Bára se docela rozjela s analýzami kreslenek Teda Owena. Pěkných a nápaditých kreslenek, což o to. A zajímavých pro nás masochistky. U pánů sadistů předpokládám, že se jim ty malůvky líbí tak nějak by design. Ale stejně se nad tím chci zamyslet. Ona Bára to už napsala - takhle by subinka uhynula během pár hodin. A zahlédla jsem to i někde v komentářích, myslím že u Martina - některým úchylům je těch holek líto.
Holky tohle mají dost komplikované.Předpokládám, že Moji tajemnou zahradu jste četly a Příběh O pravděpodobně taky. Někde v hlavě si sníme o tom, že na nás muž bude drsný, bude nám všelijak sofistikovaně ubližovat, nás to bude bolet, budeme křičet a plakat, prosit o smilování a odpuštění, ale nakonec to skončí orgasmem a něžnými slůvky, šeptanými do ouška. Tak nějak iracionálně chceme drsňáka v kůži, který ale nakonec bude docela něžný a i to znásilnění proběhne tak nějak v romantickém duchu, pokud to jde takhle napsat. Kravina, co? Takhle se věci neodehrávají a na konci toho ošklivého scénáře nejsou sladká slůvka usmíření, ale spousta krve, potrhaná buchta, modřiny a vyražené zuby. Nebo taky černý igelitový pytel, pohozený někde u cesty nebo přímo na skládce. Jasně, nebavíme se o konsensuálním BDSM, tady vědomě kreslím černými temperami. Pokud jsem vás vyhodila z komfortní zóny, bylo to cílem.
Každá sníme o tom, že se nás zmocní vysoký, černovlasý, svalnatý fešák a provede s námi několikahodinovou předehru s peříčky, šátky, štětečky... a tak. Že potečeme, jak protržená sypaná přehrada. Ještě předtím, než nám ho strčí do buchty a splyneme v nekonečné rozkoši, zakončené fontánami skvirtu a povlečením, které vypadá jak vytažené krávě z držky. Žádná nechceme, aby z nás trhal ty drahé pavučinkové hadříčky obézní malý funící chlápek s převažující lysinou, pokrytou velkými krůpějemi potu. V manšestrákách, zaprasené flanelce a slipy se žlutým a hnědým škrtátkem. Něco jako Josef Smolík. Pamatujete? A taky byste radši Pištu Hufnágla? Pozdě. No, a Ted Owen se do role podobného týpka stylizuje často a zjevně rád a s chutí. Žádná romantika, žádné růže. Máte bolestivě utažené kozy, do pysků napíchaná nějaká svinstva a v buchtě vraženého cosi nepopsatelného, co má jediný úkol, donutit váš řvát bolestí na celé kolo.
A stejně se na ty malůvky koukáme a bůhvíproč máme mokro v kalhotkách a ukazováček až na doraz v buchtě. Někde evidentně existuje firewall, který z těch příšerností propuští jen ten obsah, který nám tu povodeň v kalhotkách indukuje. A k tomu ty představy. Co bych dělala na jejím místě? Ukecala bych ho na orál? Slitoval by se? Slyšel by na to, že roky cvičím kegelovy cviky a s buchtou umím věci, jako žádná jiná? Myšleno teda v Evropě, v Thajsku budou holky jiná liga. Ne, že bych to chtěla někdy zkoušet naživo v té situaci,. do které autor svoje holky staví, ale nedá mi to. Co a jak vlastně ten firewall programuje a nastavuje? Je to touha vymknout se ze šedi všedních dnů, vědomí, že se díváme na pohádku, která třeba dobře skončí (po novu happy end disclaimerem s rozesmátými aktéry na baru, se sklenicemi barevného pití) nebo nás rajcuje vědomí "tohle se mi nikdy stát nemůže"? V Semilech nejspíš ne. Ale nejezděte do Ruska.
A pak tu bude ještě něco. To znáte, holky, že jo. Listujete si stránkami, plnými prcátek, vrnítek, vývěviček a tak. A hromada je jich tak zajímavě členitých. Měkkoučké silikonové výrůstky, ostníčky, hrotíčky. Úplně cítíte, jak vám to v buchtě bude dělat dobře. A někde vzadu v hlavě nesměle zvedá ruku otázka, jaké by to bylo s něčím tvrdším. Vedeným nesmlouvavou svalnatou rukou a studenými myšlenkami za studenýma světle modrýma očima. A ty jsi přikurtovaná, nohy máš ve třmenech a stehna ti od sebe drží další řemeny. Kromě těch, co ti tak pevně drží pánev. Můžeš jen řvát, když se ti to poprvé opře o čípek. Ví to ten doktor na gyndě, co ti minulý týden dělal stěr z čípku? Proč se vlastně tak zvláštně usmíval? Jak by asi chutnal, kdybych mu přetáhla?
A pak jsou tu ty věci dovnitř. Ted jich má v obrázcích spousty a žádná z nich nevypadá nijak zvlášť komfortně. Jsou porůznu zohýbané, pokryté podivnými výrůstky, rýhami, hroty a hranami. Někdy je holky musí nosit zavěšené na krku nebo na bradavkách, jindy je vidíme, jak je holky mají zastrčené za podvazek. Nejspíš proto, aby to ten plešatý chlápek nemusel dlouho hledat a prostě to vrazil holce dovnitř. Místy je to ještě o moc sofistikovanější. Vidíme těch věcí celý regál, jsou očíslované a holka musí se zavázanýma očima rozpoznat, kterou má zrovna uvnitř. Dvě stovky úchylně vypadajících věcí, které čurák připomínají jen vzdáleně. A když to nepoznají, dostanou do buchty injekci nějakého svinstva a proces se vrací na začátek. Asi by se mi to nemělo líbit... Ale stejně... Rozpoznala bych ty věci od sebe jen tak buchtou? Oči mám zavázané. Jako jo, některé ty věci mají natolik specifický tvar, že by to asi šlo. Ale jiné se liší třeba jen tvarem výstupků. Poznala bych, jestli mi v buchtě bolestivě ryje kus něčeho s jehlánky nebo s kuželíky?
Tady na serveru se rozjíždí docela zajímavý projekt, tištěná dilda. Z 3D tiskárny a s tvary, místy dost podobnými těm příšernostem z Tedových kreslenek. Kluci si s tím docela hrají, kromě tvaru, průřezu a zakřivení už řeší i takové věci, jako pokrytí silikonem, který se používá na profesionální dilda. Kvůli těsnosti a biologické bezpečnosti. Ted Owen tyhle věci neřeší, jeho holky jsou zjevně nesmrtelné a multipotentní, protože některé - alespoň podle kreslenek soudě - mají ty věci zastrčené permanentně a ještě opatřené protitahem proti vytlačení nebo vyklouznutí. Nebo kvůli tlaku na čípek, vím já.
A nevíte někdo, proč se tak fascinovaně dívám na obrázek, kde je trestná koza (no dobře, kůň) s dost ohavně vypadajícím dildem v místech, kde bývá sedlo? Prý je to určené k odpaňování. A aby toho nebylo málo, tak to dildo má na sobě ještě jeden další trn, který zjevně má do čípku pronikat... Ten firewall má místy opravdu divně nastavená pravidla.
