Tak se opět svěřuji úchylnému blogísku.
Nevím, co jsem zač. Pokud jde o klubovou scénu, pak jsem se nesetkal s jakoukoli akcí, kdy by se mi opravdu nelíbilo, co se dělo.
Avšak jsou zde situace / zvyky, kdy se projevuji jako typická konzervativní vanilka. Jedná se o případ, kdy se setkám s buznou (homosexuálem). Ne, nejsem nijak tolerantní, ani přizpůsobivý (a už vůbec ne politicky korektní). Dopředu včak říkám, že několik mých kamarádů je buďto buzny, nebo bi.
Buzeranti jsou zvláštní skupina (ano, budu je nazývat v tomto příspěvku takto). Na jednu stranu mi jakékoli projevy homosexuality vadí, na druhou stranu mě již někteří přesvědčili, že to není jejich případ. Svým způsobem mi nevadí homosexualita jako taková, vadí mi jen její projevy.
Nikdy mi nepřekáželo, když se v metru líbal heterosexuální páreček. Ovšem při stejném aktu, pokud se jedná o buzny (lesby, nebo geye, to je jedno) mi to vadí. To dokonce do té míry, že bych asi vůz metra opustil. Nevím, jsem-li tak netolerantní, nebo si jen přiznám něco, co skoro nikdo jiný ne. Je to však pravda.
Z pohledu jednoho z mých kamarádů jsem prostě vanilka, protože nedokážu pochopit homosexuální zoofily (a ani se o to nesnažím). Na druhou stranu jsem zvrhlík, protože vedu D/s vztah(y).
Ptám se tedy (nejen sám sebe), kde je sakra problém? Ve společnosti, nebo ve mě.
Typický případ, kdy jsem projevil svoji netoleranci byla situace, kdy můj poněkud přiopilý kamarád (já nebyl také 100% střízliv) prohlásil, že jsem jediný opravdu chlap, který sedí u stolu a přitom narušoval můj (poněkud rozsáhlý) osobní prostor. Jen jsem ho zlehka upozornil na možnost fyzické konfrontace. Naštěstí to pochopil. Od holky by mi toto prohlášení spíše lichotilo, ale buzna je prostě na žebříčku o něco málo méně než člověk.
Je problém v komunitě buzerantů, která je svým způsobem excentrická, metrosexuální a neskutečně ublíženecká (z mého pohledu), nebo ve mě, který nemá rád hysterii, buzeranty a „hezké chlapce“?
