Valerie sepsala hodně zajímavý a pramálo návodný článek o holení buchty. Inu, doktorka, i když ne práv. Právníka by taky člověk neměl moc žádat o radu, protože ti odpoví ano i ne. I když myslím, že ta sentence pochází z Pána Prstenů a byla původně o elfech. Elfech, ne Elefech, teda nás Elefefkách.
Já to schytala naplno. Jsem ročník 77, kdo jste si to ještě nenašel na profilu, takže chloupky mi začaly rašit tak nějak kolem roku 88. Jo, tak nějak, jedenáct mi bylo. Překvapení se sice nekonalo, měla jsem načteno, ale pekelně mě to iritovalo. Hlavně, než chloupky dorostly. Kluci v té době byli ještě holobrádci a já to brala jako osobní úkoru. Táta nosil bíbra a ten mu moc slušel. Jestli se holil i dole netuším, u nás to bylo dost prudérní a rodiče jsem, když se nad tím tak zamýšlím, nahé pořádně nikdy neviděla. No, ani u mámy si neumím představit, že by si buchtu holila, i když s tátou šoustali i po ségřině narození, to vím bezpečně. Spali hned za zdí pokojíku.
Jo, naplno. Už na základce, ale pak hlavně o pár let později na střední. A začalo to bravíčkem, které Kájův táta nějak propašoval do republiky. On jezdil s tirákem a tohle byla jedna z věcí, za které se na burzách platily dost slušné love. Po elpíčkách prý snad nejvýhodnější artikl. V tom bravíčku jsme si s holkama listovaly a narazily jsme na článek o holení tam dole. Vlastně si pamatuju, že celé to číslo bylo orientované nějak tímhle směrem, protže se tomu věnoval i fotoseriál a byl tam i nějaký rozhovor s nějakou modelínou. My u toho popíjely nějakou tesavelu a popíjely jsme jí dost, takže jsme byly už i dost popité. Tak jsme to téma začaly probírat a jo, taky jsme si u toho sundaly kalhotky, aby byl referenční materiál. A nesvedly jsme se shodnout, jestli je ta nová móda dobrý nápad, nebo úplná kravina. Ne, pánové, neukradly jsme Danině tátovi holení, to si představujete špatně. Ale závěr byl tak nějak půl napůl, třem se to líbilo, tři jsme se k tomu stavěly dost skepticky. Já si teda hlavně vzpomněla, jak to při dorůstání svrbělo a představa, že se to bude s nějakou periodicitou opakovat mne teda dost nerajcovala.
Ale probrala jsem to s Kájou. Asi ne zrovna v té úplně nejlepší situaci, protože se zakuckal svíčkovou s osmi, která se zrovna ve školní jídelně podávala. No, puberťáci, v růstu a sežrali by i psovi z misky. A kuchařky jim přály, knedlíky a omáčku přidávaly bez problémů. Maso samozřejmě ne. Takže když jsem se Káji zeptala, jestli bych se mu líbila oholená, tak se zakuckal tou přidanou omáčkou. Možná jsem to měla nechat až do pelíšku po doučování. Chudák úplně nechápal, o čem to s ním mluvím. Holobrádek, no. Takže to holení jsem si půjčila od Martina, který měl před maturitou a nějaká srst na bradě mu už rostla. Ten na rozdíl od Káji chápal.
Pak se režim překlopil a věci jako Bravo začaly být běžně dostupné a... a... a nezábavné. Byly k mání i o dost explicitnější tisky. A tam se ty rozkroky dost střídaly, vyholené i nevyholené. Já byla na vejšce a buchtu jsem si holila, protože tehdejší přítul byl cíťa a chtěl to po mně. Mě to ovšem dost otravovalo, to holení hlavně. Jasně, pánským strojkem a žiletkou to nebylo jako dneska, kdy máš plné regály holčičích holítek. Ale holky všude kolem byly vyholené a já se nechtěla lišit. Alespoň ne v tomhle, jinak jsem dost individualistka, to asi budete vědět. Paní doktorka na gyndě mi sice doporučila nějaké zklidňující mýdlo s čajovníkem na ty zarůstající chloupky, ale nebavilo mě to. Myšleno běhání po světě s vyholenou buchtou a údržba toho vyholení. No, vydrželo mi to tak nějak do diplomu a pak jsem vyměnila přítula a holení jsem někam zabordelila. A nechybí mi do dneška.
Takže holky, za mě je kožich fajn. A je fajn, že zase přichází do módy. Nakonec jsem teda přešla ke kompromisu a nosím kožich udržovaný, spíš kožíšek s trimovanými konturami, aby mi drn nelezl z bikin. Co vy, jste tým bobr, nebo tým kačena?



