Americký týden skončil pro kravaťáka poněkud neočekávaně. Rychlovýlet jeepem po Alamogordu a okolí, přesun nadvakrát přes dvě časová pásma do Bostonu (letiště v Denveru připomíná Domodědovo tak strašlivě, že kravaťák měl pocit neodbytného deja-vu) a totálně rozhozené vnímání času způsobily, že kravaťákovi do přehledu odžitého času chybí nějaké hodiny. Na první duši milou úchylku pak kravaťákovi zbývalo výrazně méně času, než by si bývali oba zúčastnění přáli. Noční Lufthansa přes oceán představovala v tomto směru tvrdý milník, jehož pevnost umocňovaly i další kravaťákovy plány na následující večer.
Plány na následující večer vzaly za své pozdě odpoledne, na přebookovaní letu ovšem už bylo pozdě. Noc kravaťák strávil u okénka na horní palubě Jumbo-jetu, upíjel bourbon a ve svištící tmě pod sebou vyhlížel Island. Do sluchátek mu k tomu na střídačku hráli staří jazzmani z Louisiany. Do prostor frankfurtského letiště se notně pomačkaný kravaťák vypotácel uprostřed houfu dalších přízraků z nočního letu a opět ocenil penězodárcova řidiče s nastartovanou A8 před terminálem. Ty zhruba tři hodiny cesty z Frankfurtu do sídla penězodárcovy centrály v posledním Sasku po cestě kravaťák prospal.
Černé auto by bývalo potřebovalo umýt, ale fronta předdovolenkových kravaťákových spolupracovníků před myčkou kravaťákovi vzala veškorou chuť k zařazení se na konec onoho předlouhého hada. Hmyz na skle vyřešil rychlosprej u pumpy, špinavá světla kravaťák s ohledem na slunečný den neřešil. V absurdním žlutém tričku rodné alma mater v kombinaci s černým korábem silnic a draze vyhlížející kreditkou budil kravaťák u pumpy nezdravou pozornost, takže nakrmil přehrávač mixem cédéček BeeGees, Yadbirds a Who a s otevřenými okénky vyrazil přes tři Saska do míst, kam už se mu ani příliš nechtělo.
Do caput regni dorazil kravaťák chvíli po poledni, vyřídil dvě drobnosti rázu soukromého a jednu záležitost pracovní, při níž se mu novým outfitem podařilo vzbudit nepředstíraný úděs v tváři mladinké sekretářky velkého bosse, kravaťákovi ještě nepřivyklé, u další pumpy pak vzbudil další nezdravou pozornost vedle tankující hlídky státní policie a když se konečně doma vysoukal zpoza volantu, přibylo na denním počítadle černého auta hodně přes šest stovek kilometrů.
Kus odpoledne a večera se kravaťákovi podařilo prospat a večer, na který se kravaťák těšil strávil nakonec na čerstvě posečené louce, pod oblohou s refrakcí zvětšeným pomalu ubývajícím měsícem nad obzorem. Kolem se ozývali prví cvrčci a kravaťák pozoroval pomalu se otáčející Letní trojúhelník a přemýšlel o prioritách, které spolu s mnoha jinými věcmi pominuly a rozplynuly se v nebytí.
