Myslela jsem, že na poslední elesraz nepojedu, ale v pátek v 11:01 jsem dostala SMS od kamaráda, že jede a já můžu s ním. A tak jsem v 17:40 v Mělníku přesedala do jeho auta a vyrazili jsme na Prahu.
Mimochodem, začátek v 17:00 je pro nás mimopražské nereálný, ale doufala jsem, že Torm svoji přednášku odloží na později. Doufala jsem správně, v Atelieru bylo zatím jenom pár lidí a nic se nedělo. Stačili jsme s kamarádem ukojit hlad skvělým Vaškovým pečeným kuřátkem a porozhlídnout se, kdo je přítomen. Postupně ještě někteří dorazili, celkem nás bylo cca 19.
Potěšilo mě, že se Torm zeptal, jestli mu "půjčím tělo" k přednášce. Když jsem zjistila, co konkrétně bude chtít půjčit, souhlasila jsem. Nějak kolem půl osmé Torm zahájil přednášku: "Moji milí úchylové..." Informoval, jak on a Eleferno přišli k sálovým monitorům, popsal co umí (ty monitory) a načrtl plány do budoucnosti. Hlavně projekt "Orgasmus bez dominanta", nebo "Nechme práci strojům", nevím už přesně, jak to nazval, ale znělo to úžasně. Subina napojená na monitor, který snímá její tepovou a dechovou frekvenci a nevím, co ještě, v budoucnosti možná i alfa a theta vlny v mozku, a z druhé strany generátor, který dodává užívání a je ovládaný počítačem, který reaguje na informace z monitoru. A Dominant v křesle, s doutníkem a sklenkou koňaku! To je pro subinku krásná představa, jenže saďourskej přednášející načrtl i tu možnost, že lze subinu udržovat těsně pod hranicí orgasmu. To už je ovšem tortura srovnatelná s některými středověkými metodami!Pak požádal o to domluvené zapůjčení těla. Sedla jsem si na židli a svlékla svetřík. Tázavě jsem se na Torma podívala: „Ještě?" Odpověděl: „Není to bezpodmínečně nutné, ale bylo by to příjemnější." No co, tak jsem svlíkla i podprsenku. Vtom byl přerušen zvonícím mobilem. Volali mu, že přivezli další zařízení, tak on a ostatní muži šli pomáhat. Po nějaké chvíli přednáška pokračovala. Torm na mne nalepil tři elektrody a připojil kabely. Vysvětloval průběh křivky a ukazoval, jak se mění s časem. A pak najednou povídá: „Teď zkusíme objekt vzrušit a uvidíme, co to udělá s křivkami." Přešel za mne a já jsem netušila, co udělá. Pohladil mi prsa, jemně promnul bradavky. To si teda dám líbit! Zavřela jsem oči, abych to mohla líp vnímat. Jenže Torm začal bradavky mačkat, čím dál, tím víc. Bolelo to, už jsem si to opravdu užívala. Musela jsem zhluboka dýchat. Někdo poznamenal, že křivky se moc nemění, ale přítomný odborník vysvětlil, že tím, jak si objekt „užívá" a prohloubí dech, srdce je víc zásobeno kyslíkem a tepová frekvence se moc nezmění. Nevím, neviděla jsem na obrazovku, ale Tormovy prsty byly moc šikovné! Ještě že ta mašina neumí snímat, co se děje v podbřišku!
Nakonec Torm zodpověděl dotazy z publika a přednáška skončila. Všichni jsme se nahrnuli do Kliniku podívat se na nový autokláv a nechat si změřit tlak. V Kliniku proběhly také dvě soukromé akce za Tormovy přítomnosti. Nevím, co se tam dělo, ale výsledkem byly rozzářené oči jedné mladé úchylky a nádherná ozdoba na prsou druhé, o kterou se zasloužily dvě přítomné Dominy. Zvlášť té druhé jsem skoro záviděla, protože jehličky taky můžu.
Po jedenácté hodině jsme se začali pomalu rozcházet. Jak píše Torm v záhlaví Eleferna: „...akce se velmi vyvedla..."
Cestou domů mě kamarád bavil vyprávěním, co všechno lze použít v úchylné praxi a při představě zralých pšeničných klásků, kterými dostávám výprask na klitoris, by určitě křivka na monitoru lítala jako blázen!
