Vzbouzím se se svým snem.
Obratně mi vklouzne do pelíšku jakmile začínám usínat ta moje milá fenečka a provází mne celou noc na našich toulkách a výletech.
Mám ji puštěnou na volno,ale trvá na svém obojku.
Ten obojek je hmatatelným symbolem sounáležitosti na celý život a stabilizujícím prvkem,který pro svůj život potřebuje.
Je pro ni moc důležitý a pro mne také,že si zvolila právě mne abych byla její paní.
Já si její vodítko zavěšuji sepnuté kolem krku..
Občas na mne mrkne aby se ujistila že je vše jako obvykle a těší se stejně jako já z její milé společnosti.
Ráno se opatrně probouzím a ani se nehnu aby neutekla..ví totiž že má svůj pelíšek na spaní ,ale obě víme že se nám líbí ta neposlušnost,za kterou ji mohu pak trestat a dávat jí tím najevo jak ji ve skutečnosti miluji za ty její schválnosti a prohřešky .
Uvědomuji si její přítomnost a ona moji a jen opatrně se obě vracíme do reality .
„Dobré ráno.“
„Ty potvoro už jsi zase vlezla do mé postýlky...“ se na oko zlobím a pleskám jí mo zadnici..odplíží se kousek dál do svého pelíšku a já ji přivolávám zpět a kárám jí za to jak mi vlezla do pelíšku o kterém obě stejně víme že patří nám oběma .
Miluji ta rána s nejlepší přítelkyní co mám .
