vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci

Cest do minulosti mnoho nevede. Pan Arbes sice v romanettu Newtonův mozek jednu popsal, její realizace ale naráží na spoustu problémů jak fyzikálních, tak i logických, proto faktická implementace tohoto postupu dosud není popsána. Spolehlivě nespolehlivou metodou je cestování ve vzpomínkách - cestovatel ovšem musí být připraven na to, že jeho cesta vede místy a ději, které nikdy neexistovaly nebo se udály zcela jinak, než šalba paměti líčí. A pak jsou místa, kde se v určitém čase do minulosti otevírá cestička - a nemusí to být nutně za noci filipojakubské. Jedna z mých cestiček má na svém začátku oranžovou směrovku.

Směrovka ukazuje do míst, vzdálených třicet a jeden rok. Oprava - na místo, vzdálené třicet a jeden rok, místo, kde jsem si v reálu ověřil, že pokud člověk něco opravdu chce, neexistuje síla, která by mu mohla  uskutečnění záměru zmařit. Tedy, ono je to třicet a dva roky, ale zvolený tón přípondělníku žádá něco patosu. Ono místo dnes již poněkud zpustlo, má nového majitele a samo došlo notných změn, nicméně stále je nasyceno vzpomínkami a jak jsem si ověřil, ona atmosféra má jistý vliv i na osoby, tehdejšího dění nezúčastněné a s okolnostmi seznámené pouze zprostředkovaně. A na mne, nehledě na krásně prohřátý podzimní den babího léta dýchla tehdejší zima a na střeše i kolem budovy vyrostly závěje čerstvého prašanu s naúzko proházenými cestičkami, lemovanými porůznu zapíchanými lyžemi spolužaček. Lyže spolužáků nejmenuji, ti se ve chvíli, z hlubin paměti vzplynuvší učili krátké snožmé smyky na protilehlém svahu.

V domě stále voní staré proschlé dřevo s jemňounkým štychem sena, které tu kdysi dávno bylo uskladněno a směsi karbolu a volské krve se žlučí, kterou se napouštěly trámy proti dřevokazům. Moderní doba přivedla elektrické osvětlení i do dřevníku, vyházela stará kamna a zápražíčko s nádherným výhledem do hloubky údolí pod domem zaplášťovala prkny a zamechovala koudelí. Rozeschlá prkna, sesazené místy na pero a drážku, místy na sraz skřípou stále stejně, jen jemné značky toaletním mýdlem Windsor po krajích některých z nich ošoupaly podrážky, kolena a nejspíš i hýždě dvou, možná už tří generací pozdějších návštěvníků. A v dřevníku, zpoza šteláže ze zbytků starých trámů, tesů a podlahových polštářů prosvítá od čtyř ve zdi zaseknutých kramlí zbytková záře očí úchylčiných.