vítejte zpět
Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)
No jo, bude o koťatech, taky o čem jiném může být přípondělník po víkendu na Tvrzi, plném (navzájem) olizujících se koťat...
Kazišuky zná téměř každý. Znáte to - vesele si užíváte s kamarádkou vyjížďky na koníčkovi a když je partnerka v nejlepším a vám do úplného a finálního uspokojení z projížďky taky moc nechybí, zavolá jí manžel. Sedíte na srazu u stolu a situace spěje k tomu, že tu útlobokou rozdychtěnou subinku naproti konečně odtáhnete do kachlíkárny a provedete jí všechno to, na co se oba už dobře hodinu těšíte, když si k vám přisedne obrýlený mladý kolega s vrabčím hnízdem plošňáku v jedné ruce a rozsalátovaným svazkem schémat v ruce druhé. Těsně před finálním hlasováním o rozpočtu projektu na konci vaší perfektně připravené prezentace vyleze šedá myš z marketingu a jedinou tupou otázkou uvrhne veškeré jednání zpět do výchozího bodu tři měsíce nazpět... Ehm, to jsem se nechal unést, v tomto případě nejde o kazišuka ale mlamoje/frikulínu.
Festivalový klub, fungující začátkem osmdesátých let v patře nad moskevskou kaceláří ČSA měl několik študáky nedocenitelných výhod. Kromě toho, že v něm holky z MTIPP vařily velmi slušného turka a zapékaly na tehdejší moskevské poměry luxusní tousty zde byla k dispozici i docela slušná aparatura z Tesly, šestnáctimilimetrový Meoclub II, dvojice CM 130 s tvrzenými hlavami a nakonec předmět pravděpodobně ideologicky nejzávadnější, první (a licenční) teslácké video AVEX VM2201/02. To lomítko je tam proto, že samotný stroj se skládal z přístrojů dvou, samostatně byla tunerová a vf část, samostatně mechanika nahrávače, kterou bylo dokonce možno používat jako reportážní kamerový nahrávač na popruhu přes rameno. Pracovalo to v tehdy hodně populárním systému VIDEO2000 a mezi kamarády z rozvojových zemí (jako třeba Dominikánská republika) byla k dispozici spousta kazet obsahu notně závadného. A taky jsem od toho prostoru měl svoje vlastní klíče, protože s promítačkou nijak moc lidí dělat neumělo a s ostatní aparaturou - řečeno popravdě - taky ne.
Počítám, že něco podobného už každý někdy viděl, případně to má i doma na své sbírce péčka. Hlavní mužská postava (napsat hrdina se mi v souvislosti s probíraným žánrem pero vzpírá) se po krátké a režisérem ve spěchu odbyté situační předehře ocitne v jedné posteli s mladičkou a svůdnou kráskou, načež se k nim připojí i krásčina neméně svůdná matka. Následnými koitálními, orálními a analními orgiemi - mnohdy za účasti mnohých exotických či vizuálně atraktivních pomůcek - je pak zaplněn celý zbytek filmu, z jehož konce se autor "scénáře" obvykle vylže stmívačkou, roztíračkou nebo (v případě pokleslé tvorby vělku předdigitálního) brutálním ustřihnutím děje vinou nedokalkulované délky filmového pásu v kameře.
Věci a časy se mění, jak každý zajisté ví. Mění se rychle a zřetelně a takovou změnu pak necháváme bez přívlastku, mění se zprudka a překotně a takovou změnu nazýváme puč, revoluce či boží dopuštění a mění se také tak, že změnu lze z hlediska pozorovatele jen těžko zaznamenat. A o takových plíživých změnách je dnešní přípondělník.
Jsou tu. Žijí mezi námi a velká většina okolí netuší, co jsou zač. Agenti Mulder a Scullyová jsou na ně krátcí, neboť se umějí výborně přetvařovat a jejich mimikry je činí od běžné populace k nerozeznání. Jen ten, kdo umí správné postupy a je schopen pronést ta správná slova ve správnou chvíli se správnou intonací si může vychutnat, co jsou vlastně zač. Odměnou jsou mu nezemsky rozzářené oči a pocit neskutečného dobití baterek, za který se vlastně ničím neplatí. Není z něj ani kocovina, ani bolesti hlavy, dokonce ani není třeba podepisovat vlastními tělními tekutinami žádné temné závazky či klausule.
Za patero velkými městy, devatero dálničními nadjezdy, jedním přechodem pro zvířata a jedním z kopce vedoucím tunelem leží, vlastně stojí tvrz, vlastně Tvrz. A na Tvrzi leží, vlastně stojí, posedávají a hrají si Tvrzníci. Ti jsou dvojího, vlastně trojího druhu. Ten první druh Tvrz vlastní, ten druhý si ji buď již přivlastnil, nebo ještě teprve přivlastňuje a pak v téhle nepohádce vystupují Tvrzníci nově příchozí, biči a jiskrami neošlehaní a dehtem z jedovatých tyčinek neočouzení. Tak to bylo a vlastně ještě je, i když jako všechno v nepohádkách, i Tvrz se s postupem času mění a některé zdánlivě neměnné konstanty mění s časem svoji hodnotu a některé i mizí, nahrazeny konstantami novými, neméně konstantními.
V těch dávných, velmi dávných dobách, kdy ještě věřil lid i zvířata že hvězdy visí na nebeských skobách a zem je jako koláč placatá věřil lid (o zvířatech to známo není) v neomezenou léčivou moc účinků elektřiny. Což o to, léčivá moc účinků je prokázána empiricky i exaktně, nicméně víra oněch dob musela vskutku přenášet hory a obracet tok sibiřských veletoků zpět do vnitrozemí k vyprahlým pustinám Syrdarji. Pardon, nechal jsem se unést.
Co mají všichni s tím, že jeden den v roce představuje jakýsi předěl? Navíc předěl, který je hoden masové oslavy, organizovaného veselí a hektické výroby chlebíčků, jednohubek a kýblů brsalátu, který živelně nesnáším. Masové lití pití do řep a odpalování pyrotechniky, ze které jsou docela frustrovaní i ti flegmatičtější z kocourů, o chudácích psech nemluvě. A od majitelů stránek se bůhvíproč očekávají hlubokomyslné úvahy, líčení světlých zítřků a krmení publika sliby a představami. Tůhle.
Prakticky povinné téma jsou v tomto období dárky, pastorální idylky s jesličkami, pastýři, koledníky a volkem s oslíkem, stromeček a tiše k zemi se snášející sněhové vločky. No, přívánočník tak úplně pastorální nebude, i když mnoho z uvedeného zmíněno bude.
Pravé sedadlo u letadla má divnou pověst. V levém sedí kapča a pravé je buď prázdné, když člověl letí sám s Cessnou, nebo tam sedí pasažér nebo - v případě velké éra - kopilot či v hantýrce pravák. V koridorech ani na ranvejích se sice nejezdí/nelétá vpravo, ale posez pilota vlevo souvisí hlavně s tím, jak jsou rozložené ovládací prvky v kabině (u vrtulníku je to naopak). V Kazachstánu se mi povedlo vyzkoušet si, jak vypadá svět z pravé sedačky a není to vůbec špatné, i když sektorové páky přípustí jsou na špatné straně...
Číst dál: Přípondělník o stokrát dokola omláceném a probraném tématu