Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme letos (2026) ještě jednou (asi už popáté)  vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo:  Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.

 

Fabriky mají své kouzlo. Píšu speciálně fabriky, protože továrna už je něco jiného. Pod fabrikou chápu místo, které už tu bylo pomalu za Rakousko-Uherska a kterého se vědeckotechnický pokrok dotýkal jen nerad, cítě již předem připravený odpor a resistenci. Místo, pamatující možná ještě českého Edisona Křižíka, procházejícího se zamyšleným výrazem mezi litinovými sloupky, podpírajícími litou ažúrovou klenbu a s logaritmickým pravítkem v ruce přepočítávajícího výkon pod stropem svištících transmisí na lokální elektromotory. Místo s řadami mašin, osvětlených stropními světlíky, s vysokými stropy a s jemnou vůní horkého strojního oleje, ulpívající na všem okolo.

Kouzlo fabriky přetrvává i poté, co fabrikou být přestane. Přetrvává i poté, co jsou secesní klenby polí nahrazený litými nebo kompozitními betonovými překlady a co klobouková svítidla s talířovými stínítky nahradily průmyslové lampy z těžkého litého skla a ochranným drátěným košem. Ta jemná vůně oleje sice vyvětrala pryč spolu s mašinami na těžkých litých rámech a vynivelovaných betonových soklech, ale v prostoru zůstává obtížně uchopitelné fluidum úsilí, zaměřeného jedním směrem.

Fabrika, o které se zmiňuji byla kdysi spíše dílnou - v prostoru necelých dvou set sedmdesáti čtverečných metrů se mnoho technologií ve fabrickém smyslu toho slova nainstalovat nedá. Jedna veliká místnost a pár místností menších spolu s několika místnostmi zcela maličkými. Jde se tam po schodech dolů a celé to tvoří úhledný obdélník, posazený sice pod úroveň chodníku, ale nad úroveň spodní vody a dokonce i nad úroveň toho, kam dosáhly povodně. Momentálně jsou tam hromady staveništní suti, promíchané s hromadami sádrokartonů, dlažeb a obkladů. Rámy pro sádrokarton se už pomalu stěhují na zdi, aby posloužily jako podklad pro stylový středověk, vanilkovou empírovou ložnici s hromadou atypických prvků, ubytovací prostor v duchu padesátých let s luxusní odklápěcí pryčnou, bílý prostor se sklem, obklady a nerezem, zařízený i na vodní hrátky a pár dalších specialit.  A mezi tím se užasle prochází kotě s rozsvícenýma zelenýma očima a pro mladou dívku velmi atypickými představami.