Milé Eleferno,
po přečtení Seržova příspěvku nám
to nedalo a rozhodli jsme se podělit o nějaké naše zkušenosti. Pokud se ale text
nebude hodit, hoďte ho klidně do koše, nejsem už žádná mladice a figuru, jako má
Helena taky rozhodně nemám. Obrázky jsou z malého digitálu, éčko do nich vložit
neumím, ale doufám, že si s tím Gábina poradí. Nijak moc odborně to napsat neumím,
ale třeba to pomůže lidem, co se pro elektriku rozhodují a něvědí, kudy do toho.
Hodně zábavy s elektrikou přeje Sylva.
Znáte to – několik měsíců nebo let o něčem čtete, představujete si, jaké by to bylo, kdyby se to stalo vám, ale v podstatě nic pro to neděláte. A pak nějakou náhodou potkáte člověka, který je na oblast, o níž jste snili, expert, a on vám (nezištně?) nabídne, že si to můžete vyzkoušet. Nesáhnout po této příležitosti by asi dokázal jen málokdo. Ani já neodolala a po krátké době formálního váhání jsem souhlasila s elektrohrátkami. Nejdřív to bylo jako podle příručky – příjmené dráždění na prsou (takhle nějak jsem si to představovala, nic překvapivého, pomyslela jsem si) pak jedna elektroda nahoře a druhá na jeho prstě, který mě prozkoumával dole. To znám, o tom jsem taky četla, odškrtla jsem si v duchu další praktiku a pomalu si zklamaně uvědomila, že ačkoli mi kozička skáče a tepe jako divá, v pochvě absolutně nic necítím. Asi to na mě nepůsobí, co se dá dělat, povzdechla jsem si napůl s úlevou, že jsem za ta léta snění vlastně o nic nepřicházela. Jenže to jsem netušila, co to se mnou udělá, když přesuneme pozornost jen na dolní polovinu těla… Fyzikální zákony platí pro každého, působí „to“ i na mě.
Last minute info a pravidla
Následující pravidla jsou - jak věřím - všem notoricky známá, přesto se s nimi prosím seznamte a co je možná důležitější, postarejte se o jejich striktní dodržování.
Lupus Pictures jsou jako víno - čím starší, tím lepší. Tento vcelku známý fakt potvrzuje i nové dílko z pohádkové řady - Čaroděj nebo Černokněžník, jehož předpremiéra proběhla 12.7. v Nové legendě. Text, který čtete není recenzí, spíše směsí dojmů a reportáže. Nejprve tedy o samotném díle.
Na motivy pohádky Sůl nad zlato se autorské skupině Šťastný / Valášek / Schertel podařilo vytvořit film, povznášející (formálně neexistující) žánr spankingové komedie do nové úrovně. Z triviální zápletky, spočívající ve smutném faktu, že krásná královská dcera odmítá pojmout za chotě ohavného černokněžníka vytvořil um scénáristů a v neposlední řadě i živá inspirace před kamerou dobře plynoucí příběh, bohatě kořeněný vizuálními i slovními gagy prakticky všech protagonistů. Děj se navíc odehrává v krásných prostorách Rožmberku a nemalou úlohu přiřkl scénář tamní mučírně, včetně autentických rekvizit práva útrpného.
Hned v úvodu je nastíněno nosné téma děje - při bohatém obědě Krále, jeho krásné Dcery a Rádce jsou podávána pouze jídla "chuti sladké, hořké a kyselé". Příčinou absence jídel chuti slané je, jak se ukazuje z promluvy Rádce, nezdvořilé chování královské dcery vůči trojici nápadníků, žádajících její ruku, najmě pak vůči Čarodějovi. Ten, dotčen do hloubi své černokněžné duše způsobil zánik veškeré slané chuti v celém království, které se postupně v důsledku této zlovůle vylidňuje. Nastalá situace je za stolem rozebírána ze všech aspektů, přičemž se její protagonisté se zjevnou nechutí nimrají v předkládaných lahůdkách. V pozadí scény je nenápadně umístěna trojice portétů nápadníků, zobrazených ve vizuálně naprosto šíleném polokomiksovém stylu. V klíčové scéně pak portrét Čaroděje ožívá, aby v břitké promluvě sdělil strnulé trojici požadavky mága. Ty spočívají v jednoduchých, algoritmus tvořících bodech - královská dcera má být za svoji zpupnost potrestána řádným výpraskem, poté má pojmout Čaroděje za chotě a následně bude do království vrácena slaná chuť. Oživlý obraz Čaroděje se od této chvíle stává součástí scény a patří k tomu nejlepšímu, co dosud v LP bylo vytvořeno - jakoby oknem hledí divák do kouzelníkova obydlí, aby jej mohl shlédnout netrpělivě přešlapujícícho či glosujícího probíhající dění.
Mnoho chuti k výprasku princezna nemá, proto Král vyzývá Rádce k hledání náhradního řešení. To mudrc vskutku nalézá v podobě dublérky - problém je komplikován tím, že v důsledku plíživé emigrace na zámku zůstaly pouze dvě ženy - Komorná a Poběhlice. Poběhlice je již jata, komornou dává Král odvléci do mučírny, kde je natažena na skřipec. Díky nepochopení zadané úlohy je pak právem útrpným nucena k přiznání, jehož skutečnou podstatu ale Kat a jeho pacholci nechápou. Proto je použit norimberský trychtýř. Král, Rádce a z magického obrazu zprostředkovaně i Čaroděj pak netrpělivě (a marně) očekávají nářek princezniny dublérky, úpící pod požadovaným výpraskem. Znervózněn dlouhým čekáním, dává Král pokyn Rádci k řešení situace - nové instrukce Katovi a pacholkům pak vděčnému divákovi umožňují shlédnout převázání komorné do dvojitého V a následný masivní výprask metlami, důtkami a rákoskou. O práci pacholků a mistra Kata bude řeč dále. Zde budiž řečeno pouze, že Čaroděj se dočká požadovaného nářku.
Princezna je předvedena před kouzelný obraz, ale její forma v ostražitém mágovi vyvolává pochybnosti o síle výprasku, přerůstající postupně v podezření na neexistenci výprasku samého. To je nakonec potvrzeno, když královská dcera prudce usedne. Rozzuřený černokněžník vyhrožuje odejmutím dalších chutí a jeho promluva o sedmi ranách egyptských má šanci vstoupit do zlatého fondu českého filmového jazyka spolu se "stírače stírají" a "Hliník se odstěhoval do Humpolce". Král i Rádce zlovolného mága chlácholí a v rámci kompenzace nabízejí náhradní řešení, které by mu umožnilo přítomnost při exekuci princezny - podle však zatajují, že namísto princezny má býti potupě vystavena nevinná Poběhlice. Ta je vskutku vyvlečena na nádvoří a nahá usazena na oslici, aby byla následně zmrskána metlami za dohledu krále a magického obrazu, přidržovaného Králem v okně. Samo vystavení obrazu je doprovázeno nevrlými mágovými poznámkami - "Nesnáším výšky", dí do okna vystavovaný Čaroděj. Výprask metlami je opravdu masivní a prožitek Poběhlice je nefalšovaný, je třeba ocenit, že oba pacholci se vyhýbají ledvinám. Posezení na oslici si Bitchinka v roli Poběhlice ovšem opravdu užívá.
Obraz s mágem je po shlédnuté exekuci přenesen zpět do hodovní síně, kam se vbrzku dostavuje i kvazizmrskaná Princezna. Když ale bdělý mágův zrak zjistí další podvod, naplní sám Mág své výhružky a odejme království zbývající chuti. Definitivně frustrovaný Král s Rádcem proto přemluví Princeznu, že sňatek s Čarodějem bude ve státním zájmu a vzpírající se královská dcera je jata biřici, připoutána na lavici před obraz a úchylná choutka černokněžníkova je konečně naplněna mocným výpraskem pruty, kterých vezme jen ve scéně za své tré. V mukách pak konečně vyřkne svůj souhlas se sňatkem, což konečně umožní černokněžníkovi vystoupit v obrazu. Pointu děje si zde nedovolím uvést, abych diváka nepřipravil o potěšení.
Z odborného hlediska prozrazuje film zkušenou ruku Pavla Šťastného ve scénáři i realizaci. Rány jsem protentokrát nesčítal, ale jen málo jich nepadne tam, kam má. Zejména závěrečný výprask Princezny je spankovým koncertem, doprovázeným odlétajícími třískami máčených prutů (!). Rány sedí přesně symetricky, s vyjímkou jedné mimořádně ohavné, sklouznuvší po pravé hýždi až někam na stehno. Výprask Poběhlice na oslici je pak, pokud je mi známo, premiérovou záležitostí, v tématických filmech dosud nevídanou. Autenticitu divákova prožitku zvyšuje i dobově věrná fixace rukou do háku potupné masky a vedení kamery při sledování snah Bitchinky nalézt na hřbetě oslice snesitelnější polohu. Zlepšení by naopak zasloužila práce obou pochopů - střídavý výprask (metlami i důtkami) vyžaduje lepší souhru, než je ve filmu předvedena. Problém je pravděpodobně v rozdílném tempu obou, takže biřic napravo setrvává před svou ranou ve vizálně rušivém nápřahu. Naopak naprosto dokonalá je pohybová improvizace hradních stráží při jejich výměně. Jen pro tento skeč stojí film za shlédnutí - chybí už jen Pištěkovy operetní uniformy.
Kapitolou sama pro sebe je Rider v roli čarodějné kreatury, přecházející netrpělivě po místnosti a glosující dění ze svého obrazu, případně se podivující, proč nemůže z obrazu ven, když si to všichni tak upřímně přejí. Technicky náročná scéna nepatrně skřípe vinou chybějící zpětné vazby - při realizaci byla použita pomocná kamera a plazmový zobrazovač, nikoliv vložený obraz z modrého pozadí. V důsledku zvoleného řešení se Čaroděj z obrazu občas dívá mimo scénu a synchronizace zvuku pro velmi, zdůrazňuji velmi pozorném pohledu klouže přes veškerou snahu jinak precizní střihačky Renaty. Tyto z divákova hlediska zanedbatelné nedostatky ale bohatě kompenzuje Pavel Šťastný v dvojroli Krále a Kata. Jeho Král je perfektně stylizovaný v duchu české pohádkové školy, Kat je naopak profesionál každým coulem co do techniky a vykonavatel, co do vlastní vůle. Dialog aktérů v mučírně nad tím, k čemu že se to vlastně ubohá komorná má přiznat by zasloužil pero povolanější, než mé.
Resumé recenzní části je jednoduché - divákovi je nabízeno 40 minut inteligentní zábavy, která potěší oko spankera i úchyla, spanku neholdujícího, rozesměje, pobaví a pohladí po duši. Všechny tři hlavní protagonistky jsou dobře rostlé a v tématu zběhlé, takže je patrné, nakolik si v mezích možností užívají dění. Dění si ostatně užívá celý štáb a realizační tým a jejich potěcha z práce je ve filmu dobře patrná. Dojem umocňuje autentické prostředí, v němž film vznikal a plná absence jakéhokoliv markýrování.
Krátce o atmosféře při předvádění - Nová legenda je v podzemí a mnoho prostoru neskýtá. Prostor sám rozhodně není optimalizován pro audiovizuální projekce, některé dialogy proto byla zahlušeny na samou hranici srozumitelnosti. Mnohé dialogy mi unikly pro výbuchy smíchu, jimiž byla projekce často přerušována. Předpremiéry se účastnilo přední české úchylstvo a jak zaznělo v úvodním slově Thomase Marca Schertela, skoro polovina z přítomných ve filmu hraje nebo se podílela na jeho realisaci. Oficiální akce se tak do značné míry změnila na milé posezení dobrých přátel, končící s půlnocí s ohledem na velmi vstřícný a přátelský personál.
Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ?
Pobočná větev projektu Bobr je, zdá se, završena - v pondělí proběhlo finální měření a testování. Akce se tentokráte konala za účasti staronového testovacího týmu a s vyloučením širší veřejnosti.
Hned v úvodu je třeba podotknout, že výsledky jsou vynikající a véčko se "líbilo, až ouvej" :-) Vzhledem k tomu, že samotné testování a měření jsme plánovali spojit s rozsáhleji pojatou akcí soukromého ražení, využili jsme tentokrát namísto standardní fixace do V / do M luxusněji a hlavně pohodlněji zaměřené X s fixací víceméně symbolickou, danou zkušeností testerky. Prostor byl pro účely tentokrát již profesionálního focení (TymuR) přisvícen dvěma reflektory, produkujícími, bohužel, notné množství tepla - tepelná pohoda se tak opět, po Staré poště, stává omezujícím prvkem a vyřešení větrání je jednou z prvořadých priorit. Pro měření byl použit osvědčený kombinovaný multimetr/osciloskop GDM, jako zdroj standardní generátor C804S, měřené véčko bylo pro účely měření opatřeno přístrojovými banánky. Průběhy byly snímány ze svorek generátoru, aby měření zohlednilo i poněkud atypický koaxiální kabel, použitý při konstrukci véčka. Měřicí pracoviště jsme poněkud atypicky umístili po boku testerky, s cílem vytvoření pohodové atmosféry při měření (viz. obrázek u textu). Vzhledem k tomu, že měřené véčko je de-facto v konfiguraci 2H-60/18, byla zvolena metodika postupného měření v následujících zapojeních:
K měření byl použit jednak standardní signál 48 Hz / 96 V špička-špička naprázdno v pulsu 5 ms, jednak fyziologicky účinný signál 82 Hz s amplitudou na mezi snesitelnosti pro testerku. Vzhledem k pokročilejší fázi měsíčního cyklu testerky nelze považovat výsledky ze stoprocentně opakovatelné, naměřené hodnoty proto mají orientační charakter - ostatně cílem testování bylo ověření použitelnosti konstrukce jako takové.
Naměřené hodnoty a interpretace výsledků
Sejmuté průběhy odpovídají rozlišení 100 V/dílek a měřena je i stejnosměrná složka signálu - kombinace galvanického pokovení mědi chromem vyvolávala jistou obavu z elektrolytického účinku. Ve všech případech zapojení je ovšem ss složka hluboko pod hranicí významnosti.
Levý horní graf - nativní zapojení
Průběh s ostrým burstem a dlouhým dozněním pulsu. Šlo o první měřenou konfiguraci s elektrodou, preparovanou sonogelem, délka doznění bude dána stahem svalu a tedy klesajícím odporem v dráze.
Pravý horní graf - zvýšená proudová hustota
Burst chybí, průběh je v důsledku vyšší proudové hustoty a obemknutím zadní hlavy elektrody labiemi a poševním vchodem rovnoměrně rozložen. Nižší amplituda je dána vysokou vodivostí vaginálního sekretu.
Levý dolní graf - hluboký monopól
Průběh s dlouhým burstem a dlouhým dozněním pulsu - přední hlava elektrody byla v tomto případě zavedena velmi hluboko, do kontaktu s cervixem. Průběh pulsu zjevně ovlivňuje stah svalů pánevního dna..
Pravý dolní graf - mělký monopól
Průběh s velmi ostrým burstem a plochým dozněním pulsu - přední hlava elektrody byla zavedena mělce do poševního vchodu. Jde o konfiguraci s nejlepší očekávanou odezvou, byť lepší roli v praxi sehraje jednoduché jednopólové véčko :-) Průběh byl shledán velmi účinným.
Mechanická konstrukce.
Véčko z hlediska mechanické stavby naprosto vyhovuje - konstrukce je pevná, v mezích možnosti přijatelně navržená pro zamýšlený účel, dobře se zavádí i vyjímá. Při mělčím zavedení je třeba mít na paměti možnost relativně snadného vytlačení. Použitý koaxiální kabel dobře umožňuje manipulaci s véčkem, zejména korekce hloubky zavedení a vyjímání véčka samotného. Přechod kabel-zadní hlava bude ještě dodatečně zlepšen přechodkou. Obě hlavy jsou leskle chromovány s výbornou povrchovou úpravou, véčko samo je vyrobeno cestou lití polymeru a je dokonale hladké. Přechody jsou dolity akrylovou licí pryskyřicí s výbornou roztékavostí, zlepšující těsnost elektrody a usnadňující její údržbu. Véčko se snadno čistí a jeho materiály vyhovují potravinářským normám - při správné údržbě nebude zdravotnická stránka představovat žádný problém.
Elektrická konstrukce.
Véčko se chová jako typická středointenzitní elektroda, při troše šikovnosti použitelná i v roli elektrody vysokointenzitní. Vzdálenost obou hlav přispívá k dobré lokalizaci vjemu, přičemž véčko "hraje" velmi dobře zejména při mezních hloubkách zavedení. Pro první měření byla elektroda lubrikována sonogelem, v dalších sériích jsme již spolehli na zajištění kontaktu přirozenou cestou. Dojmy z účinku elektrody jsou ve všech ověřovaných zapojeních veskrze pozitivní, projevy nerovnoměrné proudové hustoty nebyly zaznamenány. Elektroda má ustálený kontakt i při stazích poševního svalstva, chování véčka během orgasmu testováno nebylo. Relativně nezvyklá je delší týlová hrana impulsu, daná zřejmě vysokou vlasztní kapacitou přívodního kabelu. Změněný průběh pulsu ale nebyl nijak negativně pociťován. Fotodokumentace z měření je na přání zúčastněných v sekci pro registrované členy.
Resumé
Popsaná konstrukce vznikla jako pobočná větev jiného projektu, nicméně technologický potenciál, do ní založený, je vysoký. Véčko je již realizováno jako svítící (bude testováno samostatně) a v přípravě je i ohřívaná verse. Pokud se podaří vyřešit některé z dílčích problémů, mohla by tato konstrukce představovat pro mnoho úchylů příjemný vánoční dárek.
Text je dokumentován v galerii
Technika byla v přesile - velmi krátký report z nepříliš akčního semináře.
Doufám, že se mi konečně podařilo přeprat Joomlu a vnutit mu(jí?)* fotky.
* má v tom Eleferno tým jasno?
Joomla je zjevně ONA. (podotkla Lizz)
Joomla je nesympatická mrcha. (podotkla S.B.)
Silver, řekl bych že se pleteš, jommla už nesympatickou mrchu překonala a je dál (podotkl Raft)
Původně jsem si myslela, že tu bude i něco textu, o tom, co, komu a jak moc jiskřilo na Tvrzi. Ale vzhledem k nevyvážené účasti, kdy bylo mnoho techniky, málo objektů, na kterých by šlo testovat, zvrhl se seminář do převážně do teoretické úrovně. Milkov (rozený přednášející) a ostatní pánové i dámy (v mnoha případech osoby poučené, někteří i osoby znalé) živě diskutovali teorii a praxi modrých jiskriček.
Slovy potvory: "Jak to všechno začalo? Napsala jsem jednu esemesku, několik e-mailů a něco málo i na elechatu a domluvili jsme se s Panem Tormem a mým Pánečkem na jedno školení začínající v pátek večer a končící podle chuti a nálady. Náhoda tomu chtěla, že to úplně tak nebylo."
Text má dva pachatele a každý z pachatelů vlastní pohled na věc - pokud by někdo z dalších zúčastněných chtěl připojit vlastní dílko, je vítán.
Číst dál: Pár konfigurací - zkušenosti čtenářky