Darwine, díky!
"Nemalá část otrávených čerstvých ženáčů připomíná chlapa, který si koupil tučňáka a teď se diví, že neaportuje," vyvěsil jako hlášku dne Torm na FejsBůčku.
Drbu se moudrý vous a v tichu přerušovaném usilovným cvakotem koleček v mozkovně chvílemi slyším, jak mi kornatěj tepny. Táhne mi tak nějak kolem čtyřiceti, můj mladý život bujarý je v prachu.
Co mi vlastně zbylo: vzpomínky a manželka. To první, doufejme, přebolí, to druhý mám na doživotí. Taky doufejme.
Jsem otráveným ženáčem po skoro dvaceti letech.
Můj tučňák furt tvrdil, že aportovat umí, posléze že se učí, následně že se alespoň aportovat chce nechat naučit.
My jsme s tou mojí... s pokladem života mého ámen taky furt v sobě, taky bych ji třikrát denně zabil a ona taky jaktěživo nepřemejšlela o rozvodu, dycinkiy jenom o vraždě... no, nevím.
Ale nestěžuju si.
Není komu -- když to zkusím, všichni záviděj a myslej si, že si dělám prdel a že provokuju.
A druhak... jenom blázen by měnil.
Jediný skutečný peklo je... klidnej život.
Závěr?
...i ženská je jenom člověk.
Darwine, díky za to!
...ostatně -- kdo vlastně může za ty divoký časy, když nás vykopli z nudnýho ráje?
No jasně, had to byl.
Dlouhej, tlustej had s červeným jablkem na konci, ten to všechno začal.
Nevím, jak vy, ale... já následuju svýho hada.
Dělá zmatky, dělá bordel, není na něj nic moc spolehnutí, je s ním sranda a nikdy za nic přece nemůže, vždycky to udělali oni, von nic.
A vždycky, když se ta moje daremnice tím mým dlouhým hadem nechá vyhecovat, vždycky pak kroutím hlavou a dělám, že jsem v tom nevinně.
Darwine, díky za to, že i ženská je taky jenom člověk.
S andělem bych se děsně nudil.
Ale možná... kdyby tučňák uměl slušně aportovat... no, možná by to taky byla prča, co říkáte?
