Agregátory
Thot Hub (otevře se v nové kartě)
Směs živého péčka a péčka generovaného umělou inteligencí. Lehká a nenáročná zábava
thothub.lol
Nahlásit nefunkční odkazvítejte zpět
Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)
Latina byl skvělý jazyk a mám za to, že byla velká škoda učinit ji jazykem mrtvým, masivněji používaným již jen lékaři, právníky a vzdělanci ve vědách taxonomických. Ten jazyk byl elegantní, krásně melodický a nehledě na špatnou pověst, i relativně snadno osvojitelný. Za předpokladu dostatečné píle osvojovatele a náležité péče osvojovatelových vzdělavatelů a jejich vzdělávacích pomůcek.
Vezměme si třeba takový pojem, jako společně uspořádat do řady, dnes bychom řekli vyrovnat, seřadit nebo znormalizovat. Wokové by řekli DEI. Vlastně kecám, diverzita je antagonistou normalizace. Tak zůstaňme u vyrovnání či seřazení, potažmo uspořádání. To bude ono. Co k tomu potřebujeme... Především latinské slovo ordinare, které je samo odvozeno od substantiva ordo, označující řád, pořádek či řadu. Cítíte tu důstojnost a poklid? Ordinare je pak verbum, spojené s činností řazení, rovnání či uvádění do pořádku. A pak potřebujeme praefixum co-, které nám celé to uspořádávání sesype dohromady. Už to máme skoro hotové, jenom ještě potřebujeme činitele, který nám to celé zpodstatní do nomina agentis , tedy entity, vykonávající ono zmiňované uspořádávání. Máte? Pro kontrolu - měl by vám vyjít koordinátor.
Ten den se odehrává v předvečer Všech svatých, tedy supostatsky All Hallows´ Eve. Svátek to byl původně keltský a tradiční, s tradicí sahající až před náš letopočet, tehdy se ovšem nazýval Samhain. Byl hranicí mezi létem a zimou a čtvrtil období mezi slunovraty (zatímco rovnodennost toto období půlí). Staří Keltové při něm prostírali u večeře pro své předky a vydlabávali řepy, aby do nich mohli postavit svíčku, osvětlující cestu bludným duším mrtvých. Myšlenka hodná následování, byť s úpravou na Století Ovocného netopýra. Vydlabaných řep je ve sdělovacích prostředcích i na ulicích k popatření spousta a jejich opatření svíčkou by mohlo být celkem hezké a romantické.
Wiccané mají pro podobné příležitosti i svátek božského páření, byť ten připadá na Beltain. Osobně nevidím důvod, proč by si Bůh a Bohyně nemohli po dobré a syté večeři zašukat i o Samhainu. I to je myšlenka hodná následování, byť s korekcí potřebnou pro Století Ovocného netopýra. Přetlak nových Bohů by mohl být pro civilizaci neúnostný. Doba ovšem pokročila a v obchodech je za malý penízek snadno dostupný k zakoupení kus vydlabaného latexu. Svíčku do něj ale raději nestavte, zejména pokud je zapálená. Pokud ovšem zapálená není a uživatelka je již dlouho sama, budiž. Z hlediska plánovaného rodičovství jde ovšem o opatrnost veskrze nadbytečnou.
Tak nějak asi před pěti nebo možná už taky deseti léty jsem se seznámil se zajímavou entitou. Já se s ní teda ani vlastně moc seznamovat nechtěl, pořád postávala opodál a jak jsem si uvědomil, šla za mnou dost slušný kus cesty, než se osmělila. Ale osmělila se.
"Tady mě máš."
"Měli bychom se znát?"
"Teď už jo."
"Nějak si tě nevybavuju... Některý elesraz?"
"To taky. A z NiNo. Z WOBu. Z Hanoje."
"Ty děláš někde v KSIP-B/2?"
"Tam taky."
Středověk. Vynález opékače topinek v nedohlednu, i když lidstvo už nějakou dobu používá tu vyhajpovanou novinku jménem oheň a taky kolo na hřídeli, páku, šroub, nakloněnou rovinu a sex v misionářské poloze. Sadomasochismus provozují zejména feudálové s lepými i méně lepými poddanými a pojem konsensualita znají pouze ti vzdělanější z jezuitů. Antika pomalu mizí do historické paměti lidstva, chlápek jménem Kolumbus prý našel západní cestu do Indie a taky prý padla Konstantinopol. Kapitán Giustiniani už taky umřel.
A kdesi uprostřed středověku, v královské mincovně typu Vlašského dvora, nebo možná taky v mincovně některého městského či hansovního státu, sedí na nízké stoličce kurva udělaný chlápek s rameny přes celá záda a ještě kousek na každé straně navíc. Na levé straně vidíme několik tyčí, z nichž pomocník odsekává střížky a ty váží na na středověk přesných vahách, vpravo hoří malá výheň. Před sebou má chlápek mohutný a těžký razicí špalek. Chlápek - říkejme mu mincovník nebo třeba pregéř - bere do kleští střížek, nahřívá ho ve výhni a nahřátý pokládá do spodního razidla. Do levačky bere horní razidlo, do pravačky těžké kladivo a mocným úderem mění střížek na minci. Mnohotisíckrát denně. Pokud razí ze silnějších střížků (například populární a trhu vysoko hodnocený pražský groš), obstarává ránu kladivem pomocník a kladivo je v tomto případě obouruční. Ergonomie a ortopedie teprve budou vynalezeny, ale vysoký plat, společenská prestiž a důvěra vládcova chlápkovi vynahrazuje rychle zničená záda a bolesti celé horní poloviny těla. A v hospodě ho dokonce jednou pohostil i Jan Ptáček z Pirkštejna.
Slušné holky to mají v životě těžké. V mnoha ohledech, zpravidla dost omezujících. Utěšovány bývají frází, že slušné holky se dostanou do nebe. No jo, ale tu druhou půlku rčení jim život obvykle zatajuje.
Slušné holky například nenabízejí k seznamovacímu kafi podání poštěváčku namísto podání ruky a odvolávají se přitom na pravidla slušného vychování, obtížnější dostupnost předmětu podání a dokonce, je-li jim takové vysvětlení nabídnuto, na oba pány Gutha i Jarkovského. To vše bez ohledu na to, že samotná myšlenka o možnosti nechat se osadit s přívětivě roztaženými vysportovanými nohami na gynekologické křeslo - tak, aby přístupno bylo vše od vchodu po cervix - je intuitivně láká. A mají za to, že jistá specifická zvrácenost s velmi sofistikovaným a technickým přístupem i odborností je prostě to nejlepší, co může slušné děvče potkat. Dokonce si přitom i postěžují, že velikost a topologii svého poštěváčku rozhodně neznají, protože mezi stánky na Míráku tenhle chybí, neboť doba je zlá. Slušné holky to mají v životě těžké.
Torm je napnutý, jak zabere tenhle přípondělník, jistě. Formát ovšem žádá, aby mu bylo učiněno zadost a aby přípondělník vykazoval strukturu, na kterou si čtenáři Eleferna nejenom že zvykli, ale dokonce si ji někteří (myslím že jeden nebo dva) oblíbili.
Ona je to - nahlíženo globálně - vlastně fyzikální veličina, pomocí které lze charakterisovat stav kontinua, podrobeného vnějšímu silovému působení. V tom skvělém technikově světě, kde je vše perfektně popsatelné soupravou či dokonce soustavou rovnic, v těch hezčích a elegantnějších případech dokonce rovnic diferenciálních, vysokých řádů, s nelineární pravou částí. No jo, ale co takové napínavé filmy?
Jistě jste nějaký takový opravdu napínavý film viděli. Dramatický hudební podkres, kamera pomalu švenkuje na ústřední dvojici hrdinů v podobě nádherné dlouhovlasé blondýny se dvěma tituly z MIT a Caltechu a urostlého, leč intelektuálně méně obdařeného hezouna. Ten ovšem chudší intelektuální obdaření kompenzuje silou, s jejíž pomocí vykonává rozličná silová působení, potřebná k napjatému stavu kontinua. Vedle kontinua je pak napjat i nervozitou téměř nedýchající divák, sledující hrdiny při plnění stále těžších úkolů, doprovázených stále intenzivnějšími vratně periodickými pohyby po stále stejné trajektorii tam a zpět okolo rovnovážné polohy. A do popředí stále intenzivněji vystupuje otázka, jestli se ti dva nakonec vezmou? Napjatá hladina emocí dosahuje vrcholu.
Napadlo vás někdy, jak je možné, že se vodoměrky neutopí? Nenapadlo? Tak teď už máte o čem přemýšlet.
Pak tu máme ty stavy, kdy je váš dosud živý organismus vystaven mimořádným podmínkám v podobě stresorů a vytváří obranné reakce, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránění poškození nebo smrti. Můžeme to definovat jako souhrn fyzických a psychických reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními.
Věděli jste, že mechanické napětí jako fyzikální veličina je tenzor druhého řádu? V trojrozměrném prostoru má 3 × 3 složek, podle toho jakým směrem síla působí vůči sledovanému elementu plochy. Tato informace se vám bude skvěle hodit pro situaci, kdy vám vaše partnerka něžnou tlapkou uvede plunžr do napjatého stavu.
To obávané napětí při elektrostimulaci je vlastně takový malý mýtus. To opravdu účinné je totiž až proud.
Kyvadlo (to fyzikální) je těleso volně otočné kolem pevné vodorovné osy neprocházející jeho těžištěm. Má celou řadu zajímavých vlastností. Kromě stabilní doby kyvu mimo jiné i neúnavně a neústupně neustále mění potenciální energii na energii kinetickou a vice versa. Nad takovou směnárnou bez provize by hrůzou zbledl i provozovatel turistické směnárny v centru Prahy. Kyvadla urputně setrvávají ve výchozí rovině kyvu. Kyvadla na velmi dlouhém závěsu - obvykle označovaná jako kyvadla Foucaultova - pak touto vlastností názorně demonstrují fakt, že Země se otáčí. Kyvadlo matematické, představované hmotným bodem, zavěšeným na nekonečně tuhém závěsu zanedbatelné či přímo nulové hmotnosti (v Bauhausu v Liberci nemají ani jednu uvedenou položku, ověřeno 27.09.26 v 13:05) pak disponuje ještě jednou nepříliš známou vlastností - jeho doba kyvu lautr vůbec nic nezávisí na hmotnosti podvěšeného závaží, je přímo úměrná jen a pouze 2π násobku odmocniny poměru délka/gravitační zrychlení. A nezávisí ani na počáteční výchylce, pokud jde o malou výchylku. A - na rozdíl od kyvadla, vymyšleného A.E. Poem - ani vytrvale s každým kyvem neklesá.
je to tak, mám rád chytré, vzdělané a vůbec inteligentní ženské. Mezi své velmi dobré (tm) kamarádky tak mohu počítat slušné stádo inženýrek, doktorek medicíny a taktéž i doktorek obého práva. Přesto ale ti, kteří čekali na jednou inženýrkou avízovaný přípondělník jak jeden inža šest doktorek šukal budou muset ještě nějakou dobu počkat, neb výlet na neurologický kongres do Tater a s ním spojené eskapády vyžadují podrobnějšího zažití a osmyslení na straně autorově. A navíc na předvedení TENSu přímo na kongresovém pódiu vinou od účastníků nezávislých událostí nakonec nedošlo.
Ačkoliv titulek slibuje kočky a - pouhou shodou okolností - redakční sdělení obsahuje prosbu spřáteleného kočkařského útulku, meritem přípondělníku budou ty kočky z motta webu, tedy kočičky, kundičky, mušličky, škeble, kundy, píčy, kačeny, buchtičky, žemle či frndy.
Už od dob otce Kondelíka, ženicha Vejvary a cíle oprávněného posměchu úchylů, Káji Maříka a Zdeničky Rédlové je nedělní odpoledne zastupováno ikonickým obrazem přežraného nicdělání. Tedy, řečeno přesněji, přežraného nicdělání mužů, ženy po vydatném nedělním obědě, složeném z různých druhů pernaté, vepřového či hovězího s v tučném výpeku plovoucím knedlíčkem a zalitého řízným plzeňským ještě myjí nádobí a dopékají mramorovou bábovku. Hlava rodu a mladý zeťák (Mařík ne, ten má výjimku) rozvaleni v lenoškách pokuřují z viržínek či ulmaček a pokud nedřímají, rozšafně hovoří o politice či - v dobách moderních - disputují o fotbale či mezinárodní situaci.
Zvolená tématika sice nabízí svůdnou myšlenku pustit se do úvah o velikosti Kašpárka a jím sehraného divadelního představení, přípondělník ale bude směřovat jiným směrem a úvahy o velikosti odložíme do šuplíku na přípondělní nápady.
Z definice je loutka figurka člověka nebo zvířete, určená k animaci, tedy oživení. Loutka může sloužit jako hračka, kterou hrající si oživuje sám, nebo se oživením loutky zabývá profík - vodič, zvaný též loutkoherec. Od panenky (kterou svým vzhledem mnohdy loutka neodolatelně připomíná, například hladkými uprostřed rozčesanými vlasy a velikýma očima) se loutka liší právě tím, že během hry ožívá a je subjektem dění, kdežto panenka zůstává pouze jeho objektem. V rámci (například divadelního) představení je pak třeba, aby loutka nesla význam bytosti a projevovala živost - například tím, že mluví a pohybuje se.
Číst dál: Přípondělník o koordinátorech