vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci

Přípondělníky bývají obvykle o subinkách, nicméně tento je trochu výjimkou. Jednak se trochu předbíhá, jednak není až tak úplně o subince.

V rámci zaječí párty v pátek v Ateliéru se mi povedlo udělat si čas a po dosti šíleném přeletu se dvěma přestupy z přes dva tisíce kilometrů vzdáleného města NN do Prahy jsem se ujal role animátora a garanta bílé klinik místnosti v tolik duši milém sklepě. Cíl byl zadán jednoznačně - nevyděsit přiváděné zajíce, nicméně působit zajímavě a ještě navíc i něco předvést. Zajíci se ukázali jako celkem zaujaté, neřku-li zainteresované publikum, takže tiše předpokládaný hluchý nezájem se nakonec nekonal - ba naopak, zprvu suše teoretický výklad brzy plynule přešel v předvádění jiskřivek na živých tvorech a prezentace tiše začala nabývat hracího charakteru. 

Přišla s přítelem a oči jí jiskřily. S trošku pootevřenou pusou a vlhkými rty sledovala výklad a pokaždé, když jsem vzal do ruky další metodickou pomůcku, oči se jí vlažně zaleskly. Krásných holek bylo kolem spousta, takže jsem jí věnoval pozornost jenom občasnou. Hodně lidí zaujal violet wand a poté co Zu zhasla ostré stropní světlo, aby bylo líp vidět na jiskřičky a nově příchozí se nestyděly sundat prádlo, dodala si odvahu.

Tlapku na odzkoušení wandu mi podala dlaní dolů a když jsem ji vzal za prsty, abych jí ji otočil do správné polohy, zajiskřilo to poprvé. Líbily se jí jiskřičky na šlachách zápěstí a předloktí i v loketní jamce i na bradavce přes oblečení. Pustil jsem ji, abych uděla místo další zájemkyni. Když jsem po nějaké době nabídnul k vyzkoušení i ET312, přišla podruhé a na mé upozornění, že tohle už přes šaty provozovat nejde si docela rozhodně sundla blůzku. Když si začala rozepínat podprsenku, pootočená trochu od přihlížejících zajíců, aby jí neočumovali bradavky, ucítil jsem ten pohled v zádech poprvé. Nebyl nenávistný, byl vylekaný.

Dostala na prs dvojici klasických jednorázových samolepek,jednu na úpon axily, druhou těsně pod bradavku a začala si užívat. Hodně užívat. Prozkoušeli jsme spolu základní étéčkové stimulační průběhy a pak jsem jí přelepil elektrody blíž k bradavce. To už se jí oči začaly lehounce rozostřovat a dech se prohloubil. Ten pohled v zádech už nebyl ani tak vylekaný, jako vyděšený. Ohlédnul jsem se. Díval se na ni se směsí obdivu a zneklidnění a nevědomky si zatínal prsty do dlaně.

Měla rozum. Zostřila oči zpátky a s poznámkou, že to začínáná být velmi osobní se zase oblékla.