vítejte zpět

Ano, jsme stále ti lidé, před kterými vás rodiče varovali. Když MY mluvíme o jiskřičkách v očích, nejsou to jen prázdná slova. ;)

Od redakce

Pokud jste zde poprvé, pak nechť vaše kroky směřují sem: O Elefernu a jeho účelu

Slovo majitelovo: Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let (od roku 1998) existence komunity, které tento web užívá jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle. Chybí vám tu blikající reklama na plíseň nehtů a prodlužování penisu? Nám taky ne. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Pokud se vám Eleferno líbí a chcete projekt podpořit, nakrmte naše elektronické spolupracovníky a my pošleme dvacet procent z této částky i živým kočkám v útulku ve Vrbičanech . Tlačítko najdete támhle ↙ vlevo dole.
Elebot a Elinka děkují Petrovi, Denisovi a Michaele za příspěvek na eleolej. 

  • Jo, u fóra se vám zobrazuje počet nepřečtených příspěvků. Až tam budete nahlížet, projděte si strukturu a zkuste něco třeba oživit :) Mci 
  • V horním menu přibyla položka Co se poslední dobou čte. Najdete v ní  přehled všech otevřených článků za dnešek, za tento průběžný týden a za posledních 30 dnů. Názvy článků jsou klikatelné a v posledním sloupci vidíte statistiku čtenosti za celou dobu zveřejnění článku. Mci 
  • [#84] Doplnila jsem doprava ten modul posledních komentářů. Zatím to ještě dolaďuju, aby pro sebe nesežral moc místa. Aktuálně je tam pět posledních a citace na 50 znaků.  Lz
  • [#27] Konečně jsem se dostala k tomu označování archivních článků. Superadmini mají tlačítko Označit ve frontendu a / nebo přepínač v backendu. Výsledek pak vypadá tahle. Lz
  • A ještě jednu věc jsem vyhrabala - tohle vás pobaví. Tehdy jsme to dost prožívali :)  https://www.eleferno.cz/index.php/bdsm/komunita/107-z-denniho-tisku Lz
  • [#166] Ticket Elesrazy běží. To, co zatím vidíte, je ladicí mula, ještě se to bude poměrně dost měnit. Uvítám vaše nápady.  Lz

    Jaro na krku, jaro v trysku takovém, že nám, nepřipraveným, podráží nohy a jako voda v jarním potoce protéká mezi prsty a já sedím s noťasem v parku a kochám se tím jarním povětřím.
    Honí se v právě vyrašeném listí keřů, zaplétá svoje proudy do korun stromů a táhne mraky po nebi jak burlaci lodě řekou.
    Na lavičce přes park proti mně se kočkují dvě dívčice.
    Pod lavičkou našly jakýsi z typizovaných časopisů, kterými lze pouze listovat, protože už titulek každého článku vypověděl veškerou jeho myšlenku.
    Vážnou dikcí předčítají ty titulky a prskají smíchy.
    Nad stránkami s módou, kde cena je dlouhá jako katalogové číslo zvážní a jedna vykasá tričko z děje chápu, že říká něco jako "...no šáhni si, seděj mi v ní úplně skvěle a nemusela bejt zlatá."


    Otočí stránku. Dlouze pohlédnou do listu a pak na sebe a zase druhá poodsedá, vstává, rozepíná si kalhoty a otáčí se, ukazuje horní polovinu oblin zadku v černé široké krajce.
    Kamarádka uznale pokýve hlavou a obě se následně pohrdavě nad stránkou pousmějí se zadostiučiněním mláďat, které si zatím krásu nemusejí kupovat, jen ji zlehka podtrhnou.
    Na předposlední stranu dlouho hleděly a cosi si špitaly a do očí si navzájem moc nehleděly. Pochvíli jedna sedí s hlavou upřeně zabořenou so stránek a druhá na ni pátravě hledí a tak spolu chvíli tiše hovoří.
    Ta s pátravým pohledem si zula tenisku, vyšmodrchala tkaničku a nazula se zpět do vyplazené boty.
    Předstoupila před kamarádku a objala její krk. Když usedla zpět na lavičce, na hrdě vztyčené šíji byla volně dvojmo uvázaná šňůrka.
    Žeby ještě tiskli reklamy na 50 odstínů něčeho?
    Sáhla si k pasu a vyndala klíče, z nich odepla malý visací zámeček a podala jej se stydlivým pohledem štěněte kamarádce.
    Ta jej připla na tkaničku kolem jejího krku.
    "A aport!" mávla prázdnou rukou kamsi vpřed.
    Se smíchem vyskočilo dívče, ale zámeček se na volné tkanici zhoupl a vylétl vzhůru a dívče se chytilo za bradu.
    Utěšily se v náručí a tkanička je zpět v botě.
    Mlčí.
    Sedí a dívají se do větví.
    Občas na sebe poočku mrknou a začínají se zase smát.
    Najednou má ta se špatně zavázanou teniskou v ruce fix a drží zakloněnou hlavu kamarádce, ta sice šermuje rukama jakoby na obranu, ale snaží se spíš zachytit se jejích ramen, než aby rušila její počínání.
    Když fix se zadostiučiněním zacvakla a uklidila zpět do kapsy, kolem krku je namalován na dva prsty široký řetěz z koleček a visací zámek nalevo od ohryzku.
    Nevěřícně si osahává krk, jakoby hledala, jakoby mohla nahmatat svoji novou ozdobu.
    Pak se ruku v ruce zvedly a s hrdě vztyčenými bradami odešly směrem k ulici.
    Budou se držet, v dlani dlaň a půjdou s vyznáním naodiv městem plným spěchajících dělníků a vynervovaných úředníků.
    A kolem nich bude jaro.
    Jenom jejich jaro a jenom kolem jejich hlav bude tiše vát ten vítr, který v korunách parku oněměl.

    A já si říkám, že jsem asi měl něco udělat.
    Že je to škoda, takhle to skončit.
    Že to možná mohlo něhjak pokračovat.
    ...a jo, měl jsem to udělat:

    MĚL JSEM ZJISTIT, NA KTERÝ SERVER CHODÍ.

Komentáře  
Velmi jarní text, takový kůzlečí. A asi je to globální, protože jsi mi sebral téma na dnešní přípondělník a já budu muset vymyslet něco jiného.
tak to je škoda, protože tady je tojako zamyšlení, ale zachvíli to dám ještě jako masturbační povídku, protože jsem Učitelskýmu slíbil, že to tady zavedeme :-D
Takže tady mohlo bejt dneska překůzlátkováno, takhle o velikonocích :_)