Když někdy zaskakuju na gyndě, packy (hlavně ty mladší) se občas ptají, proč se jim na buchtu dívám dalekohledem a co tam vlastně vidím. V tomhle článku bych to rád uvedl na pravou míru a pro zájemce o technickou stránku věci přidám i pár technických podrobností. Tak jo, holky, dejte si kolena pohodlně do třemenů a usmějte se na mne. Kluci si můžou ke čtení nalít něco dobrého, tahle metoda jim (obvykle) v rámci vyšetření nehrozí.
Kolposkop je vlastně velmi speciální druh mikroskopu, obvykle binokulárního, s velmi dlouhým ohniskem (až 300 milimetrů). Taková hloubka ostrosti je potřeba, abychom vám s přístrojem nelezli až málem do poševního vchodu. Účelem přístroje je poskytnout stereoskopický obraz s vysokým rozlišením ve velmi intenzivním osvětlení (u špičkových přístrojů až 50 000 Luxů). To vše při kolposkopii slouží k detailní observaci tkání cervixu, pochvy a vnějšího genitálu s cílem včasného záchytu prekanceróz, zánětů či dalších abnormalit v observačním poli. Primárně a nejčastěji ovšem jde o cervix.
Kolposkop je poměrně velká a kurva těžká mašina. Kvůli vysokému meznímu zvětšení (špičkové přístroje až 60x) musí být těžký nebo dobře zafixovaný vůči gynekologickému křeslu, stěně ordinace nebo podlaze, neboť sebemenší vibrace či dotyk zorné pole rozostří k nepotřebě. Starší mašiny mají těžký litinový stojan na antistatických brzděných kolečkách, novější přístroje se pomocí soustavy pantografových ramen (1) upevňují přímo na kozu (zeď, podlahu). Pantograf mívá kloubová ramena, mechanické nebo elektromagnetické třecí / aretační brzdy a vyvážen bývá plynovými pružinami tak, bylo možné plynulé polohování ve všech třech osách s možností okamžité aretace. Součástí polohovacího systému bývá i mechanika jemného fokusu, posouvající mechanicky celou hlavu dopředu či dozadu pomocí mikrometrického šroubu v rozsahu zruba 20 až 40 milimetrů.
Optická soustava kolposkopu je navržená tak, aby jednak eliminovala únavu očí doktora, jednak poskytovala reálné vnímání hlouky pole. Pracuje se zaostřovací vzdáleností zhruba od 250 do 300 milimetrů. Ta může být fixní, nebo u lepších přístrojů i jemně nastavitelná. Optika je tvořena binokulárním tubusem se širokoúhlými okuláry, měničem zvětšení a objektivem (4). Binokulárová hlava (2) je u moderních přístrojů výklopná až do rozsahu 0° - 180°, staré fixní hlavy s přímým nebo "ergonomickým" sklonem naštěstí mizí v zapomnění. Okuláry mají obvyklé desetinásobné zvětšení a čeho si zejména ceníme my stárnoucí praktici, bývají vybaveny mořností dioptrické korekce v rozsahu od -5 do 5 dioptrií. A systémem variabilního nastavení mezipupilové vzdálenosti.
Měniče zvětšení (3) slouží k nastavení šířky observačního pole změnou celkového zvětšení optické soustavy. Starší měniče pracovaly s galileovským mechanismem s troj- nebo pětikrokovým voličem, moderní přístroje už mají především zoomovací měnič s ručním nebo elektromechanickým nastavení.
Jak již bylo zmíněno, kolposkopie vyžaduje vysokou hladinu osvětlení (mezi 30 000 a 50 000 Luxů). U starších přístojů se hojně využívaly světlovody spojené s xenonovými či halogenidovými výbojkami, nové mašiny už mají LED moduly s vysokou životností s barevnou teplotou, odpovídající dennímu světlu. Intenzita osvětlení je v širokém rozsahu reglovatelná.Součástí osvětlovacího systrému je i zelený filtr, o kterém si něco povíme později. Nejmodernější přístroje pak mají vřazen i integrovaný dělič obrazu pro rozdelení beamu mezi okulár lékaře a připojené záznamové zařízení nebo snímací CCD či CMOS čip. Jo, to osvětlení musí být studené, aby nevysušovalo tkáně a neměnilo diagnostickou věrohodnost.
Tak jo, holky, teď vy.
Tak, holky, a teď už se konečně podíváme na to, co v tom dalekohledu vlastně vidím. Protože čípek není jen nějaká růžová věc na konci pochvy. Je to docela zajímavá biologická krajina, která se navíc v průběhu života mění. Vy si tam moc nevidíte, takže vám popíšu, jak vyšetření probíhá a k čemu slouží. Normálně si vylezete na kozu a uděláte si pohodlí. Abych dobře viděl na čípek, fouknu vám tam zrcátka, přisunu si kolposkop a nejdřív se na sliznice podívám v jejich přirozeném stavu. Pokud je zapotřebí lepší vhled, nebo provedení expertní kolposkopie, natřu vám cervix slabounkým roztokem kyseliny octové nebo následně i Lugolovým činidlem. Trochu to štípe, s tím ale nic nenadělám.Změněné či abnormální buňky pod ním zbělají (nebo v případě Lugolova roztoku zůstanou světlejší a barvu změní zbytek čípku) a problematické ložisko bude lépe pozorovatelné. Obrázek v kolposlopu (zejména při vřazeném zeleném filtru) v podstatě ukazuje vysoce kontrastní krevní řečiště obvykle velmi tmavých cév na velmi světlém pozadí. To, co vidím, si potom pomocí metodiky IFCPC ve standardních krocích vyhodnocuju.
- nativní pozorování spočívá v pohledu na čípek bez použití kontrastotvorných reagens, hodnotí se tvar cervixu, barva sliznice, přítomnost a charakter sekretu a hrbé patologie
- preparace kyselinou octovou, která dočasně zkoaguluje buněčné bílkoviny, podle postupu a intenzity koagulace v čase pak lze diagnostikovat charakter nálezu
- Schillerův test vodným roztokem jódu čípek zabarví, přičemž patologická ložiska zůstanou světlá a ohraničí rozsah velikost změn
- hodnocení cévní architektury pomocí zeleného filtru umožnuje ocenit tvar cévního řečiště a odlišit normální cevy od neoangiogeneze cév nádorových
Diagnostika předmětem tohohle článku není, ovšem v případě zájmu něco napíšu i o ní nebo to nechám na Renče. Pro vás je důležité vědět, že vyšetření (krom toho nevelkého zaštípání) nebolí a že případná rizika zachytí již ve stadiu, kdy je jich léčba vcelku snadná.
