Tento text pochází z www.gentleman.cz, kde mne zaujal natolik, že jsem si u autorky vyprosila souhlas s jeho přetiskem zde :-) Díky, Petro :-) Lz.
Jednou jsem byla na výstavě, která odrážela tvorbu let šedesátých, kromě jiného tam vystavovali taková svítítka - železná stínidla v sobě měla vyvrtané dírky, jimi prosvítalo světlo a dělalo to krásné obrazce na stěnách. Některá se dokonce otáčela a to bylo opravdu nádherné a romantické. Od té doby jsem si přála takovou lampičku mít.
Neminuly ani dva roky od zmíněné akce a lampičku velmi podobného charakteru jsem objevila v jednom bazaru. Krásně podomácku dělaná. Chodila jsem kolem ní tři měsíce, protože borec majitel měl následující (spíše zavírací) pracovní dobu - od desíti do dvanácti, od dvou do šesti, v pátek odpoledne od dvou do čtyř. Uznejte sami, coby pracující jsem fakt neměla šanci. Ale měla jsem štěstí a odchytla ho jednou takhle večer v krámku, když tam něco uklízel. Lampičku jsem zakoupila s krátkou historkou, že je z bytu, kde našli dvě mrtvoly.
Přinesla jsem ji domů, abych vyzkoušela, jak krásně svítí. Cestou jsem zjistila, že stínítko není napevno, takže když jsem doma zapojila lampičku, stínítko bylo vedle. Nějakou náhodou jsem zavadila o zřejmě nechráněný přívod elektřiny a dostala šlupku jako blázen, až jsem odlítla, svaly se smrštily a zase povolily. Z prstu mi uletěl prstýnek, který se stal na krátkou dobu spolehlivým vodičem, já dopadla na zem, neboť jediná myšlenka, která mě napadla, byla, že musím být někde uzemněná.
Srdce mi tlouklo jako o závod, ležela jsem totálně uzemněná na zemi a přemýšlela, co dál. Pohotovost jsem zamítla, neboť přijít tam a říct dobrý den, já jsem dostala šlupku elektrickým proudem, můžete si mě prohlédnout, byla naprostá blbost. Pak jsem si říkala, jestli třeba umřu nebo zda mi odumře prst. Bolel tedy vydatně, neboť dostal asi největší dávku. Nakonec mě nic nenapadlo, tak jsem si šla udělat večeři, přečetla si něco mála před spaním a usínala celkem zvědavá, zda do rána umřu nebo zda mi upadne prst nebo co jako bude.
Ale nic se nestalo. Všechno v pohodě. Takže se z toho nakonec stala úsměvná historka z domácího života, která je maximálním podmětem pro posluchače, neboť co Čech, to amatérský elektrikář - a kopnutí elektrickým proudem už zažil kde kdo. A přežil, takže po odvyprávění této historky se vyrojí asi tak deset dalších a zábava dál pokračuje elektrizujícím tempem.
Peťulka,
