Blogy
blog Kinky Kitten (otevře se v nové kartě)
Recenzní blog dobře trhlého koťátka. Pokud vás zajímají recenze dámských hraček, vaše cesta směřuje právě sem.
kinkykittenkim.com
Nahlásit nefunkční odkazvítejte zpět
Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Ten Flexaret jsem koupil kvůli tobě / a dal jsem za něj celej tátův plat...
No, celý plat to nebyl, táta jako zatraceně dobrý řemeslník vydělával nějakých patnáct stovek a ta flexareta byla za osmset čtyřicet korun státní maloobchodní ceny. A stála spoustu shánění, protože na pultech se nestihala ohřát a auto jsme v té době neměli. Obtelefonovávání prodejen k ničemu nevedlo, dokud se mi jednou v Hradci při výpravě za součástkami nepodařilo v drogérii kousek od Dukelské narazit na krásný šedostříbrný F-VII Automatic. V kapse jsem měl necelé dvě stovky. Pravdami nepravdami jsem ukecal prodavačku, ať mi ho dá do odpoledne pod pult a s větší dávkou štěstí, než rozvahy jsem stihnul autobus domů a vlak zpátky s penězi dvacet minut před koncem provozní doby. Fomapan byl v té době směšně levný, takže jsem za zbytek peněz dokoupil filmy a vysokou spirální vývojnici na šesticentimetrový film.
Ty Flexarety (spolu s Mikromami) představovaly cosi jako rodinné stříbro československého optického průmyslu. Tedy té části optického průmyslu, která se občas objevila na pultech. Zbytek tvořila speciální výroba, která fakticky byla i příčinou smrti tohoto foťáku koncem sedmdesátých let, byť Meopta argumentovala nedostupností dovozových závěrek. Aparát to byl spolehlivý, robustní, svým způsobem krásný a plný špeků. Mezi ty pozitivní je v první řadě nutno zařadit čtyřčočkový Belar 3,5/80, závěrku Prestor RVS do 1/500 sekundy a krásný design. Negativ je taky spousta a ne všechny leží na povrchu. Aparát byl doplněn možností práce s kinofilmem, ovšem veškerá ergonometrie šla v tomto případě daleko a hluboko do kytek - tahle krabice prostě na boku používat nešla, tím spíš, že do kytek šly i výhody dvouoké zrcadlovky, tedy matnice. Způsob práce s aparátem pak vedl k dalším zlozvykům - ten nejvýraznější mi dodneška umožňuje poznat obrázky, pořízené Flexaretou. Mají "pupeční perspektivu" - přístroj uživatele, který si nedá pozor vede k tomu, aby si jej přimáčknul na teřich a ostřil v této z hlediska běžného pohledu žabí perspektivy. Hranol obrací obraz, což vede k chybě, které jsem si u sebe sám vědom - focení z pravé strany. Spousta hezkých obrázků tak přišla kompozičně vniveč. Úžasné je naopak ostření na matnici pomocí kolíbky - dlouho jsem si následně nemohl zvyknout na otáčení přírubou objektivů u jednookých zrcadlovek. Z kolíbky se současně krásně odečítala hloubka ostrosti.
Ten Flexaret mne doprovázel po dost velkou část mých úchylných začátků, než jsem si ještě na VŠ koupil nejdřív Pentacon Sixe, mrchu těžkou a nespolehlivou a pak hned Praktiku. Nafotil jsme na něj spoustu věcí pro radost sobě, duši milým úchylkám a spoustě spřátelených úchylů. Nic se na čtvercový formát nefotí hůř, než BDSM aktivity. No, snad jen válcovny profilů nebo výrobny špaget. Ty negativy (o pozitivech ani nemluvě) samozřejmě do výrobního družstva Fotografia nesměly ani omylem, vše bylo vyvoláváno v červeném světle doma a zvětšováno na Magnifaxu. Na jednu cívku se dalo pořídit dvanáct obrázků, takže negativy přibývaly rychlým tempem. Problémem se tak stávalo jejich zpracování - v honbě za jemným zrnem jsem je koupal v extrémně ředěném Rodinalu R09 (tahle vývojka sama o sobě představovala deficit všech deficitů), takže každé vyvolávání byl kompromis mezi zrnem a tím, co je ochotna snést emulze sedmnáctky Fomapanu předtím, než se rozmočí. Druhý problém byl s citlivostí negativního filmu - na stativ jsme našetřil až o dost později a o dnešních halogenových světlech či blescích s vysokým směrným číslem a měřením během záblesku se nedalo ani snít.
Foťák přežil čtyři stěhování, vyplavení od zásahu hasičů o patro výš na koleji a pád z křídla větroně na kámen. Je odřený a poškrábaný, nicméně fotí, jen závěrka od ztvrdlých plátének podle všeho kecá, má divný zvuk. Až se vrátím, pojede ke Škodovi. Odřené a poškrábané jsou i negativy z něj a odření a poškrábaní jsou i lidé, které jsem na ty negativy nafotil, třeba jako mlaďounká a leckdy i notně vychrtlá mláďata s nadrzlým výrazem na čenichu.
S tím foťákem teď stojím před tvým domem / nade mnou šumí listí javoru. / To vlhko z očí vymrkávám honem / a nostagicky čumím nahoru.
Vařený (či v páře dušený) sněhulák je prý lahůdka, jejíž kulinářský rozměr přesahuje i delikatesy ze čtverzubců fugu. Na rozdíl od Japonska, kde lze licenci na kuchyňskou přípravu tetraodontů získat a surovinu relativně snadno, byť draho nakoupit u licenzovaného obchodníka je se sněhuláky situace výrazně těžší.
Stejně tak, jako je jedna noc v roce nejdelší ze všech, je nejdelší i jeden den. Slunce dosáhlo obratníku Raka a otáčí to zpátky na jih. Nejdelší den je následován nejkratší nocí, mající údajně magické vlastnosti.
Cestování do práce přes tři Saska mne donutilo postupně přehrát věci, které jsem až dosud bez problému udržoval na páscích. Tedy, přehrát ... Zdigitalizovat. Stařičký Tandberg, kterého jsem si svého času pořídil za skoro všechny peníze z jednoho zlepšováku se musel divit. Místo lampového Marshalla, se kterým byl zvyklý pracovat se k němu najednou připojilo cosi, co kvůli impedančnímu přizpůsobení vyžadovalo speciální krabičku a ani nemělo pořádné reproduktory.
Mezi medicínskými obory má jeden výlučné postavení.
Zatímco naprostá většina medicíny probíhá identicky u mužů i žen (s výjimkou rýmičky, strašlivé nemoci, klátící mužskou populaci po hekatombách), onemocněními urogenitálního aparátu se u žen zabývá gynekologie, u mužů pak ornitologie, pardon, urologie, tedy jeden z oborů interních chirurgických. Příčiny jsou historické, ve zkratce jsou dány zejména komplikovaností reprodukčního aparátu ženy a jeho systémovou složitostí. Gynekologové si k oboru přivzali i porodnictví a kecají do řemesla i sexuologům, aby proces rozšiřování lidské populace měli podchycený opravdu komplexně.
Ne, péčko nečekejte, dopustit se přípondělníku o umísťování péra do vhodných prostor by bylo příliš levné.
K věcem, složeným ze dvou dílů mám mimořádně ambivalentní vztah. Nesnáším indické filmy, naopak dvojdílné plavky považuji za jednu z nejhezčích věcí, které si může žena obléct.
Je jen málo věcí, které stejnou měrou nenávidějí účetní i materiálně odpovědné osoby. A popravdě řečeno každý, koho to postihne.
Život bez paliva by byl hodně těžký. Vzpomeňme strádání Mamutíkovy tlupy, přišedší nepozorností Sovovou o oheň a následně nucené pojídat lumíky, losy a mamutí stejky syrové, osolené jenom zbytky popela z nenávratně ztraceného ohně, o kose v jeskyni a chybějící ochraně proti šavlozubým tygrům nemluvě.
Profesionály mám rád a mám je i v úctě. Je úžasně inspirující a poučné dívat se to, když někdo své práci rozumí, vykonává ji s chutí a s fortelem. A může se to týkat v podstatě libovolné činnosti, od pokládání zámkové dlažby po léčbu onkologických onemocnění. Práce profíkova je zaměřena na konečný výsledek, působí lehce, přirozeně, hravě. Naprostá většina profíků (a neznám jich zrovna málo) umí o své práci dlouho a barvitě povídat, a to takovým způsobem, že posluchač má pocit naprostého pochopení.
Dálnice je v pojetí úchylově něco výrazně funkcionálnějšího, než dva či tři pruhy asfaltobetonu, spojující místo A s místem B a sloužící k rychlému (v lépe dopravně infrastrukturovaných zemích, než je ta naše) přesunu mezi těmito místy. Doložím.