Když tělo zvedne hlavu z prachu země, bouří a pučí slunci vstříc a sílí a v něm tepe míza, kterou tvrdnou bradavky a mysl jankovatí z toho svrbění na tom jednom místě.
Když vzhůru se z těla ke slunci začne drát žalud na pyji, tak, jako větve se rozkládají od stromku, i mysl rozkošatí se a erotických objektů najednou vidí všude jako listí.
Když strom už nemá kam by rostl, žije z vláhy kořenů a ze slunce, jako tělo nachází rozkoš v jídle a radost v dalším jitru, kdy se probudilo.
Bílý sex se už stal atelierní tradicí.
Sushi, Mexico, teď sedím na Indii.
Střídám misky a věrnost jednomu kuřeti neslibuji.
Se svou plackou pronikám do misek a smáčím jej rozkošnicky tu v té voňavé šťávě, tu zas v oné omáčce, nedbám na pořadí ani barvu.
Páchám zakázané a nepřirozené zvrhlosti s fenyklovými bramborami a rybou vindaloo.
Pomalu a soustředěně saji a ve rtech mnu záhyby kuřete tikka a vylizuji jeho šťávu.
Na kuřeti s pískavicí, mírném jako vyděšené mládě, dám odpočinout zhýralému jazyku těmito zvrhlostmi poblázněnému.
S vilností zakusujícího se vlka soustředím se na cizokrajný obyčej, v naší kultuře přísně zapovězený a jen šeptem vyprávěný: zapíjím rybu ananasovým jogurtem. Zhřešil jsem a jeslti mne někdo viděl, budu vysmíván, zneuctěn a nahnědo proklet.
Nejen moje oudy znavily se přemírou rozkoší.
Misky a taléřky, nad nimiž jsem prožil chuťový orgasmus se ulepené, ochmatané a použité válí přes sebe předemnou, jakoby to kdysi mohla být těla na posteli.
Odpusťte mi, už další nezvládnu, došly mi síly. Stydím se, chci vás všechny, ale nechám vás jiným.
I ostatní zhýralí strýčci hledí nezúčastněně na svoje pokořené oběti, rozjímají o tom, co bylo, jak asi chutnaly, která byla chladná a které patřil žár ještě na jazyce palčící.
Na poklopcích máme krupičkované fleky po našich chuťových orgasmech.
Ten více žlutých po kuřeti, ti zase červené z ryby.
Klopy košilí zabryndané barevnými šťavami vypovídají světu, že jsme se nebáli lízat, když bylo co.
Bílý sex.
Když se tělo už nedere nahoru ani vpřed, když žije z mízy od kořenů a z radosti od slunce, je v životě čas na bílý sex.
Na rozkoše s ledničkou.
Ostatně -- dalším krokem na naší cestě bude světlo na konci tunelu.
To je lednička otevřená v noci ve zhaslé kuchyni.
Její věčné světlo nám bude svítit jako maják zbloudilé lodi, až nám strejda Alzhaimer v hlavě zhasne.
Takže... co jsem to vlastně chtěl říct.
Že v Aťasu jsou gastro-orgie.
Že dneska byla Indie.
Že nejen sexem živ jest člověk, někdy je potřeba kus žvance.
Že i bílý sex může končit orgasmem.
Že mladík s bílým flekem nad opaskem je stejně omámeným požitkářem, jako ten tatík s červeně pobryndaným pupkem.
A že kdo zaváhá, nežere.
Jo a že... Užívejte světla. Protože jednou zhasne.
Život jednou skončí, jako když ledničku zaklapne.
-------------------------
Poděkování: india restaurant Masala royale & Atelier Kotelna
Takže sice přísný zákaz zveřejňvoat fotky (ze kterého se vyklubal zákaz cokoliv psát o akcích, když jsem se tejden dožadoval odkazu na nějaké ty zveřejněné fotky) nakonec padl, ale já už na to seru.
Po poslední akci jsem se orgů zeptal, jeslti bych mohl dostat podklady, kdyby se nikdo povolanější neodhodlal a kdybych já se k tomu dokopal a už jdou o mě zvěsti, jakej jsem darebák, co tady vyzrazuje zakázaná tajemství.
Obě povolané org-yně to odmítly uvést na pravou míru a šíří se to o mně dál, takže... tohle je poslední report, kterej jsem kdy pro Aťas psal.
Já ze sebe nenechám dělat pro dobrotu vola.
Přijímám vnucenou roli, ve které jsem prostým zákazníkem a o víc se už nestarám
.