K vlastní realizaci potřebujete - kromě generátoru - ještě kus tužšího drátu s přijatelnou kvalitou povrchu a z přijatelného materiálu. Měď sice vyhoví, ale musíte si slíbit, že hračku vypucujete OPRAVDU po KAŽDÉM použití a nebudete to nechávat na ráno. Lepší je ale třeba niklovaný drát na pájecí smyčky a úplně newjlepším zdrojem drátu jsou pletací jehlice, dostupné v širokém sortimentu průměrů i materiálů. Pozor - eloxovaný hliník nevede :-) Jako další věc, kterou ke konstrukci potřebujete budete muset mít nějaký šikovný umělý oud - asi nějaký doma máte, ale k požadavkům na něj se ještě dostanu - a případně ještě neutrální silikon. To je vše, jdeme stavět.
Konstrukce.
Není nic jednoduššího. Vyberete náhradní péro, nejlépe spolu s partnerkou. Konstrukční požadavky jsou minimální - materiál s dostatečnou pevností (uměláky gelové či vytvořené z nízkomolekulárního plastu moc nevydrží) a dostatečná tloušťka stěny. Vyberte vhodný drát. Dál máte dvě cesty - rychlou a bezpečnou. V rámci rychlé cesty materiál drátu necháte, jak je, umělcovi uděláte piercing zespodu, vytáhnete drát ven, vyformujete profil pólu a dalším piercingem konec drátu ponoříte poblíž žaludu (umělcova, svého raději ne). Opakujete tolikrát, kolik chcete mít pólů. Já bych ale důrazně preferoval bezpečnější cestu a popíšu ji podrobněji.
Budete potřebovat alespoň základní nářadí. To se trochu liší podle materiálu umělce - u gumy, latexu či měkkých polymerů vystačíte s ostrým šídlem, pro méně poddajné materiály doporučuji alespoň nebozez nebo svidřík, lépe však vrtačku a vrtáček podle průměru drátu. Další co potřebujete jsou jemné kleštičky a kousek hadru, jemný pilník a smirek.
Zvolte délku aktivní části elektrody a přidejte k ní centimetr na zapuštění konce plus potřebnou délku na vyformování přívodu. Orientačně pro stanovení délky elektrodového drátu vezměte délku umělcovu a přidejte dva centimetry. "Přední" konec vodiče dobře zapilujte a opracujte smirkem, aby v případě destrukce hračky či nechtěného povylezení miláčka neporanil. Na pracovním konci umělcově vyvrtejte tolik dírek, kolik bude pólů. Stejný počet dírek bude i na spodním konci v úrovni, kde má elektroda končit. Horní dírky vrtejte šikmo zpět k ose (při pohledu od spodního konce k pracovnímu se jejich vějíř rozšiřuje. Proč tak nelogicky, vysvětlím za chvíli. Spodní dírky vrtáme již logick, od místa zaústění drátu do "dna" umělákova. Asi to bude chtít delší vrtáček.
Elektrodový drát předtvarujeme v kleštích přes hadřík (abychom kleštičkami nevytvořili otřepy či hrany) do tvaru háčku - konec ohneme zpět zhruba v úhlu, jakým jsme vrtali horní dírky. Je to kvůli bezpečnosti - i v případě rozpadnutí dilda nebude čouhat do prosotoru hrot. Spodní část drátu si ohneme v úhlu spodních dírek a směrem z boku vodič zasuneme do nosné části. Pracovní část by měla být trochu vyklenutá ven, pro zajištění dobrého kontaktu. Najustujeme tak, aby v místě horního zaústění vodič hladce vylézal na povrch (kleštičkami zvětšíme úhel zakřivení) a v místě, kde dole drát opouští nosnou část vytvoříme malý aretační výstupek - není nutný, je ale konstrukčně čistší. Všechna místa zaústění raději zatáhneme neutrálním silikonem kvůli hygieně.
Tím je hračka de-facto hotová. Místo brutálně zjednodušených přívodů lze na drát samozřejmě napájet vhodné zdířky (konstrukce je relativně tuhá) nebo i přívodní kablík.
Použití.
Pozor, prosím - hračka má, nehledě na zdánlivě solidní rozměry velmi vysokou proudovou hustotu. Elektrody mají v lepším případě čárový, v horším jen vícebodový kontakt a nalezení vhodné topologie si vyžádá dost času a velmi opatrného experimentování. Pólů můžete vytvořit tolik, kolik se jich na umělce vejde, já považuji za rozumné tak čtyři. Je možné osazovat je vícepatrově, což asi bude první věc, až najdu v dílně vhodný materiál a půl dne času :-)
To je celé - hrajte si opatrně ! Vlastně ne, ještě nějaký bonus pro ty, co to dočetli až sem - ve fajlotéce najdete video z provozu hračky a hračka ná i vlastní galérii.
