Kluby
klub Tartaros (otevře se v nové kartě)
Tartaros je BDSM play klub v Praze, který je určen pro menší akce ve vybrané společnosti. Provozováno Maximusem a dalšími známými postavami české BDSM scény.
tartarosclub.cz
Nahlásit nefunkční odkazPovídky
Texty v této kategorii jsou FIKCÍ. V převážné většině případů jde o díla našich čtenářů a uživatelů, zveřejňovaná jen s minimálními redakčními úpravami, gramatickou a stylistickou korekcí.
"Tak pánové, můžeme začít!" Obrátila se žena k pokuřujícím mužům."Holky už jsou
nedočkvé a moji hoši taky." Vyšetřovatel odhodil nedopalek do přeplněného
popelníku a přistoupil ke mě."Dneska si tě bude všímat hlavně tady paní doktorka
se svými chlapci. Jsou moc šikovní! Minulý měsíc byla na školení u našich přátel
v USA a předtím dlouho studovala staré osvědčené metody slavných předchůdců.
Inkvizice, GESTAPO, NKVD.....Určitě jsi o nich už něco slyšela...A na rozdíl od
tady našeho pana primáře nesází tolik jenom na elektřinu. No,ostantě, jestli mi
už konečně něco neřekneš, tak se hned přesvědčíš...Podívej, zatím je tvoje tělo
téměř netknuté. Trochu to bolelo , ale stopy za pár dní zmizí. Řekni s kým
pracuješ a do týdne jsi doma ty i tvoje sestřička..Jinak... Tady hoši jsou pěkní
kanci..." Na chvíli jsem zakolísala. Podívala jsem se na Dominiku. "Celá se na
židli chvěje. Má zavřené uslzené oči a asi se tiše modlí. Za ní stojí se
založenýma rukama dva statní pochopové, které má ta sadistka k ruce. Jeden, o
něco starší než já, s vyholenou hlavou, druhý, asi tak 40, s knírkem. Oba od
pasu nahoru nazí...Hltají mě očima jako hladoví psi kořist, která je na
dosah...Bože, co mě dnes čeká..Rodrigo, co mi řekneš, když dnes nevydržím mučení
a vydám tě těmhle zvířatům?... Ne, nemám vám co říct. Už jsem vám všechno
řekla," splynulo mi tiše ze rtů. "Jak chceš.....Paní kolegyně, začněte!" Otočil
se k ženě a pokynul rukou ke mě."Je vaše!" "Tak ty jsi tak neochotná a
tvrdohlavá.." Stála těsně u mě a upravovala si gumové rukavice na prstech.
Dívala se mi zkoumavě do očí. "Dneska holčičko nevydržíš!! Vsadíme se? Moji hoši
už se nemůžou dočkat! Už dlouho neměli tak mladou laňku. Máš prostě smůlu...
Otočila se, vzala ze stojanu dlouhý červený kabel a jeden jeho konec připojila k
černému kufříku , který ležel na stole. "Někdy je elektřina nenahraditelná,"
pronesla tiše, spíše jenom pro sebe. Přistoupila ke mě, povytáhla mi malé pysky
z křečovitě sevřeného klína a připnula na ně ozubenou kovovou svorku na druhé
straně kabelu. Tak hoši pro začátek ji trochu rozmasírujte, ať se
zahřeje...Starší z mužů si už pošvihával tenkým pružným kovovým prutem s malou
kuličkou na konci.... Z rukojeti vycházel drát a mizel v kufříku s
aparaturou...Žena na ní něco nastavila a sledovala se zalíbením, jak se pochop
blíží ke mě....Prut zasvištěl vzduchem a švihl mě přes vypnutá prsa. Byla jsem
připravená na bolest, ale to, co přišlo bylo nad všechna očekávání...Jako bych
dostala dvěma biči najednou. Po jednom mi zůstala červenající stopa na hrudi a
po druhém mi v křeči strnul celýn klín. Nedokázala jsem se ovládnout a vykřikla
jsem...Sotva jsem se nadechla, zasvištěl prut a dopadl o něco níže. Kulička,
která zřejmě působila jako elektroda přitom dopadla na moji levou bradavku.
Obvod se na zlomek vteřiny uzavřel a z mých prsou se vydral zoufalý
skřek....Katan šlehal jako stroj.. Už jsem nepočítala rány. Bez dechu jsem
visela na mučidle. Jen tělo se mi po každém šlehnutí sevřelo v křeči.."Je suchá!
Navlhčit! A taky jí trochu napružte poštěvák a bradavky!!" Štěkla mučitelka na
pochopy. Rány ustaly. Lačně jsem lapala po dechu. Vycítila jsem, že se ke mě
někdo blíží. Otevřela jsem oči zrovna v okamžiku, když mě pochop s holou hlavou
hrubě stiskl prackou prso a druhá jeho ruka s kleštěmi se nezadržitelně blížila
k vystupující bradavce...Stisk byl hrozný. Ozubená čelist kleští drtila co jí
stálo v cestě...Ještě jsem se držela. Jen v nádechu jsem zatínala zuby. Pak
katan prudce zatáhl...Zdálo se mi, že mi vyrve kus těla. Musela jsem už křičet.
Musela... Na druhém ňadru se vše opakovalo, jen trhnutí bylo asi ještě prudší.
Bradavka vyklouzla z kleští a na vteřinku se mi ulevilo. Dvakrát jsem se stačila
nadechnout když čelist kleští znovu našla citlivý hrot mého ňadra. "Vysmekla ses
, kurvo!! Tak by to nešlo!! Slyšela jsem kata procedit mezi zuby. Jednou rukou
se mi zapřel do hrudi a druhou krutě tiskl a táhl. "To je lepší, viď!! Řval na
mě, když viděl jak trpím. Bylo to strašné...Ještě několikrát vše zopakoval na
obou prsech. Řvala jsem bolestí. Kat se vyloženě bavil..Čím víc jsem trpěla, tím
víc si dával záležet..Přez slzy už jsem neviděla, ale dvorce i s bradavkymi byly
jako v ohni. "Když se ti to tak líbí..." Nedopověděl...Strhl svorku kabelu,
který vedl k mému klínu. Ruka mě hrubě roztáhla a čelist tentokrát neomylně
našla nejcitlivější tkáň mého těla...."No kozy nestojej za nic, ale poštěvák
teda máš!" Čelist kleští se opět nelítostně sevřela. Křičela jsem, ale už mi to
zase nepomáhalo. Bolest mě pomalu začala přemáhat. Kleště tiskly stále víc! Kat
, abych ještě víc trpěla, začal kleštěmi otáčet a prudce trhat. Udělaly se mi
kruhy před očima a všechno ztichlo...Nevím, jak dlouho jsem nebyla při vědomí.
Když jsem otevřela oči, uviděla jsem doktorku s injekcí v ruce."Tak se probuď,
holčičko, mejdan pokračuje!!" Byla jsem jako opilá. Hlava mě třeštila a v uších
mi šumělo. Asi po tom, co mi píchli. Jediné, co jsem si uvědomovala byl můj
vlastní tep srdce, který jsem cítila v rozdrcených bradavkách a v klitorisu...
Ach Rodrigo... Už dlouho nevydržím!.....Kat vytáhl z kbelíku, který stál vedle,
hadr ze kterého crčela voda a připlácl mi ho na ňadra. "Málo se potíš, kurvo!
Musíme ti trochu pomoct!" Cítila jsem, jak mi otírá prsy, břicho, stehna..Voda,
která stékala po mém těle páchla tak, že mi bylo na zvracení...."Nevoní, co?? To
víš, včera se ti do toho kýblu při výslechu ve slabé chvilce vychcala tvoje rudá
kámoška. A já asi taky... Aby to líp vedlo a něco jsi z toho měla. Kdo se v tom
má ale cabrat!" Odporem se mi svíralo hrdlo. Znovu protáhl páchnoucí hadr
kbelíkem a několikrát projel mezi pysky mého pohlaví. Cítila jsem, jak mi voda
teče po stehnech..Zase jsem ztratila nad sebou kontrolu a začala jsem se chvět.
Chladem, ponížením, bolestí..."Tak tohle se ti líbí" Zajásal katan, když si toho
všimnul."To si ale musíme dát záležet!" Omotal si hadrem ukazováček, znovu ho
ponořil do páchnoucí vody a pomalu ho zasunul do mé pochvy.
Otočil se ke generátoru, něco na něm nastavil. Pak mi náplastí přilepil na podbřišek elektrodu. Asi tak tam, kde končily dříve mé chloupky. Pak se opět sklonil k mému klínu. Raději jsem zavřela oči..Cítila jsem , jak hrubě proniká prsty hluboko do mé pochvy. Špička jednoho prstu nahmatala čepičku mé dělohy. Strnula jsem. "To přece nemůžete.." Špitla jsem zoufale. "Ale, ale.. Kurvička si asi začíná něco vybavovat." Zajásal kat. "Já teď ale chvíli nebudu nic slyšet. Ano ?" A pak to přišlo. Elektrodu musel mít přímo na tom prstě.Jako by mi vrazil do podbřišku nůž! Téměř okamžitě jsem vydechla v nelidském skřeku..Bylo to jenom krátké šlehnutí, ale strašné. Cítila jsem , jak špička prstu nahmatala skulinku v děložním hrdle, bránu, za kterou ještě nikdo nebyl..A zase kruté bodnutí. Tělo se mi snažilo schoulit, ale pevné poutání to nepřipouštělo. Prst násilně pronikal úzkou skulinkou stále hlouběji. Každou chvíli pak z něho sjel blesk výboje směřující přes citlivé cesty z dělohy přes vaječníky k elektrodě na břiše..
Santiago 1975.
Jsem Paola Delgado. Je mi 19 let. V létě jsem maturovala. Moc jsem chtěla jít studovat žurnalistiku , ale v naší zemi už druhý rok vládne vojenská junta a ta byla jiného názoru. Před půl rokem mi totiž tajná policie CNI zatkla matku. Byla za Allendeho vlády novinářkou. Po puči v roce 1973 přišla o práci v redakci a asi se zapojila do boje proti diktatuře. Otec zahynul před třemi lety při autonehodě. Zůstala jsem s Dominicou, to je moje patnáctiletá sestra, sama. Musela jsem začít pracovat v továrně.Už jsem se, stejně jako mnoho jiných, nemohla nečinně dívat na to, co se kolem mě děje. Se svým chlapcem Rodrigem jsem se zapojila do ilegální práce proti režimu. Působila jsem jako spojka při distribuci letáků. Vše probíhalo tak, že ze schránky na nádraží jsem vyzvedla balíček a doručila jej na adresu, která na něm byla uvedena. Celou akci jsem sama, nebo s Rodrigem, provedla úspěšně několikrát. Pak přišel osudný pátek 15.srpna.
Specialista se vyspal špatně a do práce jel s nechutí. Služební Nivu mu sebral šéf do terénu a osmatřicítka tramvaj byla narvaná, jako vždycky po ránu. S úlevou z ní vypadnul, nadechnul se mrazivého vzduchu a chvíli přemýšlel, nemá-li si dát jedno napěněné na srovnání. Stále nerozhodnut popošel pár kroků ke Kalnému oku a oknem se podíval dovnitř. Pivo už přivezli a také pár ranních ožralů stálo u stolků s půllitry v ruce a sušenými rybami na novinách před sebou. Zvedl se mu žaludek. Odstoupil od výlohy a otočil se. Raději si dá panáka bílé v kanceláři. Cestou si u stánku koupil noviny a krabičku bělomorek. Po krátkém přemýšlení si jednu zapálil a pomalu se loudal rozblácenou zkratkou do práce.
Nad čím přemýšlíte když čekáte na svého Pána? Jak se cítíte když jste v jeho moci? I cesta domů může být zajímavá.
Znáte ten pocit? Po dobře prožitém dnu se vracím domů. Ale nic není tak, jak by mělo být. Strávila jsem příjemný den s kamarádem, ale padá na mě špatná nálada. Napadají mě černé myšlenky, přemýšlím proč vlastně žiji. Napadá mě, jestli dokážu vůbec ještě dávat a přijímat lásku. Nevím, v poslední době je má duše zválená. Zato dokážu přijímat bolest...s vděčností, která k ní patří. Jsem jen pár minut od domova.. doma mě čeká to samé, co vždycky ale co kdyby.... byla bych radši, kdybych přišla domů a tam by čekal někdo jiný. Jiný a jinak. Chtěla bych, aby tam čekal on...ty.
Následující text je prezentován jako povídka, kterou zveřejňuji se svolením její autorky. Pisatelka má atypickou poštovní adresu, pokud jí chcete napsat, napište Elebotovi a jako subjekt dopisu použijte prosím bez uvozovek následující text: "#F LENKA" Text je jinak autentický, pouze jsem si dovolil změnit formátování a opravil jsem pár nevýznamných překlepů.
Číst dál: Santiago III. - dokončení