Podniknu pokus se zvednou a projit vlakem ale zjišťuju že mám svázané nohy i ruce.Začíná mě obklopovat panika,co se to do háje děje?Co ej tohle za nepovedený vtip?Zavrtím se na sedačce a zjistím další nepříjemnou skutečnost.Jsem jenom v kalhotkách.Začínám se bát, strach mě obklopuje,s kým tu jsem, kdo mě svázal?Ve tme se najednou rozsvítí světlo,mobilní telefon.Ozve se zvuk vypínání a přístroj zhasne.
Ležím v posteli. Spíš čas a ne únava, mě donutily jít si lehnout. Za oknem tiše klepe déšť a oblohu občas prořízne blesk. Pozoruji jak stíny, jimi vytvořené, tančí po stěně. Protože bydlím sama, spím nahá, a tak se bezmyšlenkovitě hladím. Už usínám, když slyším tiché klapnutí venkovních dveří. Zaposlouchám se, ale slyším jen ticho občas přerušené hromem. Zapomenu na svou sluchovou halucinaci a po chvilce se opět ponořím do spánku.
Tato povídka vznikla na základě skutečné události. Ona hospoda je v Praze, akorát následující rozhovor byl podstatně kratší a ona dívčina pouze vyprávěla jak si kecla na ohradník, jak se z té šlupky pochcala a jak ji potom ještě dva dny svědila číča a jak si ji musela každou chvíli nahonit. Ale to by nebylo tak zajímavé… A bylo by to krátké. :o) Takže podobnost se skutečným místem a postavami nejsou náhodné!
Jmenuji se Riki a jsem kobylka. Lidská kobylka.
Ráno mě vzbudí sluníčko, které mi vnikne do boxu.Pomalu vstanu a nakouknu vedle.Vidím, že holky ještě spí. Nemám co dělat, ještě na chvilku zalehnu a poslouchám ptáky. Je krásný letní den. Zhruba za půl hodinky slyším kroky a otevřou se dveře. Je to Radek, stará se o nás tři kobylky, které jsme v jednom oddělení statku.
"Ahoj Radku, dobrý ráno.“ pozdravím ho vesele.
"Dobrý ráno Riki, máš tady snídani.“ usměje se a sype mi do žlabu. Po jídle znovu kouknu do vedlejších boxů.
"Ahoj holky, přeju dobrý ráno.“ pozdravím kobylky oblečené v rouše Evině stejně jako já.
"Ahoj Riki, jak se ti spalo?“
"Celkem to ušlo.“
“Ještě na chvilku si lehnu a zaposlouchám se do zvuků stáje. Zanedlouho si pro obě kobylky přijdou jejich Pánové a já s hlavou vystrčenou ven z boxu vyhlížím svého Pána. Je zvláštní ze si pro mě ještě nepřišel, většinou je tu jako první. Aaa už někdo jde. Ale je to jen Radek, který se chystá zametat stáj.
"Radku, nevíš prosím tě kde je můj Pán?“ Radek se zamyslel: "Myslím, že už je v klubu, ale nevím proč si pro tebe nepřišel.“odpověděl a začal se zase věnovat zametání. Začíná mi být smutno. Do Pánova příchodu uplyne bezmála ještě půlhodinka. Není ovšem sám, vedle něj jde ještě jakýsi statný muž a oba se spolu přátelsky baví. Pán přijde k mému boxu a otevře dveře.
"Pojď ven Riki.“. Rychle vyběhnu a kleknu před Pána.
Byl večer. Alena a Petr leželi na roztaženém gauči a koukali na film. Duna. Petr ten příběh dávno znal, nedával pozor a v mysli se mu objevoval plán. Odešel na chvíli z místnosti a vrátil se s několika šátky, nesl je tak, aby je Alena neviděla. Jak bylo jejich zvykem, byli už oba v pyžamu. Petr si lehl vedle ní a začal ji škádlivě hladit po bříšku. Sedl si ke zdi a nechal ji, aby si sedla před něj a opřela se o něho. Jeho ruce pomalu vyjely výš a jen bříšky prstů jí přejížděl po zádech a bocích. Občas se mu ruce zatoulaly i na kraje jejích prsou. Alena se dávno nekoukala na film, měla zavřené oči a vychutnávala si Petrovu něhu. To on ale neviděl, protože byla k němu zády. Petrovy ruce se pomalu centimetr po centimetru propracovávaly blíž k bradavkám.
Číst dál: O tragedii přehrozné v tom clubu strašlivém