Tak mám odmaturováno a tudíž se můžu cítit dospělá. Pokud samozřejmě onu zkoušku z dospělosti mám brát jako příznak dospělosti, o čemž mám dost pochyby. Ale stejně si chci sama pro sebe ujasnit jednu věc. Posun v pojmech. Pro mou mámu byl člověk, se kterým chodila nápadník. Pokud s ním spala, šlo o milence. Přítel byl kdosi na platonický vztah, nejspíš naplněný ušlechtilými city, každopádně bez sexu. No, mé kamarádky mají převážně přátele. Ne, přítele v množném čísle. Tam je ten posun v pojmech. Přítel je dneska někdo, s kým šukám a nejspíš i bydlím. Alespoň občas. Zkoušela jsem to, a nic moc mi to neříká. Možná proto, že mám kamaráda. Nebo přítele?
Naši jsou dost konzervativní. Taky koneckonců bydlím na maloměstě. Kdyby jen tušili, s kým trávím tolik času, byl by oheň na střeše. A to nemluvím o tom, jak ten čas trávíme. Kamarád je totiž stejný ročník s tátou a co mi došlo, znal mámu zamlada o dost líp, než jen jako kamarádku. A já chodím na školu s jeho synem a kamarádím se s jeho dcerou. Proč to dělám?
Jistě, kamarád mi imponuje. Je prošedivělý, sečtělý, ví hromadu věcí, o kterých já ani netuším. Výborně a rád vaří a taky rád dobře pojí. Umí vybrat podnik s dobrým jídlem a doporučit, co si mám dát. Zajímavě se oblíká. Ne to co myslíte, já myslela výběr oblečení. Umí nosit sako a kravatu, ale taky košili a džíny. Nevypadá směšně s kytkou. Umí mě olizovat očima. A má zajímavé záliby, ty se mi líbí nejvíc. Proto taky jsem na tomhle serveru. Vlastně jsem k němu začala chodit domů hlavně kvůli nim. A měla jsem problém s tím, jak se vyrovnám s myšlenkou na jeho rodinu. O ní naši říkají, že jsou úchylové. No, jsou, doma se u nich schází zajímavá společnost. Moc fajn společnost. Přišla jsem třeba na to, že mi nevadí být přivázaná nahá na stole před manželkou svého milence. A tlupou dalších lidí, co si sami říkají úchylové. A před svým spolužákem a jeho ségrou. A že se mi to líbí.
Jo, s kamarádem šukáme. A spíme spolu. Líbí se mi, co se mnou všechno umí udělat. Klukům, se kterými jsem spala předtím šlo jen o to jedno. A nijak nápadité to nebylo. Kamarád si se mnou vyhraje. Umí mě udělat, aniž by mi u toho musel sáhnout do klína. Někdy mi přijde, že mi vždycky udělá přesně to, o čem si pomyslím že by se mně líbilo. Někdy to i bolí. Hodně bolí. Tím správným způsobem. To se na mně pak pase očima, jako kdyby mě olizoval drsným kocouřím jazykem. Cítím se s ním nahá, i když jsem oblečená. A strašně ráda se pro něj svlíkám. A ještě radši si s ním hraju, když leží a snaží se udržet svoje ruce v klidu. No, s tímhle se mámě svěřit nemůžu. I když by bylo zajímavé optat se , co všechno s ním dělala ona. Ale asi jí nevymýšlel vrnítka přesně na poštěváček a nemaloval jí kolem bradavek ozubená kolečka a převody.
Po prázdninách bude mít kamarád v posteli vysokoškolačku. A ta bude mít míň času i příležitosti být v té posteli i v tom sklepě pod ní. Asi je to tak v pořádku, ale bůhvíproč se mi ta myšlenka moc nezamlouvá. Má někdo nějaké nápady?
