S rozvojem aukčních systémů se na volném trhu stávají dostupnými zařízení, pocházející leckdy ze značně obskurních zdrojů. Mezi nimi se mohou vyskytnout i komponenty, zdraví vysloveně nebezpečné, byť prodejcem označované jako „medicínské“ či „harmonizující“. Tento text se zaměřuje na jiskřivky pro violet wandy a věci, které se jim podobají. Autorem obrázků je Jeff Behary, s jehož laskavým souhlasem materiály The Electrotherapy Musea využíváme. Článek má na Elefernu vlastní galérii.
K sepsání tohoto textu mne vyprovokoval nejmenovaný (pravda, ne tuzemský) aukční systém. Při shánění zajímavostí jsem narazil na rentgenku, inzerovanou ovšem jako elektrodu pro violet wand s přizemněním pro zvýšení účinku (!!!). Patice by dle obrázku (pravda, mizerného) krásně pasovala do standardního většího hnízda pro jiskřivky, na druhý pól si lidový umělec z Polska vyrobil kabel s hnízdem na straně jedné, s krokodýlkem na přizemnění na straně druhé... Bohužel jsem nejprve upozornil administrátory a až následně jsem se chytil za nos a vyrazil pro obrázek k dokumentaci. Bohužel administrátor byl rychlejší a firefoxí cache ilustraci neulovila. Řečené ale dokumentuje, že přes aukční systémy se dá koupit skoro vše a je na místě velká ostražitost. Nač tedy dávat pozor:
Neznámé trubice.
Běžný uživatel by do violet wandu neměl zapojovat žádnou elektrodu, u níž není znám původ a určení. Mnohé elektrody, i když opticky vyhlížejí naprosto stejně, jako jiskřivka mohou být určeny k naprosto jiným účelům, případně produkovat tvrdé záření. Postačujícím, nikoliv však nutným indikátorem toho, že s trubicí není něco v pořádku je přítomnost více, než jednoho kontaktu, vnitřní armatury s terčíky (s výjimkou jiskřivek, uvedených dále) či vnější struktury ve tvaru kovových prstenců či cívek. Specifické jsou i jiskřivky, určené přímo pro violet wand, ovšem s neznámým původem. Zde hrozí (kromě banální nefunkčnosti) i to, že jiskřivka v důsledku předchozího zacházení, nekvalitní výroby či pouze v důsledku stárnutí ztratila mechanickou pevnost a je jen otázkou doby, kdy dojde k její destrukci v zátavu či - v horším případě - v pracovní části. Jiskřivky byly a jsou v důsledku technologických požadavků (foukačské práce a nutnost připojení k invarovému prstu) vyráběny ze skla s vyšším obsahem kysličníku boritého, které při destrukci dává ostrohranný jemnozrný střep.
Kauterizační elektrody.
Elektroda do kauteru je nejsnáze rozpoznatelná podle kovového zakončení. To je (z principu funkce) prakticky vždy zaostřené, ať již do tvaru jehly, dláta či šikmého ostří. Podobné jsou elektrokoagulační elektrody, u nichž ale riziko záměny není tak vysoké. Mnohá starší zařízení (zejména ta pro odbornou praxi)byla vyráběna jako víceúčelová a výrobci v rámci snižování nákladů používali stený přípojný systém jak pro diatermickou, tak pro kauterizační část.
Oční elektrody.
Nápad nahřívat si vysokofrekvenčním zářením sklivec a rohovku rozhodně nepatří k nejrozumnějším. Tato elektroda patří výlučně na nařasený samet do muzea.
Vkládací elektrody.
Zatímco u oční elektrody lze předpokládat jistou obezřetelnost, rektální a vaginální jiskřivky jsou mezi úchylstvem věcí vyhledávanou a poptávanou. I zde je ovšem na místě důrazné varování. Rektální jiskřivky byly navrženy pro ambulantní ošetření (v rámci dobou dané víry v jeho účinnost) s relaxovaným svěračem a v kombinaci s fixovanou polohou pacienta na vyšetřovacím lehátku a rektálním speculem, případně kolonoskopem. Tyto podmínky nelze v žádném případě reprodukovat v domácích podmínkách a pokus o použití těchto jiskřivek dle jejich účelu může skončit velmi špatně.
U vaginálních jiskřivek je situace obdobná, komplikovaná navíc atraktivitou takové elektrody. I zde je na místě vyrování, byť ne natolik důrazně, jako v případě jiskřivek rektálních. Pokud se už rozhodnete riziko podstoupit, vždy (tedy před každým použitím) ověřte, zda se na elektrodě neobjevila mechanická poškození či „stříbření“, tedy jakoby postříbřené či naopak zmatnělé plochy, ukazující na začínající rekrystalizaci skla či jeho vnitřní pnutí a brzkou destrukci. Zvláštní pozornost je třeba věnovat místům napojování trubic různých průměrů, švům a hranám zátavu. Co se uretrálních jiskřivek týká, platí pro ně vše, co bylo řečeno a jiskřivkách rektálních.
