Objektivní měření sexuálního vzrušení není natolik jednoduché, jak by se mohlo zdát. Teze "podívám se a vidím" tady zcela objektivně nefunguje a subjektivní metody pro potřeby forenzní medicíny nestačily. Já se ale pokusím pojmout toto téma mírně odlehčeně a byl bych rád, kdyby konstrukční skupině posloužilo jako téma inspirativní.
Změřit vzrušení u muže nevyžaduje pro ženu s elementárními zkušenostmi žádné náročné know-how a z instrumentálních prostředků jí obvykle postačí jemné prstíky, v případě potřeby exaktnějšího ocenění pak pravítko či šupléra. U ženy je to o něco málo složitější - ne každý mužský si povšimne jasnějšího lesku v očích, svůdně pootevřených rtíkůči zvýšené respirační frekvence, případné metody exaktnější by pak vyžadovaly speciálně upravený hygrometr, usazený do kalhotek. Ać tyto dřevní metody fungují spolehlivě od dob, kdy dřevený klacek a odtažení za vlasy do jeskyně přestaly být základním prostředkem k namlouvání, žádá si moderní doba metody instrumentální a hlavně - opakovaně použitelné a dobře kvantifikovatelné. A z požadavku úředních osob na autoritativní vyjádření toho, jaké věci asi zkoumanou osobu vzrušují (zde budiž podotknuto, že obvykle nešlo o preference horňáků a dolňáků, spíše o deviace, na hony konsensuálnímu BDSM vzdálené) se narodilo celé jedno odvětví nejprve forenzní, později reprodukční medicíny, shrnované dnes do pojmu funkční sexuální diagnostika.
Nejjednodušíí a z vulgární praxe převzatou metodou je vizuální vyhodnocení změn, probíhajících v rámci excitace pohlavních orgánů. Tato metoda je ovšem zcela nedostatečně průkazná už tím, nakolik experimentátor vnáší do procesu testu chybu svojí přítomností. Potřebě objektivizace výsledků se věnovalo nemálo vědeckých kapacit (včetně týmu Masterse a Johnsonové), se zajímavým řešením pak přišel významný sexuolog českého původu Kurt Freund. Ten je ostatně považován za zakladatele celé vědecké dispciplíny, známé dnes pod zkratkou PPG, tedy penilní pletysmografie.
Pletysmografy byly v medicíně využívány ještě poměrně dávno před jejich aplikací (1957) k sexuologickým účelům. Obecně jde o přístroje, vyhodnocující změny objemu či průtoku média v testované tkáni. Podle použité metody se pletysmografy dělí na objemové (volumetrické) a průtokové (cirkumferenciální). Objemové přístroje používají typicky manžetu (v případě vulvovaginální pletysmografie pak cosi jako dildo), nafouknuté definovaným tlakem a umístěné na penis nebo do pochvy. Elektronika pak měří změny tlaku, vyvolané během působení podnětů. Ty mohou být vizuální nebo akustické, případně i v jejich kombinaci. Průtokové pletysmografy pracují na různých principech, časté je kapacitní řešení nebo vyhodnocení změny okysličení krve měřením charakteristik procházejícího světla.
Pletysmografů bylo často využíváno i jako součásti polygrafu - tedy "detektoru lži". V sexuologické praxi se naopak využívá některých polygrafových komponent pro zpřesnění výsledku pletysmografie. Typicky se používá detektoru kožní vodivosti, který vytváří referenční signál, zvaný sexuálně invariantní (neutrální) kanál. Výstup pletysmografické jednotky je pak s tímto opěrným signálem porovnáván. V průběhu vyšetření jsou testované osobě promítány soubory podnětů (generické nebo specifické) a s počítačovou podporou je vyhodnocována reakce. Soubory jsou typicky složeny z podnětů, specifických pro sledovanou oblast v několika předem určených gradacích intenzity, promísené podněty neutrálními či z hlediska zkoumané aktivity negativními. Tyto úseky testu slouží k rekalibraci zařízení, případně ke stanovení míry fixace na daný podnět (homosexuálům jsou tak například promítány obrázky nahých žen).
Falo- i vulvoplatysmografie jsou jako exaktní metody považovány za rozporuplné. Částečně se o to zapřičinil i sám Kurt Freund, který se s jejich pomocí v ranném stadiu své kariéry ještě v ČSSR pokoušel léčit homosexualitu (budiž řečeno, že později se stal zapřisáhlým odpůrcem nahlížení na sdxuální deviace jako onemocnění). Výsledky xPG testů považují za právně relevantní pouze Brazílie, Velká Británie, Spojené Státy, Kanada, Čína, Česká (a Slovenská) republika, Hongkong, Nový Zéland, Španělsko a Norsko. Metoda má ale své opodstatnění v sexuologii a manželských terapiích. Ostatně, zařízení není nijak obvodově komplikované - možná by stálo za amatérskou konstrukci.
