Kam až sahá moje zvrácenost?

Děsí mě mé vlastní představy..o tobě..o mě..o nás..o tom co by se mě mohlo líbit..leze mě to do snů..aby jsi pochopil správně,ne,že by mě děsily z hlediska toho,že bych se jich bála,nebo je nechtěla zažít,děsí mě proto,že to jsou věci o kterých jsem dříve,před velice krátkou dobou ani neuvažovala..natož abych si je představila..Ty jsi je sice probudil..dál už si ale žijí svým vlastním životem..ano jsi v nich převážně Ty,to co jsem s tebou zažila nebo to co bych zažít chtěla..jenže krom toho je v nich i další,moje soukromá zvrácenost,která vylezla na povrch z největší možné hloubky mého nitra......Vzpomněla jsem si teď na to když jsme v pátek seděli v tom baru a já šla na záchod..někdo tam zhasl a slyšela jsem mužský hlas..obyčejná situace která by někoho nechala chladným a nic by si pod ní nepředstavil..já ano..srdce se mi rozbušilo..říkala jsem si co kdybych teď otevřela dveře a někdo by mě venku surově přepadl..zavázal mi oči...spoutal ruce..do pusy dal roubík abych nemohla křičet a násilně by si mě vzal..neosobně..cize..nevěděla bych ani jak se jmenuje natož jak vypadá..snažila bych se křičet a bránit,měla bych obrovský strach co se stane až to skončí..ale vím,že tam dole..tam bych tekla...A když by to skončilo,ten muž by mě hodil na zem jak psa a odešel by...pomalu bych se začala zvedat a v tom by jsi ke mě přistoupil Ty..který by jsi tam celou dobu co se to dělo stál v pozadí a díval se..rozvázal by jsi mě..otřel slzy..a vzal do náručí..jediná slova která mě teď napadají jsou bolest a slast ruku v ruce......Jsem až moc zvrácená???Zašla jsem daleko???Za čí vlastně hranice???A zajímá mě to ještě vůbec???Pokud ano tak pouze v souvislosti s tebou..poslední předsudky které ještě mám jsou vůči tobě..pamatuji si totiž na to děvče,co s tebou stálo prvně ve sklepě..co se nedokázalo přestat smát..kterému si Ty musel ukázat sám na sobě,že to jde,když chceš..když uvěříš,že můžeš...a já jsem uvěřila..proto teď místo směšných situací vidím muže v černé kápi s bičem v ruce a smát se mě nechce ani náhodou...Vlezlo mi to i do snů..byla jsem v lese..připoutaná provazy ke stromu..byla noc,zima a tma..měla jsem na sobě jen prádlo..byla jsem tam sama..volala jsem tě..nejspíš si stál jen někde opodál a kochal se..usnula jsem vyčerpáním..vzbudilo mě štípání po celém těle..že by mravenci????opět jsem tě volala..opět nic pálilo a štípalo mě celé tělo..přesto si pamatuji,že i v tom snu jsem měla v hlavě jedinou myšlenku...co se stane a co od tebe uslyším,když to všechno vydržím...zase jsem usnula..tentokrát mě ale neprobudila bolest ale to jak si mě povolil z provazů..spadla jsem ti k nohám..napůl vyčerpáním..napůl vděkem..vzal jsi mě do chatky..osprchoval..uložil do postele a nechal usnout v tvé náruči...Ráno jsme se probudili a chystali se na odchod..a víš co jsem já udělala při odchodu z dveří????Vstoupila jsem do nich první...že by denní světlo v lese bylo další výzvou pro mě.....:-)