Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme letos (2026) ještě jednou (asi už popáté)  vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo:  Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.

 

Kravaťák má rád starý bigbít a nepohrdne ani dobrým popíkem. Šedesátá a sedmdesátá léta. Vzhledem k svému vcelku bouřlivému mládí a bezstarostnému přístupu k autoritám všeho druhu toho stihnul naposlouchat poměrně hodně a s leckterými interprety se stihnul i více či méně seznámit, mnohdy za okolností poměrně bizarních.  S panem Matuškou jej ovšem seznámila tehdejší dívka jeho ... ehm ... srdce. 

A to za okolností poměrně bizarních, v roce 1979 v Devítce,  kde pár dnů před Vánocemi hrál pan Havlík na jazzovém večeru nádherné swingovky a Matušku vzal sebou, aby se mezi všemi těmi krásnými holkami nebál sám. A pan Matuška - aby se sám nebál - se rozhodnul zkusit štěstí u dívky kravaťákova .... ehm ... srdce, s níž si tehdy kravaťák dal rande v Devítce, neb měl ještě nějaké řízení vedle ve Dvojce. Nehledě na skor třicet let rozdílu věku to skončilo poměrně bohapustou ožíračkou ve třech a vynikajícím pokecem, následovaným nadranním tahem přes půl namrzlé Prahy na vyprošťovací polívku do Opletalky.

Žluté kytky koupil kravaťák ve čtvrtek v tom Sasku, kde pracuje a přes dvě zbývající Saska se je chystal dovézt na Žofín, aby je přidal k hromadě jiných žlutých kytek. Proti jejich doručení ve čtvrtek se ale postavila nejprve eurokráva, poznamenavší ve stokilometrové rychlosti černé kravaťákovo auto mocným cejchem zaručeně ekologického eurotrusu a následně ohavná autonehoda, která A14 kousek od Halle uzavřela na skoro pět hodin a do okolních silniček nalila veškerý proud vozidel, snažících se protlačit od Magdeburku směrem na Drážďany, Berlín, Lipsko a Mnichov. Kravaťák s improvizovaně očištěným autem projezdil okolí v marné snaze najít cestu, na níž by nestály kolony a nakonec rezignovaně skončil se scannerem u ucha na jakési krajnici jakési  obskurní komunikace poblíž dráhy 26L EDDP, poslouchal na střídačku věž, ground a dálniční policii a s vadnoucími žlutými kytkami vedle na sedadle čekal, až se cesta uvolní. 

Žluté kytky se podařilo doručit až v pátek k večeru, ve dvě ráno nebylo kam a kravaťákovi se chtělo spát. Jinak se ovšem pátek příliš nevydařil, akce, na kterou kravaťák nejel i akce, na kterou se nakonec vydal a kterou opustil kvůli zajímavě vypadajícímu telefonátu mu na náladě nepřidaly. Pátek vzal konec na stojánce u carga, s dalekohledem na krku a několika zvadlými žlutými lístky na prázdném pravém sedadle černého auta. 

Poslechněte si Čas chvátá....