vítejte zpět
Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)
Fabriky mají své kouzlo. Píšu speciálně fabriky, protože továrna už je něco jiného. Pod fabrikou chápu místo, které už tu bylo pomalu za Rakousko-Uherska a kterého se vědeckotechnický pokrok dotýkal jen nerad, cítě již předem připravený odpor a resistenci. Místo, pamatující možná ještě českého Edisona Křižíka, procházejícího se zamyšleným výrazem mezi litinovými sloupky, podpírajícími litou ažúrovou klenbu a s logaritmickým pravítkem v ruce přepočítávajícího výkon pod stropem svištících transmisí na lokální elektromotory. Místo s řadami mašin, osvětlených stropními světlíky, s vysokými stropy a s jemnou vůní horkého strojního oleje, ulpívající na všem okolo.
Kočkám je hudba srdečně u ocasu. Myslím ty zoomorfní. Výjimkou byl velikánský černobílý (tedy spíš černý) kocour jménem Kocour. Ten si poté, co jsem si za jednu z prvních výplat koupil B700 oblíbil ležení na plastovém krytu, pod kterým se otáčely osmnácticentimetrové cívky BASFu s Emersonem, Lakem a Palmerem. O zvuk se staral Transiwatt, do kterého jsem jen výstupní tranzistory pároval týden. No, hifista by ten koncák pomluvil, ale kocourovi to bylo jedno,
TANSTAAFL. Nejízda. Kdo ví, že Měsíc je drsná milenka, nemusí číst dál, ledaže by jej zajímalo, o jakém jídle zadarmo bude řeč na Elefernu.
Nikolaj Petrovič byl rozhodně netuctový člověk a kdyby mu jeho Bůh popřál více, než čtyřicet tři let, bylo by jeho život pravděpodobně možné nazvat naplněným a zcela jistě netuctovým.
... a současně taky o tuhosti. Pružnost tentokrát vynecháme, abychom absolventům vysokých škol inženýrského zaměření nepůsobili další trauma vzpomínkami.
Datum v kalendáři a dějinný význam okolností by sice velely sepsat cosi patetického, zahrnujícícho v sobě hlubokomyslné úvahy nad koncem jednoho a novým začátkem jiného (jak modří jistě vědí), výzvy k jednotě a porozumění, s pozitivně a optimisticky vyznívajícím závěrem, nicméně přípondělník bude o čemsi zcela jiném.
Král Sýsifos má blbý džob. Tedy, lépe řečeno, on to není tak úplně jeho džob, dostal ho za trest od Dia Hromovládného za to, že vykecal něco, co vykecat neměl a povšechně byl příliš chytrý na to, aby ho bohové nechali jen tak beztrestně běhat po světě. Povedlo se mu dokonce pláchnout i z Tartaru, a to hned dvakrát po sobě, přičemž na jeho lov se vydávaly takové celebrity jako Árés či Hermés. Ten ho nakonec do Tartaru dopravil i bez eskorty a Zeus se protentokrát Hádovi zapletl do jeho pravomocí a určil Sýsifovi práci, které nevede k cíli a nikdy nekončí. A po tomto džobu dostal jméno i Sýsifův úděl či Sysifova práce.
Dálnice mají ženskou duši. Ta má je po většinu času jako milá, pozorná a příjemná kamarádka, se kterou se dá zalézt do pelíšku a nedělat z toho vztah. Vycukanou mysl pohladí a zklidní tichým předením kol a šumem vzduchu za zrcátky, oči potěší pruhy zeleně či zrcadly nahřátého vzduchu nad horizonty a když mám naspěch, zháší ještě v dálce rudá světýlka na portálech jako by říkala "Jeď klidně. Jeď za ní. Stýská se jí."
Cest do minulosti mnoho nevede. Pan Arbes sice v romanettu Newtonův mozek jednu popsal, její realizace ale naráží na spoustu problémů jak fyzikálních, tak i logických, proto faktická implementace tohoto postupu dosud není popsána. Spolehlivě nespolehlivou metodou je cestování ve vzpomínkách - cestovatel ovšem musí být připraven na to, že jeho cesta vede místy a ději, které nikdy neexistovaly nebo se udály zcela jinak, než šalba paměti líčí. A pak jsou místa, kde se v určitém čase do minulosti otevírá cestička - a nemusí to být nutně za noci filipojakubské. Jedna z mých cestiček má na svém začátku oranžovou směrovku.
Pokud si úchyl subinku nezafixuje, koleduje si o problémy. Oba si koledují o problémy, ale chuděra subinka je v tom nevinně, neboť předpokládá, že ten, s kým si hraje ví jak na to. A i pokud k poškození zdraví subčete nedojde, reflexívně proti pánečkově rozkroku vymrštěná nezafixovaná tlapka umí hraní otrávit na celý zbytek večera. A stane se to i tak zkušenému úchylovi, jakým je eleferní šéfkonstruktér.
Pár takových znám. Pro věc, která je zaujala či která je z nějakého důvodu oslovuje se dokáží zapálit až do velmi vysokého žáru a udržovat jej po poměrně dlouhou dobu, většinou s rezervou postačující pro realizaci zamýšleného úmyslu.
Číst dál: Přípondělník o fabrikách