vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží - 80%. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady. Aktuálně funguje napojení na kalendář, countdown, globální dotazník a trochu jsem s micinou doladily textace. Zbývá lepší reportovník a registrační form, ten se ale ustálí až s vyjasněním toho, jak pojednat srazové registrace   Lz Mci

S bobry je to v Čechách (a ve střední Evropě obecně) takové všelijaké a nejednoznačné. Na straně jedné zažívají povšechný rozmach a jejich populace roste s každým pářícím cyklem, na straně druhé představují limitně ohrožený druh a narazit na hezky upraveného bobříka je událost čím dál, tím vzácnější.

Hroší řeka získala své (pravda - neoficiální) jméno díky rozsáhlým letním invazím hrochů. Její písčité zátočiny jich hostí v letních parnech celá stáda. Hrošíčata s nadšeným výskáním cákají vodu a dovádějí v mělčinách, starší kusy se pak lenivě rozvalují na březích a oslovujíce se přitom mámo a táto likvidují v obrovských koších přinesené zásoby potravin, tekutin a mnohdy i kuřiva. Tak tomu bývalo v dobách dávno minulých a nejinak je tomu i dnes, byť s jistým rozdílem. Zatímco v rámci dob socialistických byl cizácký zvyk adamitství (skrývaný pod bratrskoněmecké označení FKK či bezrodně kosmopolitní pojem nudismus) převážně pronásledován a potlačován, doba moderní přinesla i jeho rozšíření z míst tradičních, leč ilegálních (pamětníci se slzou v oku vzpomenou Labiovou Lhotu) i k Hroší řece.

Pronásledování bobrů i bobrů má v českých zemích rozsáhlou tradici. Pro správce vodních toků i rybáře je bobr nepřítelem z nejstrašlivějších. Rozsáhlá bobří díla (zvaná též nesprávně hráze) představují svou retenční schopností výzvu i velmi zběhlým inženýrům hydrogeologických staveb a bobří sídliště )zvané též nesprávně hrady) jsou schopna proměnit i velmi kvalitně zpevněný břeh v bludiště děr, chodeb, poradních sálů, rodinných domků a porodnic nových bobřích generací. Jeho pronásledování je - vzhledem k páchaným škodám - věcí tradiční a po věky provozovanou. Tradice pronásledování bobrů je pak záležitostí z hlediska věků tradiční mnohem méně, je však o to intenzivnější a mnohdy i bratrovražednější.

Došlo k tomu někdy na přelomu tisíciletí. Mezi hrochy se u Hroší řeky začaly objevovat samice s bobry, připomínajícími spíše dobře oškubanou drůbež a vystavující tak na odiv struktury, vhodné spíše do muzeí voskovch podivností či na stránky webových magazínů s titulky typu Deset věcí, které jste nikdy nechtěli spatřit. Ty soudnější a tvořivější z nich ovšem nevyhubily bobra do kořene a obohatily tak svět Hroší řeky o rozličné piktogramy, leckdy i docela vtipné. Krátké období bojů o bobra, sváděných na stránkách ženských glancových žurnálů bylo poměrně rychle nahrazeno všeobecné přiznání získavší ideologií "Zničit bobra", aplikovanou s razancí, hodonou správců vodních toků, jakož i rybářů. Bobr se tak - nehledě na své rozšíření podél vodních toků - stal opět zvířetem vzácným. Vzácným natolik, že mladší z profesionálních fotografů již prakticky nechápou upozornění starších "Hele, bobr!"

Pro pana Foglara byl bobřík symbolem pracovitosti a vynalézavosti. Hezky upravený a decentní bobřík, jehož nositelku přivedl v sobotu za ruku jeden z nových uživatelů Eleferna se ukázal jako velmi pracovitý a svým způsobem i velmi vynalézavý. Pan Foglar by z něj - nehledě na jeho dosud ne zcela vyjasněný a nejspíš ambivalentní vztah k ženám - měl zcela jistě radost.