MDŽ

    Moje-Drahá-Ženo, dal jsem ti mnohé.
    Dal jsem ti probdělé noci s nemocnými dětmi, když jsem musel bejt v práci na noční.
    Dal jsem ti nezapomenutelné hodiny strachu, kdys nevěděla, jestli se vrátím z důlních havárií živ nebo snad dokonce i zdráv.
    Dal jsem ti chudobu po mém boku, při které záhadně stíháme podarovávat mnoho ještě chudších rodin kolem nás a tys ji ráda přijala.
    Dal jsem ti vedle mne prožívat nevypravovatelné horory s našimi dětmi, které pobraly tvoji divokost a můj talent pro průsery.
    Dal jsem ti zvláštní protekci mezi lidmi, kdy ti přicházejí maily "ty klidně přijď, tebe rády uvidíme, ale tvůj muž na mých narozeninách není vítán" a ty jen odtušíš "tak muži, ušetříme litr za mejdan a máme weekend volnej, připrav se, že budeme v sobotu předělávat dětskej pokojíček."
    Když ti dám do ruky rákosku a nechám mezi nás ulehnout náctiletou prdelku, z jejíž nádhery i další týden a přespříští měsíc zrovnatak ztrácím slova úžasem nad její dokonalostí, neztratíš roli a cit pro klásu a spolupracujeme spolu na ní i nad ní, až se o takových akcích nesou pověsti mezi táborovými ohni.
    A když držím dívčici za ruce a s mázdrou vášně zkaleným zrakem jí hledím do štěněcíh očí a říkám "potkat tě o dvacet let dřív, přísámbůh, zapřel bych otce, zatratil matku a minul majetek a šel bych po tobě jako tonoucí po posledním nadechnutí", jenom mi šeptneš  "špitej jí to do ouška, nebo zase budu měsíc poslouchat, jak si na ni mám dát pozor, aby mi tě neodvedla." Jo, víme oba, že to by si holka pěkně naběhla...
    Dal jsem ti mne samotného. Možná proto, žes byla jediná, která to se mnou vydržela.
    Nikdys neuvažovala o rozvodu, byť o vraždě jistě už mnohokrát.
    Dal jsem ti důvěru a dostal za ni tebe.
    Tebe, která mi nad ránem, když se vrátím z maratonu po vinárnách a vzbudím tě, že namám klíče, neuděláš proslov, ale česnečku.
    Dal jsem ti svoje touhy a dostal jsem tvoji milenku, které jsi mne půjčovala.
    Dostal jsem právo vyvoleného investora chlubit se tou výhrou, kdy vložil své hříchy a lajdáckost a občas vyhrál noc, kdy mu manželka navádí inštrument do hloubi své milenky, roztahuje jí vystrčené půlky a líže mu odspoda koule.
    Nikdy sis až tak výrazně nestěžovala, takže věřím, že moji investici považuješ za dobrou.
    Já jenom hledám vysvětlení, proč tomu tak je -- proč jsi spokojená s takovým mizerou nectným, jakým jsem vždycky byl a těžko věřit v příslib změny?
    Přiznej se, ženo má -- že ty mě miluješ...?
    Tak abych nezůstal pozadu za kalendářem -- šel jsem do krámu pro uzený a flašku a dostal jsem u kasy růži, která mi připoměla, že je už březen. Když mi uteklo výročí svatby, seznámení, narozeniny všech našich dětí a tvoje zrovna tak.
    Z osmahlé slaniny a růže fasované ke stvrzence jsem upletl omluvenku na své činy za celý uplynulý rok a znovu se ti dávám jako dar, opentlil jsem se omluvným pohledem a tradičně prázdným slibem, že se už doopravdy zkusím polešit.
    Ale přiznej si -- když jsi se mnou vydržela tolik let... milovala bys mne snad bezchybného? Vždyť by ti to pořád chybělo... tak já ti jako dar tentokrát slibuju, že se nezměním a budu furt stejnej lajdák a mizera, jako doteď!
:-)